Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Dobrohost z Ronšperka
(vítězné verše loňského klání trubadůrů)

Jak potěšit smysly paní?
To věc věru složitá.
Může muž tušit, co zrak ženy uvítá?
Snad zář slunce letní,
snad hvězdy, když se setmí,
snad démant a jeho lesk,
co květ a vidět jej kvést?
Tu křehkost, jež i skálu rozhání,
ta nejvíce jí podobna, má paní.

Co ruce její potěší?
Hedvábí, co vlas jí zastřeší?
Nic nepřekoná jemnost největší,
ručka dítěte, co svírá matky prst, nejvíc potěší.

Co chuť zaplní dokonale?
Krmě chutná, maso nadívané?
Sladké víno, hrozen?
Jen polibek milého, co ze zajetí byl osvobozen.
Polibek lásky a odloučení,
ten jediný má moc léčení.

Co paní ráda uslyšíš, ty ptáš se?
Vzletná slova o tvé kráse?
Vyznání lásky horoucí?
Či slova něhy vroucí?
Prosté „věřím ti“ ve chvíli loučení
mnohdy více tvoje srdce ocení.

Vůni kterou ty máš ráda,
je vůně volnosti a jarních květů.
Ač vdána, přec nespoutána,
vůně poznání a nových světů.

A paní, ptáš se intuice?
Ó paní, netrap mě už více.
Vždyť to tvé největší je tajemství,
to největší je hájemství.
Tam žádný z nás přec nevidí,
to mnohý pán vám závidí.
Jen ty sama víš, jak hluboké tvé srdce je
a nám nezbývá, než s láskou vejít do boje.

Dobrohost z Ronšperka
(báseň z letošního klání)

S hrdostí královny, když spor svůj hájí,
ručku však zhrublou prací.
Se silou rytíře, jenž kropíře krájí,
když od studny s vědrem se vrací.

V půvabu paní se podobá
a tělo laně si nosí.
Však prostý původ neschová,
když srpem bylinky kosí.

Však v čem je urozenost, v čem ta krása jest,
ve špercích, v atlasu, co majetný má,
urozenost je pokora i čest,
v přátelství, v lásce, to každý z vás zná.

Z přátelství oheň zapálí,
když ostatní ještě halí sen.
A krmí i toho, jenž zahálí,
v kuchyni je celý den.

Ač prostá, přec s láskou a ctí,
ač prostá, přec pomoc dává,
ač prostá, přec nad všemi dlí,
to je ta urozenost pravá.

Její krása ruku v ruce s chytrostí
a ač se její vlasy chlubí plavostí
a oči zase jasnou barvou blankytnou,
její rty vám mnohou moudrost poskytnou.

I když je cudná snad jak Panna Marie,
tak jedním pohledem srdce muže rozbije.
A když chce být oddaný jak pes pastýřský,
nezbude než vzdát se a být rytířský.

Nápadníci jak do vlasů špendlíky,
však každý z nich musí začít od píky
a když to nepochopí hlava skopová
nelibost se za úsměvem neschová.

Její rozmar předčí krutou Salome
a za závoje živí kupce lakomé,
a bude slavnou jak Abraháma Sára,
marnivosti, tvé jméno je...
...tvé jméno ať vám fárá.

Divý muž (s touto básní se jsem zúčastnil klání na lovecké kratochvíli)

Zelený věnec k potěše dam,
hier kommt mit Blumen – der wilde Man.
Vychází tiše aus einem Wald
s náručí šišek – sehen wir bald,

zasáhne pána un dann ist weg,
pána snad zachrání polibek.
Dáma je u něj in Augenblick,
hotova na sladký cukrblik.

Er ist doch zurück, wieder so still,
z kouzelných květů snese se pyl
na jejií šat und an blonde Haar,
divoký muž ist doch keinen Narr.

Die ganze Nacht in WIldmans Macht –
V horoucí noci v Divého moci...

Na úvod bych měl napsat, že tyhle žertovné verše vznikly na lovecké kratochvíli spontánním zakomponováním postřehů jednotlivých pánů na téma divý muž, zajíc s kuší, lovící v lese a toužící ovládnout svět, ale především povzdychem dam, že kdyby byli diví muži co k čemu, tak už je z louky dávno unesou a…
A tak vznikla balada o zhrzených vílách, spravedlivě potrestaném Herkulovi a psychopatickém zajíci, který se živí vraždami na objednávku a pro něhož se stala jeho práce i koníčkem

Divý muž

Tam kde v temném lese štve, strašné dravce zajíc,
tam si víly povzdychnou, že divý muž je na nic.
Kde jsou doby, kdy je sváděl a plenil jim košilky,
už dlouho s nimi nedováděl, zlobí se ty fanynky.
Jestli se hned nepolepší, tak mu něco provedem,
jestli nás hned nepotěší, k zajíci ho zavedem.
Zajíc to je strašná šelma, zabíjí jen pro radost,
když mu dáme pěknou kuši, vezme si to na starost.
Zajíc na něj v lese líčí - ten Herkula dostane,
kdo viděl ty ostré šipky, ten ví že už nevstane.
Medvěd, jen ho zahlédne, už se strachy třese,
stejně mu to ale nedá, co to zajíc nese?
Snad nedostal souseda, hodného vlka?
Zuby strachem drkotá, a vůbec... prostě plká.
Když pak spatří chlupatinu, oddychne si, huš,
zajíc jenom poťouchle natahuje kuš.
Jak jsem picnul Herkula, zastřelím i tebe,
jó hloupý medvěd neví, že pro něj není nebe.
A tak spolu v spíži visí medvěd, i divý muž.
A co na to zajíc? Ten si tiše brouká,
je to prostě vrahoun, smrt mu z očí kouká.
A co šťastná pointa? Hm, po té je veta.
Zajíc totiž tajně sní o ovládnutí světa.
Jaké plyne poučení, urození páni?
Zajíc je jen nástroj v rukou rozezlených paní.

