Turnaj - praktické připomínky

[Maršálek]

Už jsme se pochválili a je na čase probrat ve vybraném vlákně náměty, postřehy, konstruktivní výtky a připomínky. letos bylo hodně nováčků a ačkoli jsem je coby pořadatel rád uvítal, bylo to pro jejich neznalost pravidel na úkor celkové kvality naší akce. Řešení je dle mého snadné – senior si je připraví a poučí. Ostatně je to on, kdo je přivedl a ručí za ně, oni jsou pak jeho vizitkou a jistě mají zvýšit, nikoli ponížit jeho lesk a pověst v očích nás všech

Začnu svými postřehy a uvítám i ty vaše:
1) psi v táboře na volno – pravidla jsou jasná a pokud s tím má někdo problém, dám psa odchytit Jaroměřskou K9 a odvést do útulku (to myslím smrtelně vážně nejenom kvůli exkrementům – na akci jsou děti a já sám jsem otcem).
Řešení: tohle pravidlo přibude v písemné podobě včetně sankce (měl jsem za to, že je to zbytečné a především vyřízené, letos s tím byl problém poprvé).

2) odhozené a okatě odložené nedobové věci v táboře (tohle jsem měl opět po x let za vyřešené) – lagermaister bude mít za úkol krom nejenom vymezení míst pro stany jednotlivých družin, ale i dohled nad pořádkem v táboře. Nebudeme z turnaje dělat opět všegotickou príma akcičku pro pohodové lidičky… Vytvořili jsme si jistý standart a ten si udržíme.
Řešení: za kouření v táboře, na kolbišti a v jídelně v průběhu turnajské kratochvíle (středa večer až neděle dopoledne) zajistí senior přistiženého hříšníka celému táboru u večeře jeden přípitek vínem (to je cca 150 pohárů k naplnění). Totéž za bordel, který narušuje vzhled tábora, a nebude odklizený okamžitě po upozornění lagermaisterem, nebo někým z pořadatelů.

3) kostýmní požadavky jsou jasně dané vymezenou datací 1275-1330 – přibylo nováčků, kteří mají kde co a sem to nepatří. letos toho proklouzlo moc a v tomhle jsme se vrátili o 5 let zpět. A nebyly to jenom zmíněné opasky.
Řešení: pokud pořadatelé něco takového uvidí, vyzvou dotyčného, aby se převlékl. nebude-li mít do čeho, jede domů. Pokud si nejste jistí svým oděvem, nafoťte ho a konzultujte s námi – rádi vám poradíme. Na místě to ale budeme řešit uvedeným způsobem.

4) zbroje a zbraně: viz. bod číslo 3. rada pro bojechtivé seniory, kteří nabírají muže za každou cenu, aby navýšili počty. Opravdu by jste si pro svou reprezentaci brali kde koho?

5) vybavení tábora – kdo má stan v hlavních ulicích, je povinen mít za tmy před svým stanem svítící lucernu a pod ní vědro s vodou. Letos chyběly lucerny u více než poloviny stanů. Důvody jsou ryze praktické a obecně prospěšné.

6) vybavení ke stolování – kdo chce stolovat ve společné jídelně, zajistí sobě a svým lidem stoly a sezení. Nepořizuji si stoly a křesílka cíleně za účelem náhodného půjčování (tolik peněz nemám). Tohle si zajišťuje každá družina sama. Totéž se týká nádobí a pohárů. když už si pořizujete vybavení, pořiďte si takové, které odpovídá zvolené dataci (vždyť vás to strojí dost peněz, tak je neutrácejte za to nesprávné). V případě pohárů se to týká jak historizující keramiky (romantických tvarů), tak i skla (především se objevují vysoké číše, které jsou charakteristické pro jiné období, než to naše). Dáváme si tu práci, že na to postupně zpracováváme studie, se kterými vás pak seznamujeme (přednášky –viz. Siegfried o skle loni na májovém sněmu, Reálie na webu hradeckého dvora).
Řešení: když si nejste jistí, poraďte se s námi.

