PÍSEŇ O PÁVOVI - Druhá část
Každého rána za rozbřesku
Obdivuje se svému lesku
A před zrcadlem celý den,
se pozoruje s úsměvem.
Jak krásně jeho peří září,
Jak oduševnělý je v tváři
A postoj, elegance sama,
Ten ocení každá dáma
A tak to šlo po dlouhý čas
Až jednoho dne dostal zas,
Pozvání na veliký ples,
Který se koná právě dnes.
Páv pozvání to přijal rád,
Vždyť za chvíli se bude hřát
Zas v přízni a úsměvech dam
A ví, že upřímně je zván
A tak hodinu před večeří,
Načechral svoje krásné peří,
A hrdě nesouc pyšnou bradu
Svým ladným krokem míří k hradu
A již je v kruhu krásných paní,
Co nedají mu chvíli ani
by mohl radostně a vřele
Pozdravit napřed hostitele
Však aby nemoh někdo snad
Nezdvořilost mu vyčítat
Tak věren svému vychování,
opustí ony krásné paní.
Marně však hledá pána hradu,
Musí být jistě zcela vzadu
Když tu osvítí svíček zář,
na světě nejkrásnější tvář
Páv stojí jako omámený,
On, který zná tak dobře ženy.
Neví teď rázem, co si počít,
jen upírá k ní svoje oči.
Ač výmluvnost je zbraní páva,
Teď slov se jemu nedostává.
A brání mu tak prudký cit,
Tu krásnou pannu oslovit.
Pak aniž by sám chtěl,
Trylek mu ústy vyletěl
A vůbec neví, co teď dělá,
je písni svojí oddán zcela.
Ta slova nevymýšlí hlava,
To zpívá přímo srdce páva
Píseň tak krásnou jako pěl,
Svět ještě nikdy neslyšel
O lásce, kterou srdce hoří,
o očích hloubky dálných moří.
Krásné, ušlechtilé tváři
Co vídáš jenom na oltáři
O dobrém srdci, sladkém hlase
o laskavosti v každém čase
A o rtech rudých jako růže,
Co zpečetit ví osud muže.
Když dozpíval je v celé síni,
Tišeji nežli ve svatyni
Upírají se oči všech,
na dívku, která tají dech
- páv.jpg (159.77 KiB) Zobrazeno 8193 x