Kurtoazie na turnaji

[Spakona]

leda by k němu přidal ještě osobního sluhu který by po něm hned uklízel

[Paní Markéta]

Páva bych v komnatách nechtěla ani se sluhou je to děsně uřvaný pták...

[Beatrix]

…a tady máš, pane, odpověď na své otázky, jaké dary – samozřejmě nejjemnější hedvábné látky na prádlo (košilky, punčošky), jemné hedvábné látky na šat, samozřejmě atlas damašek na ložní prádlo, slonovinový hřeben a zrcadlo (obé bohatě zdobené řezbou), hedvábný pás, atlasové střevíčky (raději troje), jehlice, brože, samozřejmě alespoň tři diadémy, hedvábné stužky, barevné šlojíře (podle nálad na každý den), špendlíky, možná i prsten, ale určitě krásného arabského koně, k němu chrta a sokola – to je základ. No a pak nesmí chybět zlacená klec se slavíky, od věci není alespoň jeden páv, který se bude procházet jejími komnatami. V dalším kole by měly následovat parfémy, verše (to už by je mohl nějaký pěkný mládenec s čistým hlasem předčítat pod jejími okny), to že tam budou i hudebníci je samo sebou.
A ve třetím kole by měly následovat hmotné statky – třeba i skromnější dvorec, než je Sedlencin, ale určitě s kurtoazní freskou přes celý sál a tak


No koukám, že můj choť je vskutku znalý přání a potřeb ženské duše......
Asi začnu vypočítávat, co mi z toho všeho doma ještě chybí a čeho mám málo.

[Maršálek]

Aby to snad pánové nevyznělo, že kážu vodu a piju víno - předkládám doklad, že jsem své paní přivezl nádherného koně a sokola, chrt, pravda, zatím chybí Drahocenných látek a tkanin má má půvabná paní plné truhlice, šperků pak plné truhličky (ale samozřejmě si uvědomuji, že to asi nebude zdaleka konečný stav) Nu a k těm statkům – kdo byl svědkem naší svatby, ví, že jsem spolu s praporcem předával své paní i klíče od hradu Merpins, města Cognac a klíč od komory.

Ale nic si nenamlouvejme, ani ženatý pán nesmí ustat ve dvoření své paní – vyjadřujeme tak přeci své city, abychom byli obdarováváni stejnou milou a okouzlující pozorností

[Markéta z Rosic]

K tvému výčtu nemám téměř co dodat pane Maršálku

Snad jen že by pán měl dávat hlavně své srdce ..... ale to se doufám rozumí samo sebou

[Maršálek]

srdce, lásku, úctu, službu - od počátku až do konce, ostatní jsou jenom pozornosti

[richardrg]

Akorát se divím, že ten kvalitní arabský kůň není vraník

[Maršálek]

[Maršálek]

Ke kurtoazii neodmyslitelně patří i ocenění a dary, které si mohou lidé předávat oficiálně i soukromě. O kurtoazii mluvím proto, že takové pozornosti a ocenění nejsou ničím samozřejmým. Již jsem se setkal s názorem, že dámy jsou povinny něco pro pány zajistit a pak vybrat „někoho“, aby si to odbyly. Jak udílení cen jednotlivých tribun pro vítěze konkrétních klání, nebo bojovníků, kteří zazářili, ač nevyhráli, tak i dárky jednotlivých dam jsou jenom a jedině rozhodnutím dárců. Pokud se dámy rozhodnou nikoho v dané disciplíně, nebo při závěrečné ceremonii neodměnit, je to jejich svaté právo a o něčem by to vypovídalo. A jako nejsou samozřejmé ceny tribun, není samozřejmé ani to, že se dámy budou usmívat, budeme-li je nudit, nebo prudit

V této souvislosti také uvádím na pravou míru „tradici zlatých ostruh“ pro prvního rytíře, které v minulých dvou letech dvakrát udělila hlavní tribuna na čele s první dámou. Zlaté ostruhy jsou zcela mimořádnou cenou, která provází turnaj po řadu let a byla udělena jenom párkrát. Není a nebude tedy automatické, že je dostane každý zvolený první rytíř.



Současně Informuji, že na turnaji budou přítomni mečíři – dílna ElGur, kteří nabídli cenu pro vítěze jedné z disciplín. Toto gesto považuji nejenom za velmi dobrý reklamní tah, ale i za kurtoazii. Pokud s tím budou mečíři souhlasit, rozhodne o udělení jejich ceny v závěru turnaje soud dam
Tímto má u mě mečířská dílna ElGur již druhý bod, první za stejný počin na Libušíně

[Maršálek]

Opět je tu téma kurtoazie a s blížícím se turnajem i mimořádný dar - turnajský meč.