7) ohniště a kuchyně – tady požádám o postřehy a náměty Richarda. Kuchyně na turnaji dávno překonala naše původní představy a jejich zkušenost je v tomhle neocenitelná.

cisterna s vodou - zajistíme výměnu cisterny v sobotu dopoledne, nicméně největší odběr je bezprostředně po turnaji. Problém byl i s mytím nádobí jednotlivců (viz. postřehy na jiných vláknech).
Řešení: tady poprosím o návrhy a připomínky Richarda, my můžeme zajistit velkou nádobu (vaničku) na mytí nádobí stranou od cisterny (pár kroků bokem).

9) program mimo sobotu – záleží na počasí a vašem příjezdu. veškerou aktivitu (s námi konzultovanou) vítáme.


Nebudu kvůli výše zmíněným prohřeškům nikoho propírat veřejně tady, prostě si dohledám seniora a proberu to s ním emailem, nebo jinou formou, protože cílem není se peskovat, ale napravit stav věcí pro roky příští

[Jiří z Holohlav]

Ve stanech otevřených do hlavní ulice nemohou být volně ložené nedobové brašny ,zásoby potravin a vůbec ...je to naše výkladní skříň

nedostatečné osvětlení hlavní ulice se řeší už potřetí...

v kuchyni významně ubylo neskrytých moderních obalů,zato po táboře a při přesunech ke stolům zase přibylo

poprvé jsem viděl bojovníky pokračovat v boji i když jim spadla helma,to je na vyloučení z discipliny ..

[Paní Markéta]

Brýle.
Minimálně dvěma lidem jsem to řekla do očí a nic. Jeden stál alespoň část turnaje hned vedle modré tribuny. Příští rok udělám pranýř, budu fotografovat a vyvěšovat, jiné páky nemám... Chytá mě vztek, když nutím svou kamarádku chodit bez nich, sama taky tápu poloslepá a pak vidím ty ignoranty. (V noci bych to tak neřešila, ale za denního světla ano...)

A některé ženy by se mohly zamyslet nad volbou spodního prádla, některé košíčky se pod šaty hodně rýsují. Ale bylo to vyjímečné.

[Maršálek]

S oběma souhlasím.
Ta výkladní skříń" mně v tomhle u některých dost zklamala, o to více, že už to bylo roky vyřešené a samotné řešení na místě je prosté i bezbolestné. Totéž s přenášením jídla v moderních obalech - protěný košík, nebo odpovídající látkovou mošnu si pořídili snad všichni, ne?

K brýlím, není co řešit. Kdo je nosit musí, má řešení po ruce - odpovídající obroučky jsou dnes snadno k mání...

[Kain]

Dovolím si pár připomínek z pozice letošního diváka s dobrým výhledem:

1) Letos se nechala volba heroldů na poslední chvíli, což nebylo šťastné. Heroldi sami by měli aktivněji zasahovat a nebát se zastavit boj a třeba se i bojujících zeptat.

2) heroldi by měli mít jasná pravidla, znát je a být aktivní. V jednom z duelů měl podle mého názoru jeden z bojujících navrch (jen můj názor), avšak druhý bojující podle heroldů vyhrál - protože inkasoval nějaké údery, načež útočníka bodnul. To je trestuhodná neznalost pravidel u herolda, bodat v postoji v otevřeném boji je zakázáno, a to výslovně! Výsledkem nemělo být vítězství bodajícího, ale jeho prohra. Teprve po naší intervenci byl duel obnoven a pokračoval (jenom, ale alespoň). Mi ani tak nevadí to bodnutí ze strany bojujícího, to se stává, v zápalu boje se člověk zapomene, je to turnaj, nic mu nikdo nevyčítá. Ale vadí mi to u herolda - stál u toho, viděl to, věděl to nebo to měl vědět - a nic neudělal. Totéž v boji družin - když se střetla Arminova družina s Maršálkovou, z obou stran pak byly stížnosti na nepadání. Opět - proč heroldi nezasáhli, byli tam dva heroldi na 8 bojujících, na dvě malé skupinky, někdo to přeci musel vidět! A pokud nebylo proč zasahovat, proč potom ty stížnosti? Vím, že mám mezi heroldy přátele, proto se mi to píše těžko, ale svědomí mi nedovolí pohodlně mlčet nebo to jen podsunout Maršálkovi v soukromí. Navíc se to netýká všech heroldů, ale nechci jmenovat, ostatně neberu to ani jako výtku heroldům, protože heroldování nemá žádná pravidla a je dost náročné. Beru to spíše jako nápad do budoucna - vyberte heroldy veřejně a dopředu, dejte jim čas seznámit se z pravidly, třebas je i veřejně probrat. A ať jsou heroldi aktivní, jejich účelem není přihlížet a zastavit boj, až uvidí krev.

