Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Letos se na turnaji vedle sebe nově objeví sudí a heroldi. Proto pro přehlednost specifikuji činnost všech, kdo turnaj řídí:

Maršálek turnaje bude ceremoniářem a koordinátorem celé akce, i rádcem hlavní tribuny.
Jeho úředním oděvem bude tradiční zlatý tabart.

Heroldi budou zajišťovat komunikaci tribun se sudími a kolbištěm a jim se budou s předstihem i na místě hlásit turnajníci do královských disciplín – pátečního pas d´arme a sobotních chocholů, mlatů i družin na výzvu. Budou to heroldi, kdo s ohledem na čas, vyměřený pro každou disciplínu, rozhodnou, kolik z žádaných soubojů proběhne, aby se tím nezabil celý harmonogram turnaje. Pokud by přihlášených bylo neúměrně moc, rozhodnou rozumně o tom, kdo z žadatelů nebude vyslyšen.
Jejich úředním oděvem bude tradiční červený tabart s připnutým závojem na pravém rameni a odznakem tribuny (klenotem), doplněný bílou heroldskou holí.

Sudí jsou nestranní a stojí nade všemi při rozhodování o vítězích jednotlivých kláních. Na žádost dam budou jako rádci doporučovat kandidáty na titul prvního rytíře.
Jejich úředním oděvem bude bílý tabart, doplněný vysokou bílou soudcovskou holí a odznakem královny, připnutým na klobouku. Odznak ponese pro jednoho sudího český a pro druhého polský erb a tři paví pera.



Sudími pro letošní turnaj jsou známí a respektovaní páni Jakub ze Spernaku a Ivan z Liběhradu.

Heroldy jsou pan Jan z Klimberka a Kunášek z Vrbí.

Protože postavení sudích a heroldů je ve všech dobových pravidlech velmi prestižní, náleží jim i u nás odpovídající prestiž, kterou si rozhodně zaslouží.

Sudí
Pořadatel turnaje (obvykle kníže) vždy pečlivě volil sudí, protože si uvědomoval, že je třeba oslovit s žádostí o soudcování ty nejlepší z turnajníků. Důvodem bylo to, že tito bojovníci měli bohaté turnajové zkušenosti a především respekt i úctu ostatních. Svým válečným uměním i morálními vlastnostmi proslavili své jméno a jejich slovo tak bylo zákonem.

Pořadatel je vždy vybíral po poradě se svými nejlepšími rytíři. Vybrané kandidáty následně oslovil s žádostí, aby se na jeho chystaném turnaji ujali soudcování. Jména těch, kteří jeho nabídku přijali dal následně rozšířit, protože to současně zvyšovalo i jeho prestiž a dávalo to chystanému turnaji potřebný punc kvality a prestiže (kdo z nás by se nechtěl účastnit turnaje, jehož soudci budou Jindřich z Lipé a Plichta ze Žerotína, že?).

Pořadatel vybíral pečlivě a přitom si uvědomoval, že oslovuje pány, kteří sami by v případě aktivní účasti měli velmi vysoké šance na vítězství.

Proto také sudím přiznal odpovídající postavení a odměny, které náležely vítězi. Sudí měli své stany na čestném místě při vstupu – na počátku tábora při vstupu do kolbiště a na samotném vstupu do kolbiště také měli vystavené své korouhve a štíty, aby bylo jasné, kdo tomuto turnaji vládne. Uvědomoval si to každý, kdo procházel z tábora na kolbiště. Jejich stany měly na špici namísto svých korouhví, nebo na nich připnuté dlouhé rudé stuhy. Sudím též náležel zvláštní šat (viz. soudcovské tabarty, hole a odznaky na klobouku) a čestné místo v ceremoniích u vladařova stolu.

Heroldi
Úřady heroldů nebyly v