Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Byv mile ponouknut paní Jitkou z Řepice, rozhodl jsem se i já se zde trochu exponovat. Jsem si vědom toho, že mé vybavení má stále velké nedostatky, i toho, že nemám dostatek vhodných fotek - ty zkusím postupně doplňovat a obměňovat.

Historická fakta:
Wernhard Hecht byl prvním známým členem rodu Hechtů z Rosic, kteří později dosáhli na Moravě značně vysokých postů. V pramenech se poprvé objevuje roku 1319 a mizí ve 40. letech. Zemřel před rokem 1351, kdy je jeho manželka uváděna jako vdova. Obvykle je zmiňován jen jako Hecht, ale jeho dochované pečeti nesou i jméno Wernhard.
Z jeho rodiny známe manželku Annu a šest synů: Petra, Dětřicha, Jiříka, Bernarta, Oldřicha a Kuníka. Nejstarší Petr Hecht držel rosické panství od 40. do 90. let, byl hofmistrem markraběte Jana Jindřicha a purkrabím na královských hradech Vranově a Frejštejně. Jiřík byl kanovníkem olomoucké kapituly. Bernart se oženil s Anežkou ze Schűtzendorfu (Slavoňova) a byl tak zakladatelem slavoňovské větve Hechtů. Oldřichovou manželkou byla Kateřina ze Sovince, která mu jako věno přinesla poměrně značné statky. O Dětřichovi a Kuníkovi nevíme nic bližšího, jen Kuník je letmo zmiňován ještě v roce 1373.
O Wernhardu Hechtovi toho víme poměrně málo. Objevuje se jako svědek na několika listinách a soudě podle toho, komu a s kým svědčil, nebyl rozhodně nikým bezvýznamným. Můžeme jen předpokládat, že se jednalo o středně majetného šlechtice, držitele hradu a několika vesnic.

Pečeť na listině datované 10.8.1329 a pokus o její znázornění:

Erbem Hechtů z Rosic je stříbrná štika ve skoku v červeném poli. Jedná se o tzv. mluvící erb, neboť "hecht" znamená v němčině právě štiku. V klenotu je rovněž stříbrná štika ve skoku na zlatém podstavci, podle některých pramenů položená na černém křídle, podle jiných na zlatém oválu.

Odívání:
Obecně si jsem vědom toho, že bych měl mít všeho více. Více vybavení mám na roli prostého řemeslníka, ale tím se tu ohánět nebudu. Nejbolavější momentálně je, že na Hechta mám pouze jednu čapku, jeden opasek a jedny nohavice (vše hodlám v brzké době zmnožit ).

Můj první slušný oděv:

Bohužel zapadá zhruba do 30. let (volně inspirováno obrázkem z r. 1332), takže po změně tolerované datace ho u Dvora asi už neunosím.
Košile se stojáčkem (hedvábný satén barvený kurkumou na žluto), kabátec s tříčtvrtečním rukávem, vpředu po celé délce rozepínací (černozlatý bavlněný brokát, podšívka hedvábí barvené kurkumou), nohavice (bavlněný samet), čapka (neznámá kožešina, bavlněný samet, podšívka hedvábí barvené kurkumou, nyní oproti fotce doplněná lemováním perličkami).
Doplňky: Opasek potažený hedvábným brokátem (který měl bohužel mouchy a čeká na předělání), tašvice (hedvábný brokát, podšívka zelená vlna, zdobená rolničkami. Časem přijde doplnit zdobeným bronzovým víčkem), boty (obracené, potažené stejným brokátem, ze kterého je kabátec.

Můj stávající slavnostní oděv:

Dlouhé cotte (z modrého hedvábného saténu, rukávy lemované hedvábným brokátem, podšívka jemný len), bezrukávový surcott s rozparkem vpředu (červenozlatý hedvábný brokát, široký lem u krku z brokátu s odlišným vzorem, knoflíčky z říčních perel, podšívka jemné bílé hedvábí). Čapka, nohavice, boty - viz výše.
Doplňky: Opasek potažený červenomodrým hedvábím, zdobený mosaznými bezanty ve tvaru kvítků. Tašvice - viz výše. Růženec z perel a jaspisů, pomander ze zlaceného kovu.

Zbroj:

Spodní prošívanice, nýtovaná kroužková košile s 3/4 rukávem, chrániče předloktí (barvená kůže podbitá železnými lamelami, ozdobné nýty, podšité plstí a lnem), kroužkové rukavice, ailettes (tenký plech, potažené sametem), varkoč (bavlněný samet, podšitý hedvábným buretem, našitá erbovní znamení z hedvábného saténu - vpředu, na pravé straně sukně a menší vzadu; dílo šikovné Markéty z Rosic), lebka (2mm plech, od Maca, koupeno z druhé ruky od Bohuslava), nýtovaný kroužkový závěs s polstrem, opasek (barvená kůže) s pochvou (dřevěná, potažená bavlněným sametem, mosazné kování), meč, štít (zcela nevyhovující - překližkový, rovný, loupe se - nedoporučuji jako pojivo barev na surovku klih , erbovní znamení je malé).
V plánu je: Nahradit rukavice nýtovanými, doplnit ochranu nohou (nad koleny prošívané nohavice, pod koleny kroužky), myšky na lokty a na kolena, ostruhy, lentner, ailettes doplnit erbovními figurami, zkrátit závěs u přilbice, opasek s pochvou doplnit zdobením, štít nahradit za prkýnkový bez zmiňovaných nedostatků, časem asi i kbelc s klenotem...
Celá zbroj je směřována spíše někam k roku 1330.
Podotýkám, že bojová stránka rekonstruování mé postavy pro mě není hlavní prioritou.

