Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Milí pánové a vlastně i milé dámy,

z několika málo diskusí, ale hlavně z několika různých povzdechů, vyplynulo, že většina z vás má nepřesnou představu o volbě prvního rytíře.
Někteří pánové berou Turnaj jen jako sportovní klání, a podle toho se také na kolbišti, ale bohužel i mimo něj, chovají. A pak jste rozesmutněni, pokud se rytířem stal někdo, kdo si to podle vás nezasloužil.

Jenže volba prvního rytíře není jen soutěž o nejlepšího bijce. A to je potřeba si uvědomit.
Dámy vždy ve svých rozhodnutích zohledňovaly nejen momentální udatnost na kolbišti, ale i to, jak se pán choval minulé turnaje, jak se projevoval vůči dámám, jaký měl přínos pro celý Dvůr, oceňovaly nejen jeho sílu, ale i chytrost a galantnost, jeho schopnost slova, trubadůrské schopnosti a podobně.

Bohužel většina z vás dodnes nepochopila, že zatímco my, dámy, vás odměňujeme drobnými pozornostmi (a ti, na něž se nedostane se cítí nedocenění), dáváme vám své zástavy, dárky, investujeme do vás svůj čas a mnohdy nemalé finanční prostředky, že od vás se nám v drtivé většině nevrací ani zlomek. A nemyslím tím jen v tom hmotném slova smyslu. Naučili jste se brát tuto část hry jako samozřejmost.
Sudí a heroldi nám mohou poradit který pán je nejudatnější, ale upřímně - kdo z vás pánů může říci, že si loni všiml, že například pan z Šešovic obdaroval všechny tři tribuny v průběhu turnaje růžemi? Neuvědomujete si, že ony tyto přehlédnutelné maličkosti se mohou odrazit v našem mínění a úsudku. Kolik z vás přijde složit hold panovnici, nebo první dámě?

Proto tedy naše volba může být v rozporu s doporučením sudích. Protože pokud by nebyla, dostáváme se do situace, kdy se vítězem turnaje může stát ten největší hulvát a my, jako dámy, ztrácíme svou výjimečnost.
V tu chvíli už to není Turnaj pro potěchu dam, ale turnaj o největšího bijce. V tu chvíli možná i část pánů, vědoma si svých schopností, účast na turnaji vzdá, protože nebudou mít vůbec žádnou šanci a tedy ani motivaci.
A vniveč jdou i naše veškeré snahy dokopat vás, pány, k tomu, abyste se snažili o nějakou kurtoazii, protože nám z ruky vezmete jedinou zbraň, kterou máme. Stane se z toho čistě sportovní klání, které dámy nebaví a pány nenutí, aby se chovali jinak, než jako na sportovním klání.
Což se vám ovšem záhy vrátí tím, že tribuny budou zet prázdnotou.

Snažte se proto v kolbišti, ale i mimo něj. Vždyť titul prvního rytíře není jediná odměna - máme zde přece klenoty tribun, ceny, kterými dost často odměňujeme právě ty nejlepší bijce, nejlepší nováčky a podobně. Loni tak získal, a rozhodně po zásluze, klenoty Přibík z Pořešína.

Hrajte tu hru s námi stejně, jako se snažíme my hrát tu vaši.
Pak totiž volba prvního rytíře bude zcela transparentní i pro vás. V největším bijci budeme mít i toho opravdu urozeného pána, který si svou poctu zaslouží ve všech ohledech.

Vaše Radegunda

Hezky napsané, naprosto souhlasím

Já bych to nenapsala lépe.Absolutně souhlasím

Proč si dámy volí prvního rytíře? Co tím zúčastněným mužům říkají? A proč to vůbec nemusí být bojovník, který dosáhl na turnaji nejvíce vítězství, jak si stále mnozí pánové myslí?

Volbou prvního rytíře dámy všem na turnaji představují toho pána, který v jejich očích naplňuje rytířský ideál. Tento ideál zahrnuje nejenom válečné umění a statečnost, nezbytné pro ochránce, ale též reprezentativní a dvorné vystupování, čestnost a pevnost daného slova, skromnost a důstojnost, vyjadřovanou nejenom k sobě rovným a výše postaveným, ale i ke svým poddaným a všem „menším“. Dámy pozorně sledují všechny muže, hodnotí jejich chování a hledají mezi nimi toho, kdo by měl jít v jejich očích ostatním vzorem. Říkáme tím „chcete-li naši úctu a pozornost, náš respekt a obdiv, pak hleďte, tady je váš vzor. Chovejte se jako on a získáte naši přízeň.“

Náš ideál může v kolbišti podlehnout lepšímu bojovníkovi, aniž by si v našich očích poškodil pověst. Pokud se tak stane, sledujeme, jak rytíř svou porážku přijme. Hodnotíme i to, zda ve vyhroceném duelu třeba sám raději v tvrdosti boje povolí a tím ztratí vítězství, které měl na dosah, než aby způsobil zranění soupeři. My jsme si na rozdíl od mnoha bojovníků stále vědomy, že se před námi v kolbišti odehrává přátelský turnaj a ne smrtelný boj na bitevním poli. Ale samotný boj rozhodně není prvořadým kritériem hodnocení, protože my dobře víme, že ho dobře ovládá každý z pánů. Měly jsme příležitost se o tom mockrát přesvědčit. Hodnotíme tak celkové chování každého pána a to z dlouhodobého pohledu i více turnajů. Kdo si tedy dámy nakloní svým přirozeným dvorným chováním, bude po zásluze odměněn.

A jelikož si pánové začínají být v kolbišti stále více rovni, je samozřejmé, že dámy zaostřují pohled čím dál tím víc mimo kolbiště.

Richenza píše: Volbou prvního rytíře dámy všem na turnaji představují toho pána, který v jejich očích naplňuje rytířský ideál. Tento ideál zahrnuje nejenom válečné umění a statečnost, nezbytné pro ochránce, ale též reprezentativní a dvorné vystupování, čestnost a pevnost daného slova, skromnost a důstojnost, vyjadřovanou nejenom k sobě rovným a výše postaveným, ale i ke svým poddaným a všem „menším“. Dámy pozorně sledují všechny muže, hodnotí jejich chování a hledají mezi nimi toho, kdo by měl jít v jejich očích ostatním vzorem. Říkáme tím „chcete-li naši úctu a pozornost, náš respekt a obdiv, pak hleďte, tady je váš vzor. Chovejte se jako on a získáte naši přízeň.“ Atd.

Nelze říct než: AMEN...

letošní odznaky pro vítěze:
- memoriál Jiřího z Holohlav - teutonský rytíř
- první rytíř

jsou to našívací odznaky, abychom se vyhnuli moderními pinu