Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Kain: Ta samá otázka - kolik šafránu, čím si ustaloval a v čem jsi barvil? Nemáš také zkušenosti s barvením třezalkou tečkovanou?

Předpřipravil jsem si to kamencem, šafránu dal od oka, vařil, než to bylo suché, a ustaloval vodou s octem. Krásná žlutá...Nicméně už to zase vybledává, hlavně na slunci. Zkusím to šetrně vyprat, ale předpokládám, že se barva přiblíží té původní...není to zřejmě moc stálé.

Je pravda, že jsem hedvábí barvit nezkoušela. Ale šafrán uvolňuje dobře barvivo v tucích, proto se s ním odjakživa barvily potraviny. U nás se asi k získávání žluté barvy častěji používala kručinka barvířská, případně další domácí rostliny. Možná bych tedy trochu tuku zapojila do procesu barvení.

Maršálek píše:... domnívám se tedy, že se opět jedná o typ látky, nikoli jednoznačně materiálu... ... samitum a hedvábný aksamit... ...jenom mám pocit, že občas z neznalosti zavrhujeme i látky a materiály zcela dobové...

Hned na úvod musím říct, že jsem se vrátil z Loun kde jsem vyjednával o poskytnutí restaurátorských zpráv, takže mám rýpavou náladu a přišel jsem vám rozšlapat bábovičky.
Nicméně mi to nedá - já jsem se s textilní technologií setkal strašně okrajově při studiu těch pražských nálezů. A nikomu bych to nepřál. Často totiž směšujeme názvy podle vazby látky s názvy typu látky a názvy obchodní, vžité. Navíc mnohé názvy tehdy (samet, aksamit, atlas, damašek) naprosto neodpovídají tomu, co pod těmito názvy známe dnes! Těmito názvy se odlišují textilie od těch dnešních naprosto jiné.

Druhá otázka je problém směsových tkanin. Je třeba si uvědomit, že vlákno z určitého materiálu má specifické vlastnosti (typicky poměr tloušťka/pevnost) který je zcela jiný při ručním a strojním zpracování. Tehdy neexistuje čistě bavlněná tkanina, protože prostě nejde vyrobit kvůli pevnosti bavlněného vlákna. Osnova musí být lněná, protože jinak se vám to bude trhat. Podobně je to dnes s těmi hedvábnými látkami. Ta příměs viskózy tam není (i u velmi drahých látek) kvůli šetření, ale právě kvůli těmto vlastnostem, v podstatě aby se to vůbec dalo vyrobit. To co jde vyrobit ručně nemusí nutně jít na stroji a opačně. Proto se často pachtíte za látkami (čistě hedvábný samet), které sice tehdy vyrobit šly, ale dneska nejdou, protože při dnešní rychlosti posunu nití v tom stavu by se to trhalo. A naopak, když náhodou takováhle látka vyrobit půjde, ta dnešní bude vzhledově a svými vlastnostmi naprosto jiná, než by byla tehdy.
Znovu tedy doporučuji jít spíš po vzhledu látky než po materiálovém složení, to je velmi zavádějící.

To jsem se zas rozkecal, ale nedá mi to: ještě třetí poznámka, tentokrát v uvozovkách:
"...Axamity pod různými tvary tohoto slova (axamitum, aksamit, iaksamit) jsou doloženy v pramenech latinských i staročeských 14. a 15. století... ...Latinské prameny pak používají pro označení týchž tkanin i výrazu samitum, zametum a to prokazatelně v synonymním významu... ...V terminologii 14. a 15. století však tyto výrazy měly podstatně jiný obsah než jaký mají v dnešní textilní terminologii. Termín aksamit neznačil jednoznačně sametové látky... ...Poměrně početnou skupinu látek označených jako aksamity tvoří látky s vetkávaným vzorem (listy, růže, hvězdice, lvi, orli, grify...) ...jako aksamity jsou často popisovány i látky pruhované, s pruhy v jedné či více barvách či kostkované nebo s mřížováním..
...aksamity lze tedy ztotožnit s látkami vzorovanými brokátového charakteru... ...tyto prameny zaznamenávají také aksamity (samety) s přívlastkem irsutum, hirsutum, irruseum nebo chlupatý... ...a to jednobarevného tónu či vyšívané zlatem a perlami...
Kde se to vzalo? No ve Svatovítské katedrále jsou po staletí textilie jako součást pokladu. A po staletí se k nim vede inventář, který se kupodivu neztratil, takže máme textilie i invevntární knihy od 14. století dodnes.
A jaké překvapení: "...rozlišení aksamitů hladkých a chlupatých nelze ale považovat za závazně určující... neboť ...byly počínaje rokem 1355 s přívlastkem hyrsutus označeny i ty látky, které ještě v roce 1354 byly jmenovány pouze aksamit a jediná dodnes zachovaná tkanina na mitře biskupa Ondřeje (prokazatelně sametová) je označena od roku 1476 jako aksamit, kdežto v předchozích inventářích není název zmíněn....

Chaos, co? Takže na názvy textilií pozor.
(Moravcová, M.: Hedvábné látky v českých pramenech 14-15. století. In: Národopisný věstník československý VII/1972, 1-2, str.131-163.)

asi by to chtělo časem tyto příspěvky převést do patřičného vlákna, protože jejich všeobecný charakter zdaleka nepaří jenom jako odpověď panu Hechtovi a protože výrazně opravují náš pohled na rozlišování látek, neměl by zmizet v propadlišti