Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Markéta je dcerou kojné, která odkojila pana Bavora. Snad díky tomu získala pocit, že není jen tak obyčejnou služebnou, což v ní posílil i fakt, že je nedílnou součástí cestovní družiny a nemusí sedět na hradě. Úlohu po své matce nepřevzala, protože ač provdána, děti nemá. Dělá jen čisté práce a nejvíc jí vyhovuje pobyt v lepší společnosti při obsluhování na hostinách.

Pracovní rukávový surcotte z černé vlny se šedou rybí kostí.

Pracovní teplé vlněné cotte, nohavice ze stejné látky, krpce.

Teplá varianta - obě vlněné vrstvy dohromady

Svátečnější barevné lněné šaty

Spodní košilka

Slavnostní surcotte z krásně barevné vlny.

Jednoduché převrácené boty zhotovené ševcovským učedníkem

Šperky

Lacinější spona a prstýnek se sklíčkem. Stříbrný prsten s modrým kamenem věnovaný vděčným panem Andrem de Quebriac za léčení téměř smrtelných ran utržených na Frýdlantském turnaji.

Časem asi doplním minimálně k tomu slavnostnímu surkotu podšívku a výšivku

pěkné a slušivé oceňuji, že jsi pěknými botkami vyřadila krpce

Hmm, moc ti to sluší. Hlavně v té růžové a červené. Kterýpak učedník šil botky (mám sto chutí citovat mladší čarodějnici z pohádky O princezně Jasněnce: " ...jakej špinevej švec je smolil?" ) ? Bez urážky. Jsou moc pěkné a musí být i pohodlné. Něco takového bych taky chtěla.

Moc fajn oděvy, jednoduché, ale přesně taková jaké mají být Pekně jsou vidět klíny a moc dobře jsi zvládla to středověké vrstvení, opravdu se mi líbí.

Děkuji za slova chvály.

Krpce jsou mnohem rychlejší na výrobu než botičky, proto byly volbou číslo jedna. (Výbavu buduji od ledna) Botky jsem si šila já. Mají pár drobných vad, kopyto je takového tvaru a velikosti, že jsou mi úplně těsně a nedostanu se do nich v nohavicích, ani na boso jsem v nich zatím nezkoušela moc chodit. Doufám, že až navlhnou, trochu se vytáhnou. Kopyto má špičku nahoru, takže botka taktéž, ale není to příliš patrné.

Souhlasím s ostatními, moc pěkné.