Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Téma letošního klání máme zhruba vytyčené, ještě si musíme ujasnit některé drobnosti, takže se těště, nejpozději příští týden bude téma stanovené a zveřejněné, aby nikdo nemohl říct, že neměl čas

Vyhlášení Klání trubadúrů pro letošní ročník Turnaje:

Letos je zadání vyhlášeno s předstihem již před Turnajem, aby měli veršotepci čas se připravit a nevymlouvali se na nedostatek času v turnajových dnech. Věřím, že kvalita veršů tomu bude úměrně odpovídat.

Další změnou je to, že letošní klání bude otevřeno bez rozdílu urozeným i neurozeným, a také to, že se odehraje ve dvou etapách. Každá bude hodnocena samostatně, a je možno se zúčastnit jak obou, tak jen jedné z nich. První proběhne v pátek večer a je zamýšlena v důstojnějším duchu - dámy upozorňují, že k jeho výsledku může být přihlíženo při volbě prvního rytíře. Druhé, sobotní kolo je naopak míněno jako odlehčené a jsou očekávány žertovné verše, které mají dámy (a nejen dámy) především pobavit.

Konečně dámy upozorňují básníky, že již máme u Dvora konečně dostatečný výběr hudebníků, se kterými je možno se domluvit (a také s jejich pány či paními, pochopitelně) a využít je jako doprovod, ať už k zpívaným veršům, nebo jen k podbarvení recitace. Dostaneme se tím opět blíže dobové realitě (tehdejší verše nešustily papírem, ale zvonily strunami) a porotu dam verše s hudebním doprovodem jistě více zaujmou a budou brány co citelná výhoda při hodnocení.

A teď konečně k vyhlášení témat:
Zadání pro první, páteční kolo: Příběh o Tristanovi a Izoldě (je jen na tvůrcích, zda jej ztvární celý, či jen určitou pasáž z něj; i to, jestli výsledkem bude milostná, nebo hrdinská báseň)
Zadání pro druhé, sobotní kolo: Parodie na téma služby u pána, služby u dvora nebo turnajového klání

Tak to se možná zapojí i dcerka, Tristana zbožňuje a má svou vlastní verzi příběhu s dobrým koncem

Pokud se zapojí - a zahambí tím pány, kteří do básnění nejdou - osobně jí udělím speciální odměnu

byl by to umělecký přednes, ovšem originálně bez veršů

v pořádku - s tím se počítá

O umělecký přednes panny Terezky mám velký zájem a s dobrým koncem ještě víc

Nějak nám zapadlo, že královniným rozhodnutím (po poradě s dámami) je letošní turnaj inspirován Lohengrinem - Labutím rytířem z artušovských písní.

Labutí rytíř
To málo, co jsem se k němu dočetl je z hledání svatého grálu. Pro pochopení je třeba vysvětlit, že svatý grál byl z pohledu dobového člověka magický předmět, jehož nalezením by nastal v celém světě mír, zavládla by spravedlnost a zmizela by bída. To byla odměna od Boha za nápravu lidstva – ráj na zemi. A jako se vykoupil Ježíš za celé lidstvo, mohl jediný rytíř učinit totéž, obětoval-li by vše. To je myslím zcela zásadní a dnes z neznalosti opomíjené. Tenhle ideál měl ve své době jak zastánce, tak odpůrce. OSTATNĚ BYL TO IDEÁL…

Otcem labutího rytíře Lohengrina byl rytíř kruhového stolu Parsival a matkou čarokrásná kněžna Blanchefleur. Už jejich seznámení bylo dobrodružstvím. Protože zraněného druha Parsivala přivezl do hradu krásné Blanchefleur její přítel Lancelot. Ponechal zraněného druh v péči krásné dámy a pokračoval v neúspěšném hledání svatého grálu. Ti dva se do sebe zamilovali a počali syna. Při přípravách svatby rozmlouval Parsival dlouze s hradním kaplanem o rytířské cti a poslání. Nebohý kaplan ovšem svým apelováním na dodržování rytířských ctností nechtěně narazil na Parsivalovu přísahu z Kamelotu, že neustane, dokud nenalezne svatý grál pro dobro celého světa a z této cesty se nedá odvést žádnými okolnostmi. Jeden každý rytíř se pro toto vyšší poslání vzdá všeho, co miluje, protože jeho život je službou… A tak se Parsival v slzách v noci zabalil a tiše, bez rozloučení, aby nezlomil srdce své krásné paní, z hradu odjel, aby se již nikdy nevrátil. Dosáhl svého poslání a jako jeden z mála nalezl svatý grál, ale obětoval mu tím vše a sám zemřel.