3) existuje zvláštní nepsané pravidlo, které se objevuje letos, nebo jsem si ho všimnul - co není slyšet, to není zásah. Je to hloupé a extrémně nebezpečné pravidlo. Viděl jsem duel, kde jeden z bojujících opakovaně slabě sekal protivníka do helmy, zatímco tento jej usilovně sekal do prošívaných nohavic. V prvním případě bylo slyšet krásné zvonění, v druhém nic. Vyhrál ten, kdo zvonil na helmu, ačkoliv by se obránci zřejmě nic nestalo. Série seků mečem do slabě chráněných nohou by však jistě vedla k vítězství. Takto se ale vůbec neuznávají seky do nohou, naopak se očekává, že na cinkání do helmy se padne. Takto mi po zápase napsal člověk (dobrý bojovník, který umí vyhrávat i prohrávat), že ho po dvou dnech přestává bolet noha - to by jeden řekl, že takovou ránu by měl uznat - být meč ostrý, měl by ho tam. Ale nedivím se mu, po tom, co jsem viděl. Viděl jsem jiného, jak přímo před tribunou po silném zásahu do nohy hlasitě zařval, slyšely to i dámy, a potom pokračoval v boji, jakoby nic. Byl tam člověk s dvouruční zbraní, který inkasoval zásahy do prošívky, které jsem slyšel až k tribuně - a rozčiloval se, když jeho zásahy nebyly uznávány. To by nešlo. Pokud nedojde ke změně pravidla, že důležité je pro vítězství zabránit zvonění helmy a neuznávat vše ostatní, začnou se stávat úrazy. Napřesrok si beru sekeru.

[richardrg]

K brýlím, osobně mám veliký problém s tím, že člověk, kterého mám u kuchyně nosí poměrně silné brýle a i přes všechny naše snahy není schopen nosit čočky, opravdu topí a je pořád v dýmu. Navíc nevím přesně proč, ale neustále mu oči přeměřují a vyměňují skla. Už jsme se to snažili řešit, ale i když jsem ochoten mu dřevěné rámečky zakoupit i ze svého, jeho lékař to zatím nedoporučil, leda že bychom v nich měnili někoolik sad skel. Vím že je to omílání kolem dokola, nechceme nikomu kazit fotky, ale pro mě je opravdu nepostradatelný při tom co dělá.

Snad bude stačit, když ho při focení upozorníte a on poodejde. Na druhou stranu se motá opravdu jen okolo ohně, maximálně ke stolu. Byl i v boji, bez brýlí, ale jen v hromadných, kdy opravdu zas tak moc vidět nemusí.

K vodě. Trochu to přehraji na Irenu, ta byla u ohně více než já, ale asi by pomohlo jednoduché pravidlo, že voda z cisterny se nabírá pouze do nádob, to zn. i na čištění zubů do pohárku, se kterým jde poodejít stranou. Každý je členem družiny, která by měla mít potřebné zázemí. Pokud by Maršálek obětoval jednu vaničku, můžete si v ní umýt nádobí, v zásadě by to měla být ale věc každého z domů. Cisterna není potok, aby neustále protékala. Není možné každý mastný talířek mýt nad rohožemi.

Jedinou vyjímkou, kterou nelze než tolerovat je opláchnutí rukou po modlitbě Toi-toi. Na druhé straně by se mi líbilo, pokud by na pány před budkou čekal poskok s vodou ve džbánu, případně i teplou a osuškou, pak by mu mohl vodu na ruce lít a bylo by dodrženo pravidlo o nabírání vody do nádob.

