svatí patroni Turnaj 2019

[Spakona]

Téma turnaje:

Jak již bylo krátce nastíněno, letošní turnaj se bude konat na počest světců, neboť světci jsou nám nejlepším příkladem, jak následovat kroky Ježíše Krista.

Pro tento turnaj (a třeba i nadále) nechť každý pán a každá paní zvolí jednoho svatého či jednu svatou sobě za patrona. Rozmyslete rovněž, proč chcete za patrona právě jej/ji. V kapli přímo na turnaji ať je tento světec symbolizován něčím malým: svým atributem, obrázkem či soškou (např. sv. Martin by mohl být zastoupen látkou symbolizující polovinu pláště, kterým Martin oděl žebráka).

Kdokoliv (z lidu urozeného i prostého) bude moct vzdát hold kterémukoliv patronovi, nebo jej žádat o přímluvu u Boha. Různé obětiny bude možno klást blízko reálie zastupující toho kterého světce. Světec, kterému bude projeveno úcty nejvíce , bude zvolen patronem turnaje.

Prosím, aby každý dal svou volbu veřejně ve známost (na FB události nebo zde v tomto vlákně). Není vyloučeno, že některý světec bude patronem několika pánů a dam. Tito se mohou dohodnout, zda do kaple přinesou zástupnou reálii společnou nebo tak učiní každý sám. Aby nedošlo k nedorozumění, udejte prosím svého patrona co nejpřesněji (např. sv. Františka nemáme jen jednoho). Listinu světců budu průběžně doplňovat.

Pokud ještě nevíte, který světec/která světice je Vašemu srdci nejbližší, v přemýšlení Vám mohou pomoci (nejen) následující legendy:

Jakub de Voragine: Legenda aurea. Nakladatelství Vyšehrad 2012. – překlad souboru legend z 2. pol. 13.století

http://www.catholica.cz/

http://www.abcsvatych.com/

Svatomír z Němčic a Adléta z Malovic

[Opat]

Má volba je jasná, mým patronem nemůže být nikdo jiný (mám-li volit jednoho) než svatý Vavřinec. Svatý Vavřinec zaplatil krví za svou lásku k chudým, slabým a nemohoucím a za vlády římského císaře Valeriána byl umučen upečením na roštu. Ten je pak vedle palmové ratolesti Božího mučedníka jeho hlavním atributem.

[Spakona]

Svatá Kordula
Byla mučednicí, která se narodila někdy ve 3. nebo 4. století a zemřela okolo roku 304 v Kolíně na Rýnem. Jako ve většině případů starších půldruhého tisíce let musíme vycházet spíše z legend, než z faktických historických dokladů. Jedna z legend vypráví o tom, že se svatá Voršila a její družky nechtěně a netušeně dostaly do rokou Hunů. Jedno z tradičních vyprávění hovoří o tom, že mučednickou smrt podstoupilo v Kolíně na jedenáct tisíc družek svaté Voršily. Kordula byla v kritickém okamžiku ukryta na lodi, zatímco ostatní křesťanky byly vyvražděny. Když pozorovala, s jakou odvahou jdou na smrt, opustila svůj úkryt a vyšla vrahům vstříc.
Při zobrazování Korduly malíři většinou nezapomínají na lodičku, na šíp, či korunu, na věnec mučednice.

800px-Köln_St.Kunibert561.JPG (39.28 KiB) Zobrazeno 10077 x

[Richenza]

Jelikož královna stejně miluje svůj polský i český domov, hlásí se ke dvěma patronkám. Tou první je ta, jejíž jméno si zvolila při své korunovaci, tedy sv. Alžběta. Jakkoliv královna velmi ctí matku Jana Křtitele, sama se hlásí především k druhé sv. Alžbětě, dceři uherského krále Ondřeje II. Neméně pak pro královnu znamená památka tety sv. Alžběty, sv. Hedviky, manželky vratislavského a opolského vévody Jindřicha I. život těchto dvou žen, naplněný zbožností, pokorou, láskou i péčí pro blaho lidu, je královně Alžbětě každodenním vzorem, stejně jako jí nelehké osudy sv. Hedviky a sv. Alžběty dávají sílu nést břímě, které na ni Hospodin skrze koruny vložil.

341px-Hedwig_von_Schlesien.jpg (71.55 KiB) Zobrazeno 10066 x

saint-elisabeth-dressing-poor-ic-386df.jpg (36.06 KiB) Zobrazeno 10066 x

[Vladimiros Hatalmas]

Já zvolil jako svého patrona jednoho z Apoštolů,a to sv.Jakuba,který je patronem poutníků,dělníků,horníků,lékárníků ale především je patronem válečníků,což byl hlavní důvod mé volby.Je zobrazován v poutnickém šatě ozdobeným lasturou nebo lasturami.V ruce často mívá poutnickou hůl (někdy meč).Ve starších pramenech je možno ho vidět i se svazkem či svitkem evangelia.Sv. Jakub je často označován také jako Maurobiječ,který se křižákum zjevil jak rytíř na bílém koni v bitvě u Clavia proti Maurům a nabádal je k boji za křesťanství.Za šíření křesťanského evangelia zaplatil krví a byl v Jeruzalémě popraven stětím.