Včera jsme ho s Opatem vyzvedli – je to dar mečíře Huga Vobořila http://www.historickezbrane.cz/ hradeckým dámám, které na letošním turnaji rozhodnou, kdo z pánů ho za své zásluhy dostane. Hodnocení za mně - je to parádní kousek.

Ostatně na facobooku už se objevil.

[Maršálek]

Rád bych pány turnajníky upozornil, že o udělení této odměny rozhodují výhradně a jenom dámy. Pokud vám není jasné, podle jakých kritérií, přečtěte si jejich vyjádření k volbě prvního rytíře, kde dámy shrnují oceňované hodnoty. Mezi ně neodmyslitelně patří také dvornost a skromnost, kterou pánové vyjadřují např. svou službou jim i všem ostatním. Ono vládnout totiž znamená současně sloužit svým poddaným.

Mýlil by se, kdo by si snad myslel, že respekt a ocenění získá hloupými kecy, např. „pěkný meč, ale nemá cenu se snažit, protože ho dámy stejně dají svým oblíbencům“ (viz. komentář z facebooku). Tím mně dotyčný pán umně vymanévroval z možného okruhu oceněných, protože to by pak přeci bylo potvrzení jeho slov, že? Veřejně se tedy dávám slyšet, že se této cti vzdávám a nebudu se o meč ucházet. To mi ale neupírá právo pokusit se získat podruhé titul prvního rytíře a povýšit svou krásnou paní na první dámu.

Možná to někomu z vás přijde podivné a podezřelé, ale to, že pro vás s přáteli pořádám letos již čtrnáctý turnaj a v několika ročnících jsem se vzdal ve prospěch přání dam svého práva nastoupit do kolbiště, aby vše fungovalo jak má a vy jste se mohli bavit, není nic samozřejmého, ani to není má pořadatelská povinnost. Nejsem „pán jeskyně“, který stojí nad ostatními. Jsem stejně ambiciózní jako vy a potěšilo by mě ocenění dam.

[Maršálek]

Současně touto cestou připomínám, že nejsem zdaleka jediný, kdo vám slouží, aniž se nad tím zamyslíte. Rozhlédněte se na turnaji kolem sebe na ty, co se nejdou bít, aby jste měli zábavu. Jsou to např. páni sudí a páni heroldi, kteří jsou v mých očích prvními vítězi letošního turnaje. Vzdali se pro vás svého práva na vítězství a titul ctihodní tak v jejich pojetí nabývá opravdových rozměrů.


Mé dámy, toto rozhodnutí máte ve svých rukou a dáte tím jasný signál, koho si ceníte nad ostatní a kdo je ve vašich očích příklad, hodný následování. Nebo můžete ustoupit a podrazit tak všechny dobré rytíře, protože dáte najevo, že svou službu konají marně a zbytečně, neb o ni a o jejich ideály nestojíte.

[Opat]

Současně touto cestou připomínám, že nejsem zdaleka jediný, kdo vám slouží, aniž se nad tím zamyslíte. Rozhlédněte se na turnaji kolem sebe na ty, co se nejdou bít, aby jste měli zábavu. Jsou to např. páni sudí a páni heroldi, kteří jsou v mých očích prvními vítězi letošního turnaje. Vzdali se pro vás svého práva na vítězství a titul ctihodní tak v jejich pojetí nabývá opravdových rozměrů.

Amen...

[Opat]

Jinak turnajský meč je tento. Tedy, pánové, tužte se!

[Opat]

Rád bych pány turnajníky upozornil, že o udělení této odměny rozhodují výhradně a jenom dámy. Pokud vám není jasné, podle jakých kritérií, přečtěte si jejich vyjádření k volbě prvního rytíře, kde dámy shrnují oceňované hodnoty. Mezi ně neodmyslitelně patří také dvornost a skromnost, kterou pánové vyjadřují např. svou službou jim i všem ostatním. Ono vládnout totiž znamená současně sloužit svým poddaným.
Mýlil by se, kdo by si snad myslel, že respekt a ocenění získá hloupými kecy, např. „pěkný meč, ale nemá cenu se snažit, protože ho dámy stejně dají svým oblíbencům“

Já se jen divím, že je potřeba takové věci vůbec řešit. Měl jsem za to, že vše je vyřešeno už slovy turnajské přísahy:

„Urození pánové, rytíři, panoši a lide zbrojný, přísahejme při Panně Marii a sv. Jiří, že se budeme bít čestně, bez osobních sporů a neprolijeme záměrně krev. Že neporušíme turnajských regulí a uznáváme nad sebou soud zvolených sudí a těchto krásných dam. Amen.“

Nevím jak jiní, ale já to nikdy nebral jako ceremoniální formalitu...