Co se týče kuchyní, tam je třeba aby bylo průhledné, komu kuchyně patří, protože páni se tam téměř neobjevují a opravdu není v našich silách znát všechen pomocný personál. Asi by pomohlo, pokud by každá kuchyně byla označena, myslím, že by stačila stuha v barvách domu, případně praporek s erbovním znamením seniora. Tak aby bylo jednoduché vypátrat, kdo je za místo zodpovědný.

Další kapitolou je používané nádobí a náčiní, tam je potřeba aby se vyjádřili pořadatelé co jsou ochotni tolerovat. Mám dojem, že v tomto směru jsou nejdále lidé od Ronšperka. My stále ještě používáme např. smaltovaný kotel.Spíš bych se přimlouval za odstranění do očí bijících věcí jako je např. hliníkový kotlík s plochým dnem. Jsem si vědom, že to jsou tisícové investice.

Také bych se přimlouval za změnu oproti původnímu plánu pořadatelů a příkopy udělat dva rovnoběžné ve vzdálenosti asi 4 m, tak aby byl k ohništi přístup z obou stran. Místa v rohu se mnohem hůře využívají a je to škoda prostoru. Také je třeba se zamyslet nad tím, zda bude bezpodmínečná povinnost vařit na příkopě. Viděl jsem tam trojnožku s plechem na oheň, v zásadě mi nevadí, protože nevypaluje další prostor, ale jednotné vaření nad příkopem by to tak nějak opticky uhladilo. Akorát se na něm musí člověk trochu naučit pracovat.

Toto jsou spíše jen návrhy a postřehy, uvítám otevřenou diskuzi.

[Spakona]

požádal mne Armin o zveřejnění jeho pohledu, v tuto chvíli má nějaký problém s profilem
takže tedy - pan z Beranova

"Pokud jde o tábor a nedobové věci v něm, vše podstatné už asi zaznělo výše a nezbývá mi než souhlasit. Rozumím tomu, že pořadatelé mají během turnaje na starost spoustu důležitějších věcí, než řešit to, že někdo nechá před stanem povalovat igeliťák, či má na nose brýle. Proto bych se přimlouval za ustanovení osoby odpovědné za tyto věci, obdařené pravomocí vytknout případnou chybu dotyčnému (či jeho seniorovi) a v případě, že nedojde k nápravě, i k následnému postihu viníka. Prostě takový nepopulární táborový prudič.

Osobně bych ale měl pár připomínek k samotnému průběhu turnaje.

Ocenil bych, kdyby už byla jasně nastavená pravidla odlišující lehkooděnce a těžkooděnce. Své družiníky vybavené krátkými kroužkovkami a klobouky jsem vyslal do turnaje lehkoděnců, abych následně v buhurtu těžkooděnců čelil Občanovi, který měl na sobě to samé. Přiznávám se, že čelit protivníkovi, který má na sobě tak o patnáct kilo železa méně než já a považuji za poněkud problematické (čímž chci zároveň Občanovi poděkovat za pěkný a férový boj a za to, že uznal zásah do nechráněné části ruky, který bych například já asi až tolik nereflektoval).

S výše uvedeným souvisí i to, že jsem se občas musel pozastavit na vybavením některých z pánů. Chápu potřebu širší datace, tedy i toho, že někteří z pánů nastupují s vybavením jako je lamelová ochrana předloktí, ranné plátové rukavice atd., které je na období okolo roku 1310 více než moderní. Čemu ale nerozumím je to, že řada významných pánů stále nastupuje to turnaje ve zbroji očesané na nezbytné minimum, tedy v krátkých kroužcích, nohách chráněných jen prošívanými nohavicemi (či dokonce jen kraťasy) atd. Celkové vyladění zbroje (viz již zmiňované hasičské pásky) ani raději neřeším. Celkem podobnému sportovnímu vytunění zbrojí (odůvodňovanému tím, že přeci děláme pěší turnaj a nebudeme tedy nosit jezdecké zbroje) rozumím, ale rozhodně si nemyslím, že by to byla cesta správným směrem.