225px-Dijon_fine_arts_museum_mg_1626.jpg (43.45 KiB) Zobrazeno 10060 x

[Vladimíra z Posadowa]

Již dávno je mojí patronkou sv. Hedvika Slezská, která je patronkou vyhnanců z vlasti a snoubenců, patronkou Slezska a Polska i mnoha měst.

Narodila se kolem roku 1174 na Hradě Andechsu v Bavorsku jako dcera vévody Bertholda IV. Když jí bylo pět let, svěřili rodiče její výchovu sestrám benediktinkám v Kitzingen. Provdala se (r. 1186) za slezského vévodu Jindřicha I. a měla s ním čtyři syny a tři dcery. Vynikala láskou a dobročinností k chudým a nemocným. Vštěpovala základy víry svaté Anežce České, která se měla provdat za jejího syna, a byla tetou svaté Alžběty Uherské.

Sama se starala o šaty i obuv knížecí rodiny, prohlížela je v noci a kárala nedbalost. Shromažďovala na svém dvoře dívky velmožů a rytířů, ale i sirotky a dívky z lidu. Pečovala o ně a vychovávala je a vybavovala věnem, když měly vstoupit do manželství nebo do kláštera. Starala se i o zajatkyně, jedna, kterou přivedl kníže Jindřich z výpravy do Pruska, se stala její komornou. Na hradě měla třináct starců nebo nemocných na památku Krista a dvanácti apoštolů. Všude jí dělali společnost a bez nich nezasedla ke stolu. V klášteře v Trzebnici nebyla mniškou, ale chtěla být služkou osob zasvěcených Bohu. Až po smrti svého manžela v r. 1238 vstoupila do kláštera cisterciaček v Trzebnici. Tento klášter sama ho založila (r. 1202 první ženský klášter na území Slezska) a její nejmladší dcera Gertruda byla zde abatyší.
Svatá Hedvika zemřela 14. října 1243 a již 26. března 1267 byla prohlášena za svatou. K jejímu svatořečení přispěl také český král Přemysl Otakar II. jako bratranec kněžny Anny, snachy sv. Hedviky.

V ikonografii se Hedvika Slezská objevuje zobrazována jako kněžna s korunou na hlavě nebo jako vdaná paní s hlavou v zavinutí, vzácněji také v černém hábitu cisterciácké řeholnice. Často drží v ruce model kostela (Třebnice), někdy také sošku Panny Marie, u pasu nebo v ruce mívá růženec. Někdy se modlí před křížem, dává almužnu nebo ošetřuje nemocné. Tím se její vyobrazení neliší od její neteře sv. Alžběty Durynské. Někdy v ruce drží své boty, protože podle tradice chodila vždycky bosá. Podle legendy konala četné zázraky, z nichž se v ilustracích objevujeː Proměnění vody ve víno, Uzdravení slepého.

[Rancor]

Má paní, Kateřina z Rabštejna, mne požádala, abych jejím jménem přednesl její volbu:

Za patronku si volím svatou Ludmilu, babičku a učitelku svatého Václava, knížete českého a taktéž světce. Svatá Ludmila je známá pro svou mírnost, spravedlivost, laskavost, štědrost k chudým a zejména pak vztah k bohu i k rodině. Svého vnuka, Václava, vychovala ve víře, moudrosti a křesťanské lásce k celé zemi. Jako taková je mi tato patronka matek, babiček a vychovatelů inspirací v životě světském i duchovním.

[Rancor]

Po několikerých úvahách jsem se rozhodl svým patronem zvolit apoštola sv. Matěje. Pod jeho patronací se toho skrývá více, ale patronace, který mě zaujala, je správné rozhodování, protože právě správné rozhodování nás všech, vedené boží prozřetelností, udává chod věcí příštích.

Matěj původně patřil do širšího okruhu Ježíšových následovníků, po zradě Jidáše byl ale vybrán na jeho místo, aby byl zachován počet dvanácti. Výběr proběhl losem, proto druhou jeho patronací je stejně potřebné štěstí v náhodě. Po vstupu mezi apoštoly odešel hlásat evangelium a Kristovo vzkříšení. Jeho šíření slova božího ukončila smrt sekerou, někdy se také hovoří o předchozím kamenování.

Rád bych zmínil několik Matějových výroků:
"Obdivuj časné věci tak, abys v nich objevil Boží velikost."
"Duši vychováváme ve víře a v poznání tím, že bojujeme proti tělu, tvrdě s ním zacházíme a nedovolujeme mu žádný hříšný požitek."
"Když hřeší soused vyvoleného, tehdy mívá hřích i vyvolený. Neboť kdyby se choval jak učí Slovo, i jeho soused by se styděl hříšně žít!"