Krásná Blanchefleur se ráno probudila sama a marně hledala svého rytíře. V nejvyšší věži pobýval starý astrolog a mudrc – Arab. Ten jí vysvětlil, proč musel Parsival odjet a že se jí narodí syn. Ona mu ale nesmí sdělit jméno otce, jinak bude muset syn opustit rodný hrad. Narodil se jí chlapec, Lohengrin, krásný po otci i matce a vyrostl z něho vynikající rytíř. Každý den se své matky ptal na svého otce, až mu jednou matka vše řekla. Mladý Lohengrin se rozhodl ihned se vydat na cesty a slíbil matce, že se nevrátí, dokud otce nenalezne. Chtěl ho hledat, aby ho poznal a přivedl nazpět domů. V noci ho navštívil moudrý Arab a řekl mu, že s úsvitem musí opustit rodný hrad a vydat se vstříc svému dobrodružství a poslání. Neměl si ale brát zbroj, ani zbraně, ani koně. Měl se v prostém odění vydat nad ránem z hradu a postupovat podél řeky. Lohengrin se tedy ani nerozloučil s matkou, aby jí ještě více neranil a potichu vyšel sám z hradu, bez koně a bez služebnictva. S prvním paprskem slunce potkal na řece převozníka, který ho oslovil „urozený pane, na mém voru stojí tvůj komoň a tvá zbroj, nemohu tě však převést po řece, protože na tebe čeká jiná loď“. Později potkal druhého převozníka, který ho také odmítl vzít na svůj prám, ale předal mu zbraně – kopí, meč, štít a praporec. Dále po proudu na Lohengrina pak čekala zlatá loď, tažená labutěmi…

A pak již čeká Lohengrina nejedno dobrodružství. Na nich vystupuje jako labutí rytíř, s labutí ve štítu i klenotu.

Letošní vítězturnaje tedy bude Lohengrinem a my ho hledáme mezi všemi rytíři, kteří se turnaje účastní

Nezoufejte, neplačte, i letos se bude konat klání trubadúrů!

Stejně jako loni, i letos je zadání vyhlášeno s předstihem již před Turnajem, aby měli veršotepci čas se připravit a nevymlouvali se na nedostatek času v turnajových dnech. Věřím, že kvalita veršů tomu bude úměrně odpovídat.

Opět stejně jako loni bude klání otevřeno bez rozdílu urozeným i neurozeným a odehraje se ve dvou etapách. Každá bude hodnocena samostatně, a je možno se zúčastnit jak obou, tak jen jedné z nich. První proběhne v pátek večer a je zamýšlena v důstojnějším duchu - dámy upozorňují, že k jeho výsledku může být přihlíženo při volbě prvního rytíře. Druhé, sobotní kolo je naopak míněno jako odlehčené a jsou očekávány žertovné verše, které mají dámy (a nejen dámy) především pobavit.

Dámy opět upozorňují básníky, že již máme u Dvora konečně dostatečný výběr hudebníků, se kterými je možno se domluvit (a také s jejich pány či paními, pochopitelně) a využít je jako doprovod, ať už k zpívaným veršům, nebo jen k podbarvení recitace. Dostaneme se tím opět blíže dobové realitě (tehdejší verše nešustily papírem, ale zvonily strunami) a porotu dam verše s hudebním doprovodem jistě více zaujmou a budou brány co citelná výhoda při hodnocení.

Zadání pro první, páteční kolo

Nejprve mi snad odpustíte trochu literární teorie. Velmi ceněnou dovedností dobových básníků byla schopnost adaptace přejatých témat - pocházejících ze starších dob nebo z jiných kulturních okruhů. Využívání cizích prvků nebylo bráno jako plagiátorství, ale naopak coby známka kulturního rozhledu autora.
Nejednalo se ovšem jen o pouhý překlad. Od básníka se očekávala aktualizace tématu - přizpůsobení nové době, místu, společnosti, případně kulturním, politickým a sociálním podmínkám. Mohla být spojena s vynecháním některých neaktuálních pasáží nebo naopak s přidáním nových.