V této souvislosti bych i doladil pravidla pro klenoty do mlatového turnaje, rozdílná konstrukce pak způsobuje to, co se stalo letos, tedy že klenot jednoho z turnajníků vyrobený z kůže se po zásahu pouze ohnul, zatímco jednalo-li by se o klenot z pevnějšího materiálu (jako v případě ostatních turnajníků), pak by byl nepochybně sražen a boj by tím skončil.

Poslední připomínka souvisí se samotnými pravidly turnaje. Pokud u mlatového turnaje je jasně řešeno, že boj končí sražením klenotu, pak v rámci turnaje chocholů žádná taková pravidla (vyjma zákazu bodání) v podstatě neexistují. Ocenil bych větší aktivitu heroldů a jejich vstupování do boje v okamžiku, kdy evidentně dojde k zasazení úderů, kterým by boj měl skončit, případně k jiné podobné události (například pádu helmy). Vyhneme se tak tomu, že nám po kolbišti budou pobíhat nesmrtelní lehkooděnci, kteří zcela ignorují jasný bod kopím do nekrytých zad, jako se to stalo při souboji družin páně Maršálka s družinou pana z Klimberka. Každý máme jinak nastaveno to, co považujeme za smrtelný zásah, pod vlivem adrenalinu řadu zásahů necítíme a je tedy bohužel jen na heroldech, aby do tohoto vnesli nějaký řád a pořádek. Jinak nezbude nic jiného, než v turnaji ještě trochu více přitlačit….

Jinak pokud jde o můj souboj s panem z Dobrušky, který Kain výše zmiňuje, vše podstatné co jsem k tomu chtěl napsat už napsal za mne… To, že se ke mně doneslo, že l mé porážce „u zeleného stolu“ došlo z rozhodnutí dam raději ponechám bez komentáře…

Každopádně panu z Dobrušky děkuji za velmi dobrý boj a přimlouvám se za povolení bodání v turnaji chocholů. "

[Maršálek]

Ad osobnosti heroldů – já jsem byl s panem z Ronšperka i s panem ze Šešovic spokojený. Oba si navíc pro čest bílého tabartu odřekli účast v boji a stejně jako já pro tuto službu vstoupili jenom do královských disciplín. Být heroldem je nejenom velmi čestná služba vám všem (dámám, pánům, oděncům v poli), ale i velmi náročný závazek. A já vím, o čem mluvím – sloužím vám všem takhle již 12 let a to na úkor vlastní reprezentace v kolbišti
Co všichni očekáváme od herolda? Nestrannost (proto jsem jako maršálek turnaje nesoudcoval výzvu Klimberka, v níž nastupoval „můj“ Kain proti Armínovi), zkušenost protřelého turnajníka a nezpochybnitelnou autoritu osobnosti, jehož slovo mezi všemi platí. Tyto vlastnosti bílý tabart jenom korunuje – nenahrazuje je. Mezi námi je mnoho dobrých a zkušených turnajníků, ale jako šafránu je těch, jejichž soud bude pro jejich věhlas nezpochybnitelný. Rád od takových pánů přijmu nabídku soudcování turnaje, ale nemůžu to nikomu nařídit a musím respektovat jejich odmítnutí (kdo z nás se nechce pokrýt slávou v kolbišti). Tady je třeba spolupráce vás všech – vypište, kdo je podle vás takovou autoritou, že by mu měl být nabídnut tabart? A vypište jich alespoň 8, protože jinak jsme nic nevyřešili. Aby to fungovalo, musí být 2 heroldi v kolbišti při všech disciplínách a ti samí to nebudou dělat po celý turnaj, nebo dokonce roky jako já. Očekávám vaše návrhy.


