Honor supra vitam

[Kain]

Škoda, že křižáků ve svaté zemi nebylo víc. Neuplyulo ani 800 let a teď se nám to vrací

[Vitamín]

Já už asi radši mlčím ...

ale vůbec ne Pány původně zajímal ženský pohled na věc, takže čím víc názorů, tím reálnější obraz. To, že nás pak začali přesvědčovat, jak bychom se na to měly dívat, je věc druhá

Ale né, nikoho nepřesvědčju jak se má na co dívat,chraň bůh!Jenom že jste všechny taková romantická,něžná,milující stvoření,tak sem nadhodil jinej možnej pohled na věc.Ač nejsem tak úplně dáma.To že to vídíte jak výše píšete,vám budiž ke cti a vašim pánům manželům ku štěstí.

[Paní Markéta]

Já už asi radši mlčím ...

ale vůbec ne Pány původně zajímal ženský pohled na věc, takže čím víc názorů, tím reálnější obraz. To, že nás pak začali přesvědčovat, jak bychom se na to měly dívat, je věc druhá

Ale né, nikoho nepřesvědčju jak se má na co dívat,chraň bůh!Jenom že jste všechny taková romantická,něžná,milující stvoření,tak sem nadhodil jinej možnej pohled na věc.Ač nejsem tak úplně dáma.To že to vídíte jak výše píšete,vám budiž ke cti a vašim pánům manželům ku štěstí.

Dáma úplně nejsi, ale podle vztahovačnosti by jeden tak i hádal
Tvůj postřeh se mi zdál výborný. Pokud byl pán spíš přítěží a případná vdova nebyla v nouzi a úzkých, lze si to snadno představit.

[Markéta z Rosic]

To je fakt, já se nestidím že to vidím pohledem ženy, která miluje svého muže a on ji
Ostatně nevím o tom že by některá z dam Hradeckého dvora měla manžela, kterého nemiluje, je jím bita a musí rodit děti které nechce, uf ještě že tak.
Na druhou stranu má Vitamín asi pravdu že to tak určitě nebylo v každé rodině

[Hecht z Rosic]

Také myslím, že tu nikdo nikoho nepřesvědčuje, jak by se měl na věc dívat. Jen se tu nabízí různé úhly pohledu, což je jedině dobře.
Jen bych upozornil, že o bojechtivých pánech, kteří vyjíždí válčit kamkoliv pro jakoukoliv záminku, tato diskuse původně vůbec nebyla. Na začátku stála otázka, jestli dámy mají zájem o to, aby pánové byli ochotní pro ně obětovat život.

[Jan z Vracova]

Na což dámy odpověděli, že nikoliv, k čemu by jim takovej tuhej byl

[Kain]

Já bych pro ně taky raději obětoval životy TĚCH DRUHÝCH

[Klára ze Sádku]

Nejraději bychom, pánové, byly, kdybyste pro nás za ně dali poslední kapku jejich krve

[Lenka]

Dámy to vidí trochu zkresleně, protože mají doma mladé a milující muže. Zapomínají, že ve středověku by nafasovaly za manžela třeba nějakého starého, protivného dědka, kterého někam poslat by byla jen úleva.
Aby ho nezabili, musí si prostě dávat pozor a nelézt kam nemá. Jeho osud je stejně v božích rukou, takže se za něj budu svědomitě modlit, ale taky v té kapli nemůžu být furt. Pan manžel už pár let chce abych mu dala dědice, což by se v jeho nepřítomnosti mohlo konečně podařit.
Pochopitelně slib, že za mně kdykoliv nasadí život bych bez váhání přijala. Já v tom nevidím nic jiného než slib, že se bude chránit rodinu a majetek, což je jeho povinnost. Mojí povinností je rodit děti a taky přitom nasazuju život.

[Markéta z Rosic]

Pochopitelně slib, že za mně kdykoliv nasadí život bych bez váhání přijala. Já v tom nevidím nic jiného než slib, že se bude chránit rodinu a majetek, což je jeho povinnost. Mojí povinností je rodit děti a taky přitom nasazuju život.

Hezky řečeno

[Ronšperk]

Dámy to vidí trochu zkresleně, protože mají doma mladé a milující muže. Zapomínají, že ve středověku by nafasovaly za manžela třeba nějakého starého, protivného dědka, kterého někam poslat by byla jen úleva.

Toť otázka. Sice výběr nebyl pravda velký ba co více přímo omezený, ale na druhou stranu romány kdy šlechtična se zamiluje do pasáčka vepříků a kvůli otci si musí vzít starého souseda šlechtice patří také jinam. Každá žena si vybírá partnera ze stejné společenské vrstvy, nebo výše. Těžko začnete milovat váguse z pražského nádraží že. Byť bude sebemladší.... . To raději toho manažera v letech...

