Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Na turnaji jsme s Klárou docela důkladně probíraly téma zástav lásky a podrobně sledovaly jak se s nimi letos zacházelo...
Já osobně jsem viděla jediného pána (Maršálka) jak požádal veřejně dámu o zástavu - jestli někomu křivdím, tak se omlouvám
Dámy zástavy rozdávaly docela dost, nicméně přišlo nám že v tom byl hrozný zmatek, takže se ptám.

Je v pořádku když pán bojuje třeba se čtyřmi zástavami naráz? Za kterou dámu tedy v tu chvíli bojuje? Za všechny? To mi nepřijde úplně ideální, nicméně viděly jsme to u spousty pánů.

Dál jsme také neviděly nějaké ocenění nebo radost za to, že pán smí bojovat v barvách dané dámy. Dámy rozdávaly spoustu dárků a poděkování, ale neviděla jsem moc často že by pán po boji přišel a poděkoval dámě že směl bojovat v jejích barvách, nebo jí třeba přinesl "kořist z boje". Jak jste pánové nakládali např. s chocholy získanými v klání chocholů? Neříkám že je máte rozdat všechny dámám, asi si taky chcete nějaké nechat ale aspon občas mi přijde hezké položit ukořistěný chochol dámě k nohám

Takže prosím pojdme se pobavit na téma zástav lásky.....
Jak jste to letos vnímali vy ostatní?

Já letos dostal zástavy 4. A nemůžu říct, že by to byly zástavy lásky Bohužel jsem za uvedené zástavy odměnil jen jedinou dámu (zato celkem pořádně), což jsem si neuvědomil a příště to napravím. Zvláště vůči jedné dámě mám za letošek dluh, protože s její zástavou bojuju už pravidelně po tři léta a vždy jsem se snažil alespň o malou pozornost (např. vyhraný chochol), ale letos jsem ji těžce zanedbal. Snad na mě nezanevře

Co jsem udělal s vyhranými chocholy: jeden jsem dal první dámě, aby měla malou útěchu za raněného muže (byl to stříbrný prsten, který tak šlechetně dal v sázku pan z Vracova proti mému mizernému chocholu). Druhý, a to pana z Ronšperka, jsem věnoval paní z Ronšperka, aby si ho mohl vykoupit (promiň, pane Dobrohoste:))

Ale zase z druhé strany - pánové hájí dámy v boji, pánové je baví. Dvě poraněné oči, dvoje rozseknutá ústa, uražený zub, otřes mozku...myslím, že pánové dámám děkují už odvahou v boji. Není to až tak málo...

Jasně že to nejsou zástavy lásky doslova, zkrátka se tak pojmenovávají, ale klidně můžem vymyslet něco jiného.
Tvoje naložení se získanými chocholy se mi zdá fajn škoda že to nebylo vidět, nebo možná jo a já jen blbě koukám
Určitě si všechny moc vážíme odvahy v boji a to že všichni ukazujete svoji připravenost nás bránit před nepřítelem, ostatně letos to úžasně vyjádřila nová první dáma
Jen těm rozseknutým ústům a poraněným očím (které vžádném případě nechci tímto zlehčovat!) hold chybí ta kurtoazie.

Mně se zdála ale nejdůležitější ta otázka: Je v pořádku že pán bojuje se 4 zástavami současně?

Velmi dobré téma, jak zmíněno výše, dlouze jsme se o tom s paní Markétou bavily. Vím, že se to už probíralo v tématu Kurtoazie, ale mám dojem, že jsme zasekli v kruhu. Pojďme se k tomu tedy zkusit vrátit. Také by mi přišlo vhodnější, kdyby pán pro jednotlivá klání přijal zástavu jen jedné dámy. A tady už je iniciativa na obou stranách, myslím, že letos daleko více zástav dámy rozdaly o své vůli, než o ně byly požádány.. což je škoda..