Ad uznávání zásahů – roky platilo pravidlo, že zásah nemusí „zvonit“, ani rozseknout protivníka vejpůl. Dobrý zásah – i naznačený (záměrně nedotažený, aby nedošlo ke zranění) , je platný. A kdo zasáhne do nekrytého (ony zmiňované nohy), je vítězem, i když sám dostal do zbroje ránu, kterou by ona zbroj zjevně ustála. Kdo dostal bolestivý zásah do málo krytého a bojuje zarputile dál, je trouba, který už v kolbišti nemá co dělat. Pokud to herold vidí, vyřadí ho dotykem hole (já jich takhle v průběhu celého turnaje jako maršálek vyvedl z pole více než tucet – častokrát i na základě vašeho oznámení). A věřím, že někteří si nebyli pod adrenalinem a ve skrumáži ani vědomi, že byli zasaženi „dobře“ – od toho tam ale herodli a maršálek jsou.
Každý z nás jde příkladem – vzdal jsem se panu z Vrcova, když mi po vyražení meče v boji na těsno zasáhl hrncovku. Mohl bych argumentovat, že tahle helmice vydrží sakra dost na to, abych volně pokračoval a maje bulavu i dýku, měl jsem čím. Mohl jsem také přijmout jeho nabídku, pokračovat dál a zkusit to obrátit. Ale proč? Tu ránu jsem uznal jako dobrou a hrdost mi nedovolí chovat se jako malý kluk a vědomě švindlovat. Bylo to mé rozhodnutí – v bitvě bych pokračoval dál a rval se, ale turnaj je přátelské měření sil. Vyhodnotil jsem ten zásah a stejné je to s každým z vás. každý boj, zvláště pak chocholy, sleduje mnoho očí. A já se před očima přihlížejících krásek a pánů nebudu pokrývat hanbou vědomým švindlováním. Na to si svého jména moc vážím. Stejně se zachoval pan Dobrohost v souboji se mnou, když skončil na zemi a já nad ním s napřaženým mečem. Máme prostě svou čest
Abych to shrnul – kdo dostane zásah, o kterém ví, že by byl zásadní, ten končí. Z mnoha důvodů (i bezpečnostních) není řešením zásahy počítat, nebo je bodovat. To už tu bylo a ukázalo se jako kontraproduktivní. je to o soudnosti každého z nás a jsem si sakra vědom, že to ani není lehké. Poslední slovo proto patří heroldům a maršálkovi turnaje. Překvapuje mně, že dámy za ty roky ani jednou nevyužily svého práva soudit za hrubé porušení pravidel konkrétního provinilce. Na oba soudy – heroldský i soud dam, jsme všichni přísahali. Vzpomínáte? Takže bez emocí – zásah, který by vás vyřadil je konečný. U lehkooděnců je to každý „dobrý“ zásah. Kde to neposoudíte vy sami, jako zasažení, rozhodne to herold v poli.
Pokud to někdo nebude respektovat, bude ke své hanbě vyřazen. Argumenty o pádnější zbrani jsou úsměvné. Je to stejné jako když si někteří stěžují, že dostali zásah velkou sekerou a svírají při tom v ruce obdobnou pádnou zbraň - začnete každý u sebe


Ke klenotům pro klatový turnaj. Letošek přinesl nový poznatek, že délka týbla nad helmicí musí mít alespoň polovinu výšky klenotu. Jinak podotýkám, že mám s mlatovým turnajem více než 12ti leté zkušenosti a není nijak vzácné, že se klenot nakloní po nalomení týbla, nebo se otočí kolem své osy, aniž by bylo týblo zlomeno. V obou případech nejde o onen "dobrý zásah". K tomu je třeba klenot srazit. Já ho třeba loni Holohlavovi vyrazil z týbla, aniž jsem týblo poškodil


Tím diskuzi o uznávání zásahů definitivně uzavírám - to není o mé aroganci, prostě v boji letí adrenalin nahoru a je těžké chladit horké hlavy, protože si hrajeme na boj.

