interní projekt - pasování

[Maršálek]

špatně jsem se vyjádřil - právě kvůli vývazu bych to řešil jenom barvením kůže

[bratr Bohuslav]

Nějaké další pasování http://www.bl.uk/catalogues/illuminated ... art=200411

[Maršálek]

Tak které dny to na turnaji spácháme? Navrhuji středa večer a čtvrtek.
Když se dohodneme včas, můžeme zajistit i kameru a dle mého by to za to stálo.

[Pepan]

hoj, stoprocentně budeme s bratřími na místě již od středy, Jiří dojede ve středu večer, tedy mi připadá nejsmysluplnější čtvrtek, jestli nebudeme narušovat jiné dohodnuté politické pletichy...

[Maršálek]

Pasování se blíží, takže krátká rekapitulace:
- bílý vývaz pochvy (tenká bílá kozinka je našitá na silnějším řemenu hedvábnou nití) http://www.hradeckydvur.net/realie/mece

několik ritů:
1) v obecném povědomí nejznámější – poklepání čepelí na rameno, následuje opásání a připnutí ostruh
2) opásání, připnutí ostruh a polibek na ústa (totéž co při lením slibu – asi polibek míru a přijetí do rodiny)
3) pouze opásání a polibek
4) odříkání přísahy, políček (la colée - někdy realizovaný jako úder otevřenou dlaní do tváře, jindy pěstí do šíje) a připnutí ostruh (s opásáním i bez). La colée je někdy vysvětlováno symbolikou probuzení do nového života ("probuď se rytíři!"), nebo jako upomínku ("nezapomeň svou dnešní přísahu a povinnosti rytíře!").
5) odříkání přísahy během symbolického oblékání do zbroje (kroužková košile a helmice), připnutí ostruh a předání meče (nejstarší: 12. st. – Karolinské písně)

Někde je v kontextu mladého velmože (korouhevního pána), nebo zeměpána při jeho pasování uváděno i předání štítu a kopí (kopí s praporcem). To je ale záležitost symbolického uvedení nového pána (např. jeho leníky, z nichž ten nejproslulejší ho slavnostně pasuje).


k pasování je třeba zajistit:- pár "zlatých" ostruh - bílý rytířský pás
- bílý rytířský pás pro každého pasovaného (na naši dobu optimálně rovnou jako pás s úvazem na pochvu meče - viz. foto)
- relikviář, kříž
- bílou dlouhou košili pro každého pasovaného
- potok na očistnou koupel (zajistil jsem )
- stan, vyhrazený pro noční bdění a rozjímání



2 asi nejčastější rituály
1) Renaus de Montauban, editoval H. Michelant, Stuttgart 1862
"...Nazítří za svítání král Karel připjal vlastní rukou Renaldovi, nejstaršímu z bratrů, k pancíři zdobenou přilbu, a rádcové z královy družiny mu připjali kolem boků opasek s mečem, na boty mu dali zlaté ostruhy na znamení že je rytířem. ..." následuje turnaj a hostina "...Na počest nových rytířů uspořádal král v paláci velkou slavnost, jak bylo zvykem, nejmladší rytíři obsluhovali krále u stolu. ..."
- zmínka je z výše udané písně, v překladu jde o citát z díla "Život a dobrodružství Renalda z Montalbanu", str. 98 knihy Hrdinské legendy staré Francie, Albatros, Praha 1973 - editoval Václav Cibula
- jde o píseň ze 13. st., popisující dobu Karolinskou očima současníka (zachycuje tedy rituály 13. st.)

2) Amadís de Gaula, vydala Editora del Consejo Nacional de Cultura, La Habama 1965
- Galaor (urozený mladík z dobrého rodu, zjevně movitý a s pěkným doprovodem) zdvořile žádá rytíře se lvy, se kterým se náhodně potkal na cestě, aby jej pasoval. Oslovený rytíř se skromně zdráhá, neb je dle svých slov „toliko poslední z posledních“. Dále následuje samotné pasování, byť je zde zdůrazněno, že jde o nepřipravený rituál, bez potřebných náležitostí a tedy o jakousi spontálnost, která ale není výjimkou, naopak ukazuje dobovou symboliku i kurtoazii:
"...Je-li tomu tak, řekl rytíř se lvy, staň se tedy ve jménu božím! A teď pojďme někam do kostela, abychom tam probděli noc! Toho není třeba, řekl Galaor, už jsem byl na mši a přijal tělo Páně. To stačí, pravil rytíř se lvy. A připjav mu pravou ostruhu a políbiv ho, řekl: Teď jste rytířem! Vezměte si meč od toho, od koho vám to bude nejmilejší! Ten mi dáte vy, řekl Galaor, Od nikoho jiného bych ho nepřijal tak rád. A zavolal na jednoho ze zbrojnošů, aby mu podal meč, který zbrojnoš držel v ruce..." (Opět je zde pominuto obvyklé pasování údery mečem na rameno, zato je zde krásná ukázka kurtoazie, kdy se Rytíř se lvy vypořádá s absencí připravených zlatých ostruh pro pasovaného tak, že mu daruje jednu svou, aby pasování bylo platné. Též je zajímavá zmínka o symbolice přijetí meče, který přijímá nový rytíř od osoby, jíž si nejvíce považuje a jež je mu vzorem, byť nemusí jít o meč nový - darovaný, ale tímto symbolem je původní panošův meč očištěn a nese nyní jen pečeť pravého rytířství se všemi, tím spojenými, závazky a výsadami.)
- současně je nepřímo popisován i jiný rituál, začínající nočním bděním v kapli, nebo u oltáře, s cílem strávit poslední chvíle starého života rozjímáním a v modlitbách (příprava ke vstupu do nového života). Současně je nepřímo uvedeno, že v nočním bdění (někdy uváděno také jako noční hlídka) může panoše provázet rytíř, který ho bude druhý den pasovat. Noční bdění může být spojeno i se spánkem nad ránem, protože Bůh a světci často promlouvají k lidem ve snu.
- citát je z knihy "Příběhy chrabrého rytíře Amadise Waleského, kniha první až třetí, jak je zpracoval Garci Ordoňéz de Montalvo", Odeon, Praha 1974 - editoval Miloslav Žilina
- str.79-80, "Kapitola XI. Jak obr odvedl Galaora, aby ho dal pasovat na rytíře od krále Lisuarta, a jak Galaora pasoval na rytíře s velkými poctami Amadis"
- konkrétně konec 15. st., Španělsko (je zde zdůrazněno, že původní píseň je mnohem starší).