Maršálek - přijal jsem jednu zástavu lásky od své paní a byl jsem pro její jméno ochoten vsadit dva chocholy v měření sil s nejlepšími turnajníky této země. Oba své chocholy jsem po právu na místě složil k nohám paní Markétě z Rožmberka. Tím jsem se také vzdal účasti na dalším klání a tedy i případných dalších poct, které bych snesl dámě svého srdce k nohám

K viditelně nošeným zástavám (dárkům, pozornostem), asi by nebylo od věci, aby nezadaný pán, který byl požádán hájit barvy konkrétní dámou pro jedno klání, tuto viditelnou pozornost s odpovídající úctou uložil po skončení dotyčného klání a neuváděl taktuto i další dámy do rozpaků tím, že tyto pozornosti kupí vedle sebe. A je také na dámách, aby dotyčného upozornily, že by si sice přály, aby je v klání zastoupil, ale jenom pod podmínkou, že s novým dárkem odloží ten předchozí. Mimochodem, opravdu si přeje houf krásných dam, aby za ně všechny bojoval jediný pán? Má někdo z pánů opravdu takové jméno a pověst, že má vlastní fanklub? Mnozí z nás jsou velmi domýšliví, ale asi nikdo z nás není nesoudný, aby si myslel, že po něm vzdychá více krásek

Navíc jen těžko mohu zástavu odmítnout. To by bylo urážlivé...

To já to mám poměrně jednoduché. Bojuji v barvách své paní a s její zástavou, která letos byla vskutku skvostná. Brokát barvy jejích šatů a počítanou nití vyšitý rodový erb, který stále používá, jako svůj osobní znak.
Dále jsem si osobně se svými družiníky přišel k mé paní pro každý chohol, se kterým jsem nastupoval do pole a který mě osobně připevnila na přilbu. A získaný chochol, kterého si velmi cením od pana Jana z Vrcova, jsem ji složil k nohám. Všechny odměny od dam na tribunách pak čestně budou zdobit můj rytířský sál doma, alespoń do doby dokud se časem nerozpadnou.

Já se tímto omlouvám všem dámám, že jsem letos žádnou z Vás, nepožádal o to, zda bych mohl pro ni a žádnou jinou, skolit nějakého soka v boji. Ale na svou omluvu musím uvést, že jsem bojoval pro svoji paní, jež v srdci chovám a dcerku, která na turnaji byla semnou alespoň jeden den a té jsem také věnoval jediný mnou ukořistěný klenot páně Tschernhausena. A to proto, aby nesmutnila a napřesrok opět mne doprovodila na klání.
A moje představa je spíše taková, že by, pokud si dáma nebude výslovně přát něco jiného, měl pán reprezentovat pouze jednu jedinou a ne dam vícero.

Nevím, jestli do toho mám jako letos nebojující co mluvit, ale přece jen mi to nedá.
Pochybuji, že by se na toto téma dala stanovit nějaká závazná pravidla, dokonce by to bylo proti smyslu věci. Bylo by ale dobré začít tím, aby si pánové i dámy uvědomili, že zástavy lásky nejsou jen prázdnou ozdobou, ale skutečným znamením jistého vztahu, který mezi darující paní a obdarovaným pánem je (a který může mít nejrůznější obsah i formu). A to navíc znamením nošeným veřejně, kterým pán dává před celým světem, nebo alespoň před mikrosvětem Dvora, najevo, že cokoliv po dobu nošení zástavy koná, koná ve jménu a ve službách oné dámy.
Samozřejmě že může nastat situace, kdy se jednoho pána rozhodne poctít svojí přízní více dam - a samozřejmě, že pán má řadu možností, jak se v takové situaci zachovat. Může si vybrat jen jednu, může odmítnout všechny. Pokud nabídky přicházejí postupně, má možnost stávající zástavu vrátit spolu s žádostí o vyvázání ze služby (které dáma může, ale nemusí vyhovět). Zajímalo by mě - udělal toto z pánů někdo?
A nakonec má pán i možnost přijmout zástav více - ovšem s plným vědomím toho, co takový závazek znamená. Počínaje banální nutností rozhodnout se, které ze svých ctitelek případně ukořistěný chochol odevzdá, ale rozhodně tím nekonče.
Sám jsem po nějakou dobu nosil zástavy dvou dam, ovšem důsledně jsem tento krok zvážil a přijal plnou zodpovědnost za důsledky. Především jistotu, že se tím ani jedna z obou dam nebude cítit ublížená.