[Kain]

Ad klenot - souhlas, už proto, že jsem to byl já, kdo měl ten klenot. Jeho konstrukce byla dřevo a kůže - po zásahu do jeho horní části se zkrátka nezlomil. (Dám sem fotku). Nicméně jeho lehlká konstrukce a spousta zubů, o které se může mlat zachytit, umožňuje, že se dá velice lehko srazit. A byla to povolená konstrukce. Naproti tomu byly klenoty, které srazit nešly:



Všimněte, že Pepanův klenot je zcela hladký. Na fotce dokonce zlomený, přesto však boj pokračoval i nadále, než si někdo na tribuně (ne z heroldů) všimnul, že klenot je zlomen a drží, protože je přivázaný! Přestože v pravidlech je, že musí jít volně vyjmout. Paradoxně kde kdo řešil můj klenot, který byl vyroben v souladu s pravidly (kůže a dřevo, předepsaná výška, lze vyjmout) a nikdo se nepozastavil nad tím, že tenhle pravidlům neodpovídá. Mi to samozřejmě nevadí, Pepana jsem porazil i tak a on mi to napřesrok vrátí, ale jde mi o princip - že žádný není a pak to musíme poslouchat. Přičemž upozorňuji, že můj klenot lze přerazit a velmi snadno i vyhodit. Ale ok, abych to nemusel poslouchat, napřesrok si udělám jiný, který nebude ohebný, ale nebude mít žádné výstupky směrem dolů a asi ani bude přivázaný...stejně však předpokládám, že se najde něco jiného. Proč? Protože klenoty před kláním klenotů nikdo nekontroluje. Protože nejsou výzvy a podobně...

[Kain]

Asi jsme to napsali zároveň:-) Tak to klidně smaž...a když napíšu, že s F a R jsem byl spokojen, tak tím svou výtku adresuji - a to jsem právě nechtěl

[Maršálek]

Heroldi mají své vlákno Závažnost tématu si to zaslouží.
Dle mého nelze vyčítat nikomu, kdo byl nominován, že takhle těžkou roli z nějakého důvodu ve vašich očích neustál.

[Kain]

Pozor, neříkám, že neustál, vím, o čem mluvím. Je to práce nepříliš vděčná...proto by měli mít nějaké pravidlo. Není chyba heroldů, že někdo později lamentuje nad zásahy, pokud nebylo žádné pravidlo...je to těžké. Myslím, že se s Arminem shodneme, že nám co kdo konkrétně udělal, ale obecný stav..

[Ronšperk]

Jsem rovněž pro jakás rámcová pravidla. Při souboji družin jsem si všiml oboustranného špikování kopiníků bez výrazného zásahu. Což se mi nelíbilo. Nicméně než můj mozek stihl informaci zpracovat a vyhodnotit a odreagovat bylo po hlavní akci a my jsme už mohli jen vyřadit těch pár co jsme opravdu viděli. Na to konto jsem po té navrhl že bojovník bez kovové zbroje jde na první zásah pryč, jak to Maršálek vyhlásil v dalších disciplínách. Zejména zásah kopím či kůsou do prošívky je vždy vyřazující. To by mělo být pravidlo nadále trvající. Ale pozor ať z toho neuděláme sportovní utkání. Boj mezi plně oděnými pány dle mého nelze ukončit prvním zásahem a to ani pokud by zbraně byli ostré.

[richardrg]

Další drobnost, uvítal bych, pokud by bylo zcela jednoznačně vyhlášeno, od kdy začíná kostýmová povinnost. Je ale asi iluzorní vyžadovat po lidech, kteří přijedou v pátek večer aby se převlékli a pak teprve stavěli stany.

[Maršálek]

Jsem rovněž pro jakás rámcová pravidla. Při souboji družin jsem si všiml oboustranného špikování kopiníků bez výrazného zásahu. Což se mi nelíbilo. Nicméně než můj mozek stihl informaci zpracovat a vyhodnotit a odreagovat bylo po hlavní akci a my jsme už mohli jen vyřadit těch pár co jsme opravdu viděli. Na to konto jsem po té navrhl že bojovník bez kovové zbroje jde na první zásah pryč, jak to Maršálek vyhlásil v dalších disciplínách. Zejména zásah kopím či kůsou do prošívky je vždy vyřazující. To by mělo být pravidlo nadále trvající. Ale pozor ať z toho neuděláme sportovní utkání. Boj mezi plně oděnými pány dle mého nelze ukončit prvním zásahem a to ani pokud by zbraně byli ostré.

souhlas