Volba prvního rytíře

[Spakona]

Milí pánové a vlastně i milé dámy,

z několika málo diskusí, ale hlavně z několika různých povzdechů, vyplynulo, že většina z vás má nepřesnou představu o volbě prvního rytíře.
Někteří pánové berou Turnaj jen jako sportovní klání, a podle toho se také na kolbišti, ale bohužel i mimo něj, chovají. A pak jste rozesmutněni, pokud se rytířem stal někdo, kdo si to podle vás nezasloužil.

Jenže volba prvního rytíře není jen soutěž o nejlepšího bijce. A to je potřeba si uvědomit.
Dámy vždy ve svých rozhodnutích zohledňovaly nejen momentální udatnost na kolbišti, ale i to, jak se pán choval minulé turnaje, jak se projevoval vůči dámám, jaký měl přínos pro celý Dvůr, oceňovaly nejen jeho sílu, ale i chytrost a galantnost, jeho schopnost slova, trubadůrské schopnosti a podobně.

Bohužel většina z vás dodnes nepochopila, že zatímco my, dámy, vás odměňujeme drobnými pozornostmi (a ti, na něž se nedostane se cítí nedocenění), dáváme vám své zástavy, dárky, investujeme do vás svůj čas a mnohdy nemalé finanční prostředky, že od vás se nám v drtivé většině nevrací ani zlomek. A nemyslím tím jen v tom hmotném slova smyslu. Naučili jste se brát tuto část hry jako samozřejmost.
Sudí a heroldi nám mohou poradit který pán je nejudatnější, ale upřímně - kdo z vás pánů může říci, že si loni všiml, že například pan z Šešovic obdaroval všechny tři tribuny v průběhu turnaje růžemi? Neuvědomujete si, že ony tyto přehlédnutelné maličkosti se mohou odrazit v našem mínění a úsudku. Kolik z vás přijde složit hold panovnici, nebo první dámě?

Proto tedy naše volba může být v rozporu s doporučením sudích. Protože pokud by nebyla, dostáváme se do situace, kdy se vítězem turnaje může stát ten největší hulvát a my, jako dámy, ztrácíme svou výjimečnost.
V tu chvíli už to není Turnaj pro potěchu dam, ale turnaj o největšího bijce. V tu chvíli možná i část pánů, vědoma si svých schopností, účast na turnaji vzdá, protože nebudou mít vůbec žádnou šanci a tedy ani motivaci.
A vniveč jdou i naše veškeré snahy dokopat vás, pány, k tomu, abyste se snažili o nějakou kurtoazii, protože nám z ruky vezmete jedinou zbraň, kterou máme. Stane se z toho čistě sportovní klání, které dámy nebaví a pány nenutí, aby se chovali jinak, než jako na sportovním klání.
Což se vám ovšem záhy vrátí tím, že tribuny budou zet prázdnotou.

Snažte se proto v kolbišti, ale i mimo něj. Vždyť titul prvního rytíře není jediná odměna - máme zde přece klenoty tribun, ceny, kterými dost často odměňujeme právě ty nejlepší bijce, nejlepší nováčky a podobně. Loni tak získal, a rozhodně po zásluze, klenoty Přibík z Pořešína.

Hrajte tu hru s námi stejně, jako se snažíme my hrát tu vaši.
Pak totiž volba prvního rytíře bude zcela transparentní i pro vás. V největším bijci budeme mít i toho opravdu urozeného pána, který si svou poctu zaslouží ve všech ohledech.

Vaše Radegunda

[Markéta z Rosic]

Hezky napsané, naprosto souhlasím

[Magdaléna]

Já bych to nenapsala lépe.Absolutně souhlasím

[Richenza]

Proč si dámy volí prvního rytíře? Co tím zúčastněným mužům říkají? A proč to vůbec nemusí být bojovník, který dosáhl na turnaji nejvíce vítězství, jak si stále mnozí pánové myslí?

Volbou prvního rytíře dámy všem na turnaji představují toho pána, který v jejich očích naplňuje rytířský ideál. Tento ideál zahrnuje nejenom válečné umění a statečnost, nezbytné pro ochránce, ale též reprezentativní a dvorné vystupování, čestnost a pevnost daného slova, skromnost a důstojnost, vyjadřovanou nejenom k sobě rovným a výše postaveným, ale i ke svým poddaným a všem „menším“. Dámy pozorně sledují všechny muže, hodnotí jejich chování a hledají mezi nimi toho, kdo by měl jít v jejich očích ostatním vzorem. Říkáme tím „chcete-li naši úctu a pozornost, náš respekt a obdiv, pak hleďte, tady je váš vzor. Chovejte se jako on a získáte naši přízeň.“

Náš ideál může v kolbišti podlehnout lepšímu bojovníkovi, aniž by si v našich očích poškodil pověst. Pokud se tak stane, sledujeme, jak rytíř svou porážku přijme. Hodnotíme i to, zda ve vyhroceném duelu třeba sám raději v tvrdosti boje povolí a tím ztratí vítězství, které měl na dosah, než aby způsobil zranění soupeři. My jsme si na rozdíl od mnoha bojovníků stále vědomy, že se před námi v kolbišti odehrává přátelský turnaj a ne smrtelný boj na bitevním poli. Ale samotný boj rozhodně není prvořadým kritériem hodnocení, protože my dobře víme, že ho dobře ovládá každý z pánů. Měly jsme příležitost se o tom mockrát přesvědčit. Hodnotíme tak celkové chování každého pána a to z dlouhodobého pohledu i více turnajů. Kdo si tedy dámy nakloní svým přirozeným dvorným chováním, bude po zásluze odměněn.

[Jitka z Dobeve]

A jelikož si pánové začínají být v kolbišti stále více rovni, je samozřejmé, že dámy zaostřují pohled čím dál tím víc mimo kolbiště.

[Opat]

Volbou prvního rytíře dámy všem na turnaji představují toho pána, který v jejich očích naplňuje rytířský ideál. Tento ideál zahrnuje nejenom válečné umění a statečnost, nezbytné pro ochránce, ale též reprezentativní a dvorné vystupování, čestnost a pevnost daného slova, skromnost a důstojnost, vyjadřovanou nejenom k sobě rovným a výše postaveným, ale i ke svým poddaným a všem „menším“. Dámy pozorně sledují všechny muže, hodnotí jejich chování a hledají mezi nimi toho, kdo by měl jít v jejich očích ostatním vzorem. Říkáme tím „chcete-li naši úctu a pozornost, náš respekt a obdiv, pak hleďte, tady je váš vzor. Chovejte se jako on a získáte naši přízeň.“ Atd.

Nelze říct než: AMEN...

[Maršálek]

letošní odznaky pro vítěze:
- memoriál Jiřího z Holohlav - teutonský rytíř
- první rytíř

jsou to našívací odznaky, abychom se vyhnuli moderními pinu