Hecht z Rosic - souhlas
Díky prostředí, které jsme si vytvořili smíme rozehrávat jemné a krásné kurtoazní hry, což vyžaduje nejenom odpovídající takt, ale i chuť si hrát.

Za sebe musím přiznat, ač bude moje paní zase krčit nosík, že jsem od jedné půvabné dámy, jejíž jméno zůstane mým tajemstvím, dostal krásné verše a musím přiznat, že mi tím darem i její pozorností srdce zaplesalo. Tímto jí děkuji, protože se obávám, že v organizačním shonu jsem nepoděkoval

P.S. Vím, že to s mou pověstí nikoho z vás nepřekvapí

Velmi mně těší, že tohle téma otevřely právě dámy a budu rád, pokud bude tahle diskuze pokračovat.
Dámy, nedejte se, váš názor bude stejně konečný

Jako ostatně vždy není-liž pravda?

Já se zkusím také přidat, ač nebojující. A to asi už na věčné časy.
Osobně si nedovedu představit jít do boje se zástavou více jak jedné dámy. Možná to hrotím, ale přijde mi to divné. Na jednu stranu sice chápu, že mezi námi jsou tak slovutní rekové, že je vlastně i "čest" pro dámu, když její zástavu nesou do boje , leč myslím, že jich na bojišti najdeme doslova a do písmene pár.
Osobně jsem možnost být u toho, když panMaršálek žádal svojí ženu o zástavu a ač chlap slzu jsem skoro ukápl. Bylo to fakt jak z románů a úžasný. Ale chápu, že ne každý má takovou náturu na hraní si jako tito dva.
Co se odměňování dam za zástavy týká, určitě vím minimálně o jednom případě, kdy se pán za zástavu odměnil kořistí a o jednom nevykoupeném chocholu, kdy pán odmítl vydat zástavu za svůj chochol, aby dámu neuvedl v řeči. Oboje se mi moc líbilo.
Myslím, že v reálu asi nejde než doporučit, aby si dámy svoje zástavy více hlídaly a přemýšlely, komu je dávají. Vím o jedné paní, která měl na bojišti v jednu chvíli 4-5 zástav. To asi taky není úplně ono.

A to já se zase vyjádřím

1) klidně půjdu opět do bitvy se zástavou více dam (pokud o to budou stát) a nechám se za to směle i ztlouct, pokud by se to některému z pánů nelíbilo. A priori odmítat zástavu dámy, to by se mi tatínek smál

2) stabilně chodím do boje se zástavou paní z Posadowa. Je to čest. Letos jsem si pro ni chtěl jít, ale paní z Posadowa mě předběhla. Příště si přijdu raději už v pátek A nemá to co dělat s láskou, námluvami a podobně, ostatně její choť je mým přítelem. Nedovedu si představit, že bych její zástavu odmítl třeba proto, že mi letos dříve dala svou zástavu má sestřenka, nota bene ze stejného dvora.

3) dát zástavu pánovi, který už zástavu má, je zkrátka pro dámu zisk i riziko. Zisk v tom, že uvedený turnajník se bude o to udatnějí bít, riziko v tom, že svou pozornost musí rozdělit - a kdo říká, že se na každou dámu dostane tolik, kolik by si přála (za letošek se omlouvám paní z Posadowa). To je na Vás, dámy, ne na nás

4) Thracus - to nebylo, abych ji neuvedl v řeči. Přeci nevyměním zástavu od dámy za pár pavích per a postříbřenou přezku...stříbro sleze, pera opelichají, řemínek praskne, ale zástava od dámy je trvalá hodnota

Kain píše:A to já se zase vyjádřím
4) Thracus - to nebylo, abych ji neuvedl v řeči. Přeci nevyměním zástavu od dámy za pár pavích per a postříbřenou přezku...stříbro sleze, pera opelichají, řemínek praskne, ale zástava od dámy je trvalá hodnota

Ale vždyť za to tě chválím