Milí přátelé,
máme za sebou další ročník Turnaje. A že ten letošní nebyl ledasjaký.
Byl to patnáctý ročník, výroční, a tak jsme se ho také snažili pojmout.
Pro ty z vás, kteří se ho nemohli z různých důvodů zúčastnit, bych ráda udělala malé shrnutí.
Krom toho, že čtvrtek nás opět uvítal deštěm, přibyly k tradičním kláním i další soutěže primárně určené pro neurozené z našich domů. Děkuji tedy tímto Hawkwindovi – hon na slepici pobavil celý tábor, a děkuji i Terezce z Hradce, která živou slepici věnovala. Konkrétně tuto soutěž vyhráli Pořešínští, však se jim myslím pěkně vyjímala v menu. Těch soutěží bylo víc a poděkování patří všem, kteří se podíleli na jejich uskutečnění, ale i těm, kteří jejich uskutečnění umožnili svou účastí.
Večerní ceremonie nám poněkud pokazilo počasí, proto jsme všichni jen pojedli, pobavili se a chystali se na pátek, kdy se příroda nad námi přeci jen smilovala a dopřála nám jen několik drobnějších přeháněk.
V pátek probíhaly již tradiční soutěže o mosty a další, které byly letos součástí memoriálu Jiřího z Holohlav. Vítězem tohoto memoriálu byl vyhlášen pan Přibík z Pořešína, který pak do turnajských klání nastupoval s putovním štítem s vymalovaným svatojiřským křížem na Jiřího počest. Tento štít bude mít pan Přibík v držení po celý rok a na příštím Turnaji ho předá dalšímu vítězi.
Souběžně proběhl i Turnaj následníků. Letošním prvním rytířem následníků se stal Ruda z domu pana z Vrcova a jako svou první dámu si zvolil pannu Adélku z Doubravice.
Proběhlo i lukostřelecké klání, jehož vítězem se stalo složené družstvo domů pana ze Zástřizl a z Posadowa, za které cenu převzala jako nejlepší lukostřelkyně Baruška z domu pana ze Zástřizl.
Letošní mši otec Jan pojal nejen jako vzpomínku na pana Jiřího z Holohlav, ale hlavně, přesně v jeho duchu, jako oslavu života.
Pan František z Šešovic pak věnoval Řádu německých rytířů zlacený relikviář zdobený perlami.
Večerní hostinu nám zpříjemnilo klání trubadúrů, letos bylo na pátek zvoleno téma korespondující s novou korouhví první dámy – tedy Tristan a Isolda. Slyšeli jsme verše krásné, leč dámy jako svého vítěze zvolily pana Ronšperka. Ale protože pan Přibík, jehož verše byly neméně krásné, navíc využil hudební doprovod, obdržel věnec básníků.
Na sobotu si pro nás příroda připravila jen pár drobných přeháněk, jinak bylo počasí vlastně ideální. Nebylo ani příliš horko, ale ani zima.
Pánové bojovali statečně, souboje byly velmi vyrovnané, a proto vybrat vítěze bylo velmi těžké.
Vyzdvihnout ovšem musím pana Přibíka z Pořešína, který nastoupil do dvou velmi specifických duelů, kdy ani jeden z nich nemohl vyhrát, ale ani prohrát – na první ho vyzval mladý pán z Ronšperka, do druhého nastoupil s panem Janem z Klimberka. Za statečnost a odvahu, za čest a vzor, který pro mnohé pány představuje, obdržel pan Jan z Klimberka klenot hlavní tribuny.
Dámy daly na rady pánů sudích, kterými pro letošní rok byli pan z Vrcova a pan z Ronšperka, a vítězem turnaje, nebo chcete-li nejlepším bijcem, byl vyhlášen pan Hynek Krušina z Lichtenberka. Jako cenu obdržel do červené kůže zašitý pár mlatů s malovanou záštitou.
Na závěr Turnaje jsem si s dámami připravila výroční překvapení, za které se na nás, doufám, nikdo z pánů nezlobí.
Místo tradičního prvního rytíře byl zcela mimořádně vyhlášen jiný nový titul, a to titul s názvem Rytíř cti a lásky.
Jeho držiteli se stali dva pánové, kteří stáli mezi zakladateli, ale hlavně – po celá ta léta na nich ležel největší díl zodpovědnosti a organizace. Zvolejme tedy ještě jednou 3x sláva pánům Petrovi z Posadowa a Ivanovi de Merpins.
A protože i dámy chtěly projevit úctu panu Jiřímu z Holohlav, byl in memoriam tento titul udělen i jemu a vyšívaná stuha, která tento titul má reprezentovat, byla předána zástupci Řádu německých rytířů.
Pro příští rok tedy pánové Petr a Ivain budou zastávat povinnosti prvního rytíře, které si mezi sebe spravedlivě rozdělí – pan Ivain, jakožto bojový, bude nosit turnajský meč, a pan Petr bude nosit korouhev.
Povinnosti první dámy pro příští rok převezmou a rozdělí si jejich krásné manželky – paní Vladimíra z Posadowa a paní Hana Beatrix de Merpins.
Po Turnaji nás již čekala jen hostina s dalším kolem klání trubadúrů – tentokrát s verši humornými, které vyhrál Michal z domu pana z Lichtenberka.
Pomyslnou tečkou byl ohňostroj, který nechal zapálit pan František z Šešovic.
Nedělní ráno bylo opět deštivé, proto tradiční Die Truhe tjost letos neproběhl, všichni se snažili zabalit mokré stany a odjet domů, aby se mohli pomalu začít chystat na další ročník Turnaje.
Přeji všem tedy krásný a úspěšný rok do dalšího Turnaje, tentokrát v roce 2015 a doufám, že opět s Její Milostí královnou vdovou.
Vaše Radegunda Nemravová z Chudobína
P.S.: a málem bych zapomněla na dva důležité členy Dvora - Terezku a Pohrobka - kteří si letos vzali na svá bedra organizaci turnajské školky a celý víkend se starali o drobotinu. Hráli s nimi hry, vyráběli různé drobnosti - třeba svíčky, prostě se jim věnovali. K radosti dětí i rodičů
