Klání chocholů je spolu s mlatovým turnajem nejprestižnější disciplínou. Zoufale poslední dva roky vlastní nepřítomnosti v poli postrádám pyšné chocholy, reprezentující jednotlivé pány.
K čemu tedy chochol je:
1) Má nejenom ozdobit vaši helmici a uchvátit dámy, ale také vás zviditelňuje v poli. Svědčí o tom, koho máte v boji před sebou. Příkladem byl letos pan de Quebriac.
2) Jeho nákladnost je symbolická – toto klání je jednak královskou disciplínou (není pro každého urozeného) a druhak je tím, co v souboji dáváte všanc.
3) Chochol je adekvátní symbolickou náhradou vítězi za vaši zbroj – je tradičním výkupným. V některých turnajích (především starší období) odevzdával poražený vítězi svého koně a zbroj – to bylo dáno konkrétními pravidly daného turnaje. Vítěz si je mohl ponechat, nebo umožnil poraženému jejich vykoupení nazpět. To se dělo obvykle prostřednictvím panošů obou stran. Vítěz si v souvislosti s kurtoazií obvykle hrál na velkorysého a nabízel symbolickou cenu, majitel se zase nechtěl nechat zahanbit – je otázkou nakolik bylo běžné vyplatit jejich reálnou hodnotu. V každém případě si mnozí výteční turnajníci tímto sportem dobře vydělávali. Někdy za Přemysla Otakara II. začíná poražený odevzdávat vítězi klání svůj chochol. Vzniká tak velmi symbolická a kurtoazní tradice, dodnes zachovaná ve rčení „složit dámě k nohám chocholy nepřátel“. A to je to, o co nám na turnaji jde .-)
Někdy letos chochol nahrazovala obyčejná stuha – ta ale není adekvátní náhradou, ani není prostě „nějakou“ vstupenkou do tohoto klání (cituji jistého pána, který mi vysvětlil, že kvůli tomu nebude utrácet peníze, ani investovat čas
). V takovém případě chochol zastoupí např. adekvátně zdobený hedvábný závoj. Chochol tedy může symbolicky zastoupit jiný klenot, umístitelný na helmici. Klenotem je zde narozdíl od mlatového turnaje míněn skutečný šperk – ozdobný věnec, zdobený hedvábný závoj (viz. Jan z Michalovic), diadém, atd. Pokud nechce bojovník riskovat jeho poškození v boji, může ho svěřit svému družiníkovi a ten by ho měl viditelně „držet“ u tribun, aby bylo zjevné co dává jeho pán symbolicky v sázku. JE TO KURTOAZNÍ CEREMONIE.
. Jen se trochu stydím, že jsem pana Andrého držel pod krkem v kravatě, aby mu někdo od nás mohl vyrvat korouhev, kterou svíral v rukou. Dle mého soudu to nebylo příliš rytířské, ale neměl ze začátku v ruce zbraň....A účel světí prostředkům, korouhev jsme mu odebrali (mimo kolbiště - kde to dozoroval sám Maršálek.)