Honor supra vitam

[Paní Markéta]

Je psaná už dlouho a pro jinou příležitost, ale hodí se sem

Úděl mé ženy

Stopou krvavou lovci se ženou
s hlavou skloněnou nohy je vedou
žhnoucí savanou spálenou travou
cestou necestou za zvěří dravou.

S něžnou pokorou ve tváři psanou
čekáš s obavou projdu-li branou
Ženou milenkou vdovou i pannou
buď mou oázou chladivou vodou

Rukou přejemnou pohladím malou
vrásku hloubavou starostmi danou
jiskrou hledanou oči tvé vzplanou

Studnou hlubokou a z nebe manou...
s kapkou slzavou pohlédneš stranou
opět na nohou tak na shledanou

[Ronšperk]

No ona je dnes válka chápána trochu jinak. Z civilního pohledu je to takové to špatné, kdy se chlapi bijí na rozkaz "těch" nahoře. Nicméně urozené dámy ve své době chápali válku dle mého více zasvěceně. (válka dvou královen). Neboť byly součástí té politiky. Těch velkých střetů tolik zas nebylo, ale těch drobných, které zastávali i jejich zájmy bylo myslím dost. Dnes v teple Euro společnosti je pacifizmus přirozený, neboť místo vašeho muže váš domov a děti ochrání pravidelná armáda, či policie a všeobecné povědomí zákonů. Ale v době kdy vtrhl nepřítel do hraničních hvozdů a plenil to byl jen váš muž a jeho lidé, přátelé a sousedé, kteří stáli mezi nimy a vámi a vašimi dětmi. Nechci tvrdit, že byly urozené dámy a poctivé ženy bůhvíjak nadšené, ale ten boj se týkal i jich samých. A bojovnost byla dámami uctívána a obdivováne ne jen náhodou.

[Paní Markéta]

V prvé řadě se ztotožňuji s názorem paní Kláry
Ovšem stejně jako ona nemám děti, které člověku zpřevrátí priority.

Otázka také je, jestli se na to dívat okem dnešním nebo pohledem doby minulé.
I dnes ženám imponují dobrodruzi a drsňáci, ale úplně se to nedá sloučit s rodinným životem.
Šťastné ty páry, kde on nebačkorovatí a ona není nespokojená

[Maršálek]

V prvé řadě se ztotožňuji s názorem paní Kláry
Ovšem stejně jako ona nemám děti, které člověku zpřevrátí priority.

Otázka také je, jestli se na to dívat okem dnešním nebo pohledem doby minulé.
I dnes ženám imponují dobrodruzi a drsňáci, ale úplně se to nedá sloučit s rodinným životem.
Šťastné ty páry, kde on nebačkorovatí a ona není nespokojená

Taková žena pak chápavě vypere olejové fleky na košili a saku svého chotě a už to nebere jako dobrodružství, ale jako nutné zlo, hlavně když si děti při probírání otcových kapes nehrají s náboji, které tam najdou

[Paní Markéta]

Bude Ti to platné třeba to, že budeš mít aspoň ten domov k žití a vychovávání, a alespoň tu studenou postel.
...a to píšu já, známý pacifista.

To je sice hezké, ale co když nepřítel vyhraje a milý padne?
...a to píšu já, známá optimistka

Když nepřítel vyhraje, a milý se ani nevydá do boje, dopadne to stejně. Přijdou k vám a zabijí ho. Pokud se nebude lísat. Pak je otázka, čemu dáváš přednost, jestli hrdosti nebo pohodlí obojí něco stojí.

[Maršálek]

tady je to spíše nepochopení, protože to obě myslíte stejně

[Ronšperk]

Kainovo verše naprosto vystihují podstatu věci.
Máš mé uznání.

[trener]

Něco od nás sprostých sedláků

Můj pán je ten,
kdo helm na leb vstavil.
Můj otec tím,
kdo rudu naň tavil.

Můj pán je ten,
kdo blýskavý meč tasí.
Můj bratr tím,
kdo koval jej sám plný sazí.

Můj pán je ten,
kdo založí kopí
a štítu se chopí.
A můj strýc tím,
kdo sekeru vzal,
kmen mízou plakal,
než stesán byl v kopí.

Můj pán je ten,
kdo skočí na hřebce.
A můj syn tím,
kdo čistí ho křepce.

Můj pán je ten,
kdo vydá se v boje vřavu.
Já stojím s ním,
ať pozná smrt, či slávu!

[Magdaléna]

bravo

[Markéta z Rosic]

Opravdu byli a jsou všichni muži takoví, že vyrazí do boje jen když je v zemi nepřítel a je boj opravdu důležitý a nevyhnutelný? Nikdy se nenašli pánové, kteří se vydávali bojovat do hoooodně vzdálených zemí třeba jen kvůli tomu že tam uctívají jiného boha (debatu o potřebnosti a nepotřebnosti křížových výprav tu začínat nechci!)?
Nenašli se ani pánové, kteří jezdili všude možně po Evropě a přidávali se k vojsu jedné cizí země proti vojsku jiné cizí země?

Kainova básen je opravdu výstižná, ale přijde mi že už trošku přehání.
Stále si stojím za tím že vidím svého muže raději doma u dětí, než na bitevním poli. Ale je třeba rozlišovat mezi bitvou a bitvou, pokud vpadne nepřítel do země, je třeba ji bránit! Ale na druhou stranu není třeba boj vyhledávat a plést se do každé šarvátky se kterou nemám nic společného (tím nemyslím když mi napadnou přítele souseda, ale dobývání cizých držav v Itálii, či svaté zemi )

[Vitamín]

A jiná žena je zase určitě radši když ten chrapoun vypadne z domu někam daleko a nadluho.Ubude bití a nemusí co chvíli rodit.I tak je život těžkej.A pokud se mužíček ve zdravý vrátí,tak třeba i přinese domů nějaký peníze,nebo otroka,krávu-zkrátka kořist.Pokud se hlupák nedá někde zabít,nebo nedejbože zmrzačit.Zdaleka né všichni žili v manželství z lásky.Spíš z důvodů prozaičtějších.A u šlechty to už vůbec musela bejt vzácnost.A věřím že mnoho vikingů a švícarů a jim podobných raubířů by klidně setrvalo ve svých nuzných poměrech,nebýt ženatí.
Takovej Adam,třebas,neměl na jablko ani pomyšlení.
Sorry-se mi to nerýmuje

[trener]

Viz Zrzavý Orm

[Jiří z Holohlav]

Má úcta paní Kláro ,znovu slovo vládce.

Život je boj ,jen boj a válka.

Drn utlačí pampelišky,
kravské kopyto rozryje drn a dá jim znovu prostor,
ale pampeliška trhá skálu a dá prostor dalším,
lev trhá krávy,ale podlehne mouchám,
kam kouknu ,tam jen boj,
i to dítě se dere na svět a nejednou se rozhoduje,
zda přežije ono nebo matka,
Pán si žádá Život
za cenu života méně životaschopných
taková je Země,
planeta vody a ohně
muži ,kteří přestanou bojovat ztrácejí svůj smysl a poté i úctu a zájem žen.....

[Markéta z Rosic]

Já už asi radši mlčím ...

[Paní Markéta]

Já už asi radši mlčím ...

ale vůbec ne Pány původně zajímal ženský pohled na věc, takže čím víc názorů, tím reálnější obraz. To, že nás pak začali přesvědčovat, jak bychom se na to měly dívat, je věc druhá