A teď k věci:
Soutěžící budou mít letos za úkol zpracovat, adaptovat a zveršovat tento úryvek z jednoho z nejznámějších eposů, Písně o Nibelunzích:

So sprach zuo dem kvnige der degen Ortwin
welt ir mit vollen eren ze der hochzite sin
so svlt ir lazen schovwen div wunnechlichen kint
die mit so grozen eren zen Burgonden sint

Waz wære mannes wunne des frovte sic sin wip
ez entæten schoene meide vnd herlichiv wip
lazet iwer swester fur iwer geste gan
der rat was ze liebe vil manigem helde getan

Des wil ich gerne volgen sprach der kvnich do
alle die ez erfvnden warns harte fro
ern bot ez frovn voden vnd ir tohter wolgetan
daz si mit ir meiden hin ze houe solde gan

Do wart vz den schrinen geschvchet guot gewant
swaz man in der valde der guoten wæte vant
die bovge mit den borten daz was in vil bereit
sich zierte riterliche manich wætlichiu meit

Vil manich reche tvmber des tages hete mvot
daz er an ze sehene den frovwen were gvot
daz er da fvr niht næme eins riken kvniges lant
si sahen die vil gerne die si heten bekant

Do hiez der kvnich riche mit siner swester gan
die ir dienen solden hvndert siner man
ir vnd siner mage die truogen swert enhant
daz was daz hofgesinde in der Bvrgonden lant

voten die vil richen sach man mit ir chomen
div hete schoeniv frovwen gesellichlich genomen
hvndert oder mere die trvogen richiv cleit
ovch gie da nach ir tohter manich wetlichiu meit

Von einer kemenaten sach man si alle gan
do wart vil michel dringen von helden dar getan
die des gedinge heten ob chvnde daz geschehen
daz si die mait edele solden vrolichen sehen

Nv gie div minnecliche also der morgenrot
tuot vz truoben wolchen da schiet von maniger not
der si da truoch in herzen vnd lange hete getan
er sach die minneclichen nv uil herlichen stan

Ja luhte ir von ir wæte vil manich edel stein
ir rosen rotiv varwe vil minnechlichen schin
ob iemen wunsen solde der kvnde niht geiehen
daz er ce dirre werlde hete iht schoeners gesehen

No dobře, abyste neřekli, tak vám trochu pomohu. Překlad je zde:


Tu promluvil ke králi rytíř Ortwin z Met:
„Pokud má být tato slavnost v plné důstojnosti,
pak nech své hosty spatřit krásné panny
tak ctěné v Burgundech.

Co přinese mužům větší blaženost, co je více potěší
než krásné panny a vznešené paní?
A nech i svou sestru předstoupit před hosty.“
Tyto rady přivítali hrdinové s velkou radostí.

„Tak rád učiním,“ pravil král.
Všichni tím byli velmi potěšeni.
Vyzval pak paní Utu a její dceru,
aby se svými dámami přišly ke dvoru.

Vyhledaly v truhlách dobrá roucha,
vybraly si krásné šaty,
pásy a spony již ležely přichystány,
ozdobily se do plné krásy ty ženy.

Mnohý mladý rek si velmi přál,
aby se paním zalíbil.
Království celé nevyměnil by za to,
aby mohl spatřit neznámé jim dosud paní.

Král rozkázal, aby s jeho sestrou šlo
sto reků zavázaných mu službou.
Každý s mečem v ruce:
Byli to nedvornější muži v burgundské zemi.

Vznešená Uta s nimi přicházela,
měla krásné paní určené k doprovodu,
sto i víc, zdobených vzácným šatem.
A také Kriemhilda, nejkrásnější panna.

Když vyšly z komnaty,
všech hrdinů se zmocnila prudká touha
a všichni vstali v očekávání, že budou
těmi šťastnými, kdo spatří onu vzácnou pannu.

Vstoupila úchvatná jako ranního slunce
paprsek z temných mračen. Zahnala stesk,
který mnohým dlouho v srdcích zrál,
když tak líbezná před nimi stála.

Na jejích šatech zářil mnohý drahokam,
rudý jako růže úchvatně se třpytil.
Kdo by jakékoliv sny měl, stejně musel uznat,
že na celé zemi ještě nic krásnějšího neviděl.

Stále nám zbývá vyhlásit téma na sobotní, žertovné kolo.
Oproti pátečnímu bude velmi prosté. Už jsme měli možnost slyšet mnoho variací na klasické téma vyznání lásky.
Jak ale dovedou naši básníci lásku odmítnout?

To bude krátké kolo:-)

Kain píše:To bude krátké kolo:-)

Já čekám, že se pánové zmohou na víc než jen "Díky, nemám zájem."

Spíš to bude:

těžko, dyja dyja dá,
nejde to, dyja dyja dá.