Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Posadowski píše:

Markéta z Rosic píše:... aby pán nastupoval do jednoho boje jen s jednou zástavou...

A to si tedy já, ač nejsem dámou, neodpustím vmísit se vám do hovoru. Má-li být taková zástava pro daného bojovníka podporou, přáním štěstí, nebo vyjádřením obliby u dam, pak bych neviděl důvod, proč by nemohl takový bojovník nastoupit s několika zástavami ve smyslu "podívejte, jak jsem oblíbený" tak i svému soupeři ukázat, že nad ním má převahu. Proč by nemohlo stejnou logikou více dam podporovat jednoho favorita zástavou stejně, jako více dam poté odmění toho, kdo je zaujal. Odměňovat ano, ale podpořit před bojem ne? Vždyť to nemá logiku...

Hm když se nad tím zamyslíš takto, dává to logiku.....akorát mám strach aby se pak zástavy nezačaly rozdávat moc masově a nestalo se z nich něco obyčejného a všedního, to by asi pak zrtatilo určité kouzlo Ale je to hold na každé dámě, kolik jich rozdá a jestli jen těm pánům kteří si to opravdu zaslouží.

Já si nemyslím, že by to potřebovalo až takové striktní dělění. Říkejme tomu prostě "zástava" a skutečný důvod smysl a motivace ať je známa jen mezi mužem a ženou jež si tento akt vyměňují. Je to jako úsměv. Má paní se směje ráda a na i mnoho jiných mužů, ale přesto jsem přesně poznal před lety, že ten úsměv namířený na mne má něco hlubšího. Byť pravděpodobně jinému by se zdál stejný pro mne to bylo jasné opětování citů. Jak tu již zaznělo, je to hra. Zástavu dostat může znamenat sympatie, přátelství, soucit...až po opravdový cit a obavy o zdraví. Jak s tím pán naloží je jeho hra. Může zástavy přijímat čistě sobecky a ověšen pentlemi nastoupí do klání, aby ostatní borci viděli, jaký je king. Jeho motivace vůči dámě však v tomto bodě jaksi pokulhává. Naopak může být bojovník, který celý turnaj bez zástavy bude bojovat a čekat marně na tu jednu svou vysněnou a je na dámě zda si toho všimne. Je to hra mezi dvěma.

Krásně řečeno, pane Dobrohoste!

Když jsem letos šila na turnaj zástavy, jen mě tak napadlo, kolik už jsem jich sama rozdala a co teprve všechny dámy dohromady?
Nevím jak vám, milé dámy, ale mě se žádné nevracejí
Vyvstává tedy otázka COPAK PÁNOVÉ ASI DĚLAJÍ S DAROVANOU ZÁSTAVOU?
Tedy pánové pochlubte se, kolik zástav máte v držení, jak je skladujete a víte ze kterého jsou roku a od které dámy, nebo v tom máte guláš či hůř vůbec je neuchováváte?

Tak zástav pár mám, toť pravda.
Ale mám je dobře uložené, krásně urovnané a dobře vím, kdy a od které dámy jsem kterou dostal (zase tolik jich není a na každou rád vzpomínám)
A jak jsem psal, jsou dobře uložené, choť nemusí vědět o všech

mluvíš mi z duše, mon ami

Ten dotaz mě vedl k definitivnímu rozhodnutí tu zástavu,kterou jsem obdržel symbolicky pro Řád hájící zájmy Panny Marie,přeložit z krabice s klobouky do relikviáře po bok svěcených a dotýkaných předmětů.

A co další pánové?

Komoří píše: A jak jsem psal, jsou dobře uložené, choť nemusí vědět o všech

Pečlivě uložené s dalšími trofejemi z turnajů v truhle.

Tak s dalšími trofejemi? Hm, mladý pán se cítí jako lovec


To bych si mohl decentně a mezi řečí dámám postesknout, že jsem podle všeho nejméně obdarovávaný pán u dvora To už stárnu, nebo má moje paní takový respekt?

Tak když už vedeme tuto debatu, já se přiznám že nemám jasno.
Ivane Tvoje paní má určitě mezi dámami velký respekt. Já osobně v tomto opravdu nemám jasno - když je na turnaji Tvoje paní v jejíž barvách se biješ v turnaji, smíš vůbec přijmout zástavu i jiné dámy? A když nastoupíš do turnaje s více zástavami, které dámě pak např. složíš k nohám ukořistěný chochol (pokud si ho tedy neusyslíš pro sebe )? Nebude to té druhé líto?
Nebo to např. mám udělat tak, že se nejdříve zeptám Paní de Merpins jestli mohu jejího manžela obdarovat svojí zástavou, a pak teprve ti ji dát?

Tohle samozřejmě nejsou dotazy jen na Ivana, ale na všechny pány a dámy

A co ji třeba poslat tajně? Pak bude na pánovi, aby se s tím důstojně vypořádal Bude-li ji chtít z nějakého důvodu nepřijmout, může tak učinit decentně a opět důvěrně. Pokud ji přijme, může to elegantně vyřešit více způsoby. Svého času jsem takhle zavazoval poražené pány, aby dotyčné krásce posloužili u hostiny obsluhou. Sám jsem také takhle sloužil a nebyla to nepříjemná služba. Kromě jí, mne a dotčeného pána o tom nikdo další nevěděl a mělo to úroveň

Stejně tak umím ocenit drobné pozoronosti od vás a každoročně vám moji panošíci ve vší počestnosti položí na nakrátko opuštěná křesílka květinu Nikomu není nic potom, kde se tam vzala. Já si musím v lásce vážit žen


P.S. pán v takové službě ovšem nesmí být dřevo, aby došel ke krásce a řekl jí chlapským hlasem "ti mám nalejt, kočko a nemám ti řikat,vot koho to jako je, ale už mi zbylo jenom pivo, neva?"

Nehledejte v tom záhady - využijte kurtoazie k plnění svých snů a představ, hrajte si Touto cestou můžeme oslovit někoho, na jehož oslovení by jsme v civilním životě třeba neměli odvahu. Úsměv, veršík, květina, nebo dvorná služba přeci nejsou nevěrou a přitom potěší a zahřejí srdce

Ruku na srdce, koho z mužů nepotěší, když se na něj usměje procházející kráska? Za sebe můžu klidně přiznat, že mi to udělá hezký celý den A kterou ženu nepotěší, když se jenom jí muž ukloní?

Musím s Maršálkem jen a jen souhlasit. Ono tajné, soukromé nabídnutí zástavy, může opravdu mít své kouzlo.
A který pán by tak nabídnutou zástavu odmítl? Nebyla by to škoda? Vždyť se celý turnaj potíme pro potěchu dam, tak proč nedat pár krůpějí potu, několik ran a potom i úsměv a úklonu naoplátku dámě, která mě poctila zástavou.
Pravda, má paní se turnaje neúčastní, ale vždy po klání se mne ptá, zda a od koho jsem to či ono obdržel a za co. Když já si toto doma obhájím, pak snad každý.