První výrok hovoří hovoří nejenom o přítomnosti, ale i o budocnosti. Nabádá, abychom se na vše kolem sebe dívali nejenom pohledem uvažujcím, co před námi stojí, ale abychom zároveň přemýšleli i nad tím, čím by vše kolem nás mohlo být.
Druhý výrok naráží na práci na sobě samém, sebekázeň a na výchovu ducha i prostřednictvím disciplíny fyzické.
Třetí pak motivuje jít dobrým příkladem všem ve svém okolí, a dávat svými činy svým blízkým chuť vykonávat správné věci.

Uvažování, k jakému tyto myšlenky vedou, považuji za hodnotné a prospěšné, a i ony jsou důvodem, proč rád pokorně vyzdvihnu jméno Matějovo před zraky dvora Alžběty Richenzy.

Matějovy atributy tedy jsou kniha, svitek, sekera a kámen.

[Anežka Akos]

Patronkou Anežky Akos ze Strakonic je sv. Adéla (Adelaida), která žila v 10. století v Burgundsku ve Francii. Byla dcerou krále Rudolfa Burgundského, který ji brzy zasnoubil s Lotarem Italským. Provdala se v šestnácti letech a byla mu dobrou manželkou. Přitom se starala o chudé a všem se snažila pomáhat. Lotar za tři roky zemřel. Jeho nástupce Berengar II. mladou vdovu nutil, aby si vzala jeho syna, a protože ona odmítla, nechal ji uvěznit. Odtud i s malou dcerkou utekla za pomoci svého kaplana do pevnosti Canossa. Na pomoc jí přišel Oto I., který Berengara II. přemohl. Když bylo Adelaidě 20 let, vzala si Otu I. za manžela a o 11 let později byla spolu se svým manželem v roce 962 v Římě korunována za císaře a císařovnu. Ota I. zemřel v roce 973. V té době vznikly neshody mezi jejím synem Otou II. a jeho manželkou Teofanou. Adelaida se stáhla do ústraní, zakládala kláštery a starala se o církevní zařízení ve své zemi. Přežila mnoho svých příbuzných, včetně syna a snachy. Po jejich smrti měl vládnout vnuk Ota III., ale protože byl ještě mladý, ocitla se Adelaida naposledy v čele země jako regentka. Zemřela v roce 999 a v roce 1097 byla prohlášena papežem Urbanem II. za svatou.

Je patronkou:
vládkyň a žen u moci, vdov, vyhnanců, vězňů, zajatců; v nebezpečí, proti vraždě, proti urážkám a týraní lidi, při rodičovství a pro dobrý sňatek

Atributy:
chléb, koruna císařská, loď, almužna

4877-1.jpg (12.49 KiB) Zobrazeno 9541 x

4877-2.jpg (11.11 KiB) Zobrazeno 9541 x

Více: http://catholica.cz/?id=4877

[Godwik]

Za svého patrona si pro letošní turnaj volím sv. Jeronýma. Je mým vzorem ve skromnosti, moudrosti, pokoře a pohostinnosti.

sv. Jeroným

Hieronymus ze Stridonu se narodil kolem roku 347 v Dalmácii. Již v mládí dosáhl velkého vzdělání a dal se pokřtít; po cestách po Evropě se stal řeholníkem. Poté odešel do Svaté země, kde žil po čtyři roky v poušti, navštívil i Sýrii a nakonec dorazil do Říma, kde si jej papež Damasus I. vybral za sekretáře a poradce. O rok později odešel do Betléma, kde žil jako asketa a odkud zakládal a řídil kláštery. Zde také po mnoho let pracoval na překladu Bible do latiny a sepsal i komentáře k jednotlivým knihám, souhrnně zvané Vulgata; toto dílo se poté stalo oficiálním církevním textem. I díky dalším spisům se stal jedním z největších křesťanských teologů všech dob. Zemřel kolem roku 420 v Betlémě.
Atributy: kardinálský klobouk, lev, lidská lebka a přesýpací hodiny
Patron: je patronem asketů, teologů, učenců, studentů a žáků, univerzit a vědeckých spolků, pomocníkem proti očním nemocem.
"Jednoho dne, když už se chýlilo k večeru, seděl Jeroným s bratřími, aby poslouchal svaté čtení. Náhle vnikl do kláštera kulhající lev. Ostatní bratři při pohledu na něho utekli, Jeroným mu šel naproti jako hostovi. Když lev ukazoval zraněnou nohu, Jeroným zavolal na bratry a nařídil jim, aby mu umyli tlapy a pečlivě prohlédli, kde je zraněn. Když to učinili, zjistili, že má v chodidle zapíchnutý trn. Po pečlivém léčení se lev vyhojil, odložil veškerou divokost a žil mezi nimi skoro jako domácí zvíře."
J. de Voragine: Legenda Aurea
Iluminace: Mistr Theodorik

sv_jeronym2.jpg (232.4 KiB) Zobrazeno 9521 x