Tvůj pohled je správný. Bojechtivý páni byli a jsou. Upřímě přiznám, patřím mezi ně. Ale tvá zmínka naráží na to o čem jsem mluvil. Z pohledu nezasvěcené jde dotyčný bojovat do cizí země, ale jak to skutečně viděla dáma, která věděla že pokud nezadrží turka tam, tak příště bude bránit vlastní domov. Jak smýšleli ženy jejichž mužové odjížděli do říše na Moravské pole. Věděli podle mého od svých mužů i mezi sebou o politice a souvislostech. Otázka zní do jaké míry. A jsme u toho hraní postav a znalosti prostředí ke kterému patří.

[Maršálek]

Dámy to vidí trochu zkresleně, protože mají doma mladé a milující muže. Zapomínají, že ve středověku by nafasovaly za manžela třeba nějakého starého, protivného dědka, kterého někam poslat by byla jen úleva.
Aby ho nezabili, musí si prostě dávat pozor a nelézt kam nemá. Jeho osud je stejně v božích rukou, takže se za něj budu svědomitě modlit, ale taky v té kapli nemůžu být furt. Pan manžel už pár let chce abych mu dala dědice, což by se v jeho nepřítomnosti mohlo konečně podařit.
Pochopitelně slib, že za mně kdykoliv nasadí život bych bez váhání přijala. Já v tom nevidím nic jiného než slib, že se bude chránit rodinu a majetek, což je jeho povinnost. Mojí povinností je rodit děti a taky přitom nasazuju život.

Také odpovídající pohled na věc, ale já bych se tu raději vyhnul generálním tezím o tom, jakých sňatků a vztahů bylo více, protože to jednak nevíme a druhak bych raději slyšel váš pohled na věc. tedy jak se na to díváte vy, dámy, nikoli jak se na to asi mohly dívat ty které dámy tehdy.

Abych mluvil za sebe – my jsme taková veselá rodina, uniforma je běžnou součástí šatníku třetí generace a to v mužské linii hromadně. Oba moji dědové si užili dost legrace i krušných chvil a babičky je občas vyprovázely máváním šátků.
Oba to svorně řešili tím, že o tom se svými ženami moc nemluvili – když bylo něco o vlásek, tak své ženě přivezli nějaký drobný šperk (obzvláště jedna babička má slušnou pokladničku). Táta to řešil podobně, jenom když mu moje mamka jednou vyčetla, že s ní o těchhle věcech nemluví, tak to zkusil a oba se pak domluvili, že předchozí způsob byl lepší. Z dětství si pamatuji, že nám večerní a noční zvonění telefonů, když byl táta v práci, nedělalo dobře (Richardova Irena to určitě zná taky). Ale zase má moje mamka spoustu krásných secesních šperků a ráda je nosí
U nás už je to nuda - co už pár let nejezdím výjezdovku, už se skoro k ničemu dostanu, takže poslední dobou Hanka moc šperků nedostává. I tak má dvě truhličky pěkných náušnic

[Paní Markéta]

Tak já jsem na dobrodruhy. Nejdůležitější je, uvědomit si, s kým to žijeme a nechtít to měnit. To je totiž ozkoušená cesta do vztahových pekel. Když mám pilota, co lítá na kraksnách v Africe s ruským kapitánem, který mívá často ještě zbytkáč v krvi, v Čechách chodí na pohřby svých akrobatických přátel, musím počítat s tím, že taky nemusí vždycky šťastně přistát. Samozřejmě je to zastrčené kdesi vzadu, protože on je přece lepší než ostatní , nejásám, když mi vypráví hrůzostrašné historky z paluby, občas nahodím, jestli si nechce najít něco normálnějšího, ale kdyby mi zůstal doma s nohama nahoře a stal se z něj nudný páprda, vyhovovalo by mi to mnohem míň. Mně musí chlap imponovat.

Což samozřejmě může i jinak než rizikovými povoláními a koníčky. Každá jsme jiná.

[Maršálek]

Nejdůležitější je, uvědomit si, s kým to žijeme a nechtít to měnit. To je totiž ozkoušená cesta do vztahových pekel.

[Lenka]

bych raději slyšel váš pohled na věc. tedy jak se na to díváte vy, dámy, nikoli jak se na to asi mohly dívat ty které dámy tehdy.

Já myslím, že to tady právě slyšíš. Každá dáma je totiž při odpovědi na tvou otázku ovlivněna svým současným vztahem k partnerovi. Proto každá odpovídá jinak. Toho dědka jsem uvedla jen jako příklad, že pro každou ženu není zrovna výhrou mít manžela doma.
Asi bych taky odpovídala jinak třeba po dvou letech manželství. To co píšu je můj pohled na věc po dvacetičtyřech letech manželství (zčehož asi polovina se podobala tomu, co popsal výše Vitamín), s odstupem necelého roku po rozvodu. Svého manžela mám stále ráda, snažím se mu pomáhat, protože samotný chlap to má těžké, ale nemám ho doma, takže to všechno vidím trochu víc s odstupem.

S tím nic neříkat máš pravdu, já jsem se třeba nedávno dozvěděla, že málem spad do rozžhaveného železa (dělá výškové práce), ještě že teď dělají jinde a nevím co má pod sebou.