P.S. pokud by to někoho pohoršilo, nechť je mu útěchou, že já sám to během čtení proplakal

Tak ta báseŃ je fakt výborná, také jsem u ní brečel.... smíchy.....

Smí se pokračovat? A ocení dámy i jiná témata, než milostná a žertovná?

Nenašel by se někdo kdo by z toho vyrobil knihu? Docela mě mrzí že zatím vůbec žádnou nemám
Viděla jsem na lonském Májovém sněmu vystavenou jednu tuším Maršálkovic, která se mi moc líbila, ale netuším jak a kdo ji dělal

Markéta z Rosic píše:ale netuším jak a kdo ji dělal

Dělal jsem ji já, Maršálkovům jako svatební dar. Elektronicky a nadřel jsem se na tom jako kůň. Ani nemluvit

Sliboval jsem do příštího turnaje sepsat a iluminovat malý codex, který by se postupně mohl rozrůstat a proto jsem shromažďoval a stále shromažďuji vaše verše (pánů i dam) Pro sebe a na případnou objednávku udělám ručně psaný a iluminovaný codex (to ale nebude levné - iluminovaný foliant cca 3 dny práce), pro další zájemce to oskenuji a vytisknu inkoustovou tiskárnou na ruční papír, takže cena bude výrazně nižší.

Také mohu v případě zájmu přepsat a iluminovat jenom konkrétní hradecké trubadůry. Reálně se k tomu nedostanu dříve, než na počátku února



Zpět k mému původnímu dotazu - mají dámy zájem, aby pánové v klání pokračovali i mimo turnaj, tedy aby dál skládali a vkládali sem své verše již nyní? A je zájem i o jiná témata, než jenom žertovná a milostná?

Maršálek píše:Zpět k mému původnímu dotazu - mají dámy zájem, aby pánové v klání pokračovali i mimo turnaj, tedy aby dál skládali a vkládali sem své verše již nyní? A je zájem i o jiná témata, než jenom žertovná a milostná?

Já bych se dokonce přikláněla k tomu ,aby pánové mohli skládat již teď.Opravdu je to jedna z věcí ,které jsem si po letošním ročníku na turnaji zamilovala .Proto dle mě pánové neváhejte a skládejte s tématy vám nejbližšími. Moc se na to těším

S podzimem přichází melancholie a tak nakrátko pozměním zažitá milostná a žertovná témata - snad se to nesetká s velkou nelibostí

My, pánové, máme jasnou představu o tom, co obnáší přísaha a jakou váhu má dané slovo. Pokud by někdo napadl naši zemi, oblékneme bez váhání zbroj a vyjedeme společně proti nepříteli, smést ho, nebo zahnat zpět. Považujeme za samozřejmé, že svým kráskám naprosto vážně a bez zaváhání odpřísáhneme, že než bychom vpustili nepřítele do země, raději v boji s ním padneme. Stojí ale naše dámy opravdu o takové přísahy? Měl jsem na toto téma se svou krásnou paní dlouhý rozhovor a byl jsem docela zaskočený, když mi do očí řekla, že by ode mě takovou přísahu nikdy nepřijala a jak by se asi cítila.



Ach, zase ho volají do martových polí
maršálka Hradce, lásku moji.
Jenom z té představy srdce mě bolí
proč hrozí se zbraněmi, kdo o válku stojí?

Dřív klidné nádvoří duní teď shonem
slunce se leskne na hrotech kopí,
mužů, co do boje strojí se honem
a oči dívek v slzách se topí.

Milý můj k odjezdu družinu svolává
zas zbrojí se odívá, do sedla usedá,
když páže jeho mu helmici podává,
hlavu svou pozvedá a v oknech nás hledá.

Snažím se usmívat, když s dcerou ho provázíme,
jezdci z bran vyjíždí, muži se smějí,
zlobím se na něho, copak mu nescházíme?
I dívkám je do pláče, šťastný návrat jim přejí.

Ó věčné války, kdy bude jim konec?
Proč nezní tu hudba, chybí nám tanec…
Kde polnice znějí a boje zuří
tam láska strádá,
když chybí nám páni, co kráse se dvoří.


Inspirováno Válkou dvou královen v letech 1315-1318, vrcholící na sklonku na přelomu let 1315/1316, v níž padlo mnoho znamenitých pánů, včetně Hradeckých.

Pánové, nechci vám moc šlapat do báboviček, ale prosím...
Rýmující se řádky by měly mít minimálně stejný počet slabik, v lepším případě i rytmus.
Chápu, že na turnaji píše člověk v rychlosti, ale věci z domova, ty byste mohli mít už vychytané.

"Není na závadu, liší-li se počty stop mezi různými rýmovými páry, avšak rýmující se řádky by měly mít shodný počet slabik a totožné stopy. "

Více tady http://www.rymy.cz/rymy.htm jen pro silné nátury, mám z toho čtení taky depresi

Správně, tlak na kvalitu musí být...
Jen bych si dovolil pro naše účely zdůraznit ten požadavek rytmu a naopak zmírnit požadavek na počítání slabik. Alespoň dokud nechceme aspirovat na zařazení do sbírek moderní poesie, ale hodláme se stylizovat do rolí truvérů, trubadúrů a minnesengrů. Středověká poesie totiž s počty slabik pracovala poměrně volně. Oproti tomu rytmicita v ní byla důležitá, protože ty básně byly určeny vesměs ke zpívanému přednesu (tady máme, pánové, také co dohánět ).