Nu co dodat.... taky bych chtěl mít jednou takový hedvábný brokát

Moc pěkné Pane Hechte, děláš čest svému jménu

Kdysi jsem si řekl, že si postavím nižšího šlechtice, ale tak, abych ty vyšší nasral. Možná se mi to někdy v něčem povedlo, ale stejně, to ne já, to vy - hecht, vladan, vracov a jiní. Dobrá práce

Vladan, Kain: Děkuji vám, pánové!
Nicméně, ač mi mazání medu kolem úst není nepříjemné, uvítám i konstruktivní kritiku.

K dataci oděvů 1300-1330: aby nedošlo k omylům a smutným očím tuhle dataci jsme po dlouhých debatách určili proto, že už jsme schopni postihovat jednotlivé módní vlny tak, jak šli po sobě. nu a ta, kterou jsme již zavrhli přichází někdy na přelomu 30. a 40.tých let 14. st. a projevuje se již úplně vypasovaným oděvem. Více než u pánů se pak okamžitě projevuje u dam (typickým příkladem jsou vypasované šaty v Romanci o Alexandrovi a tzv. bezboké surcotty). Pánské suknice této módní vlny pak mívají také těsný střih a přední zapínání na řadu knoflíků, obvykle od krku do pasu. Takže "hraniční "pro nás jsou oděvy těsnějšího střihu, které mají přední zapínání od krku po hrudní kost http://www.tempora-nostra.de/Manesse.php?id=203&tfl=134 a http://www.tempora-nostra.de/Manesse.php?id=203&tfl=80 - červené suknice se stojáčky ale samozřejmě že nic není zcela jasné, protože jde stále o módu, která se projevuje různými variacemi jednotlivých "typů"

Bůůůu, já chci taky samé hedvábí!
Pane Hechte, tvé oděvy jsou naprosto skvostné. Pověz, jak dobře se barví kurkumou a kolik jsi jí spotřeboval, v čem jsi barvil a čím jsi ustaloval? Zkoušel jsi někdy barvit šafránem?

Až budeš mít někdy čas, nafoť prosím detaily doplňků? Hlavně botek.

Děkuji, krásná paní, červenám se až... no, za ušima.
Ono toho hedvábí není zase tolik, třeba bavlněného sametu je tam víc, než by mi bylo milo. Ale když hedvábný není... A na méně slavnostní příležitosti mám oděv z vlny, taky ho sem dám, jen jsem nenašel žádnou slušnou fotku.
Ale abyste si nemysleli, že se flákám - mám rozešitý hedvábný plášť lemovaný brokátem.
K pokusu s barvením kurkumou mne přivedla náhodná zkušenost, kdy jsem si jí kdysi omylem při vaření zašpinil civilní triko a ty fleky pak nešly vyprat ani za nic. Hedvábí se obecně barví velmi dobře, mořil jsem ho kamencem, množství kurkumy si nepamatuji, ale bylo to asi 2x víc, než uvádí paní Bidlová. Barva chytla krásně, ale časem vlivem světla vybledla z tmavě žluté na světlou.
Se šafránem bohužel žádnou zkušenost nemám.
Doplňky rád nafotím a zveřejním.

K materiálům obecně - nevím nakolik je bavlněný samet zcela špatně, nicméně v soupisu středověkých textilních nálezů z pražské královské hrobky je mimo jiné zmínka o látce typu samitum - materiál vlna. Domnívám se tedy, že se opět jedná o typ látky, nikoli jednoznačně materiálu. Ostatně i v jiných výčtech je vedle sebe samitum a hedvábný aksamit. Já sám mám dvě vlněná sukna, která svým vzhledem této látce odpovídají - jsou velmi jemná a mají sametový chlup i lesk (i cenu ).

Tím nechci omlouvat vlastní šatník, jenom mám pocit, že občas z neznalosti zavrhujeme i látky a materiály zcela dobové Naposledy si takhle naběhli Karlovci ve své pozvánce, v kategorii Podmínky účasti

Velice krásné pane Hechte.Děláš čest svému rodu

a já zase vím ,že se musím více snažit

Maršálek: Já netvrdím, že je bavlněný samet zcela špatně, ale že bych měl raději hedvábný.
Markéta Magdalena von Spernak: Děkuji i Tobě, sličná panno. Snažit se musíme všichni, byť ve Tvém případě by se mi chtělo říci, že půvab se zdobí sám.

Šafránem jsem barvil hedvábí já, naposledy včera. Výsledkem je obvykle pěkná sytá žlutá, která postupně bledne a světlá...

Hecht z Rosic - také by se mi líbil hedvábný samet, ale zatím jsem přes všechny sliby a ujišťování kupců nenarazil na jiný než směsový a to v nelichotivém poměru cca 17% hedvábí a 83% viskóza. ne že bych byl obecně nesnášenlivý, naopak, ale tenhle poměr mi nepřijde natolik zajímavý, abych ho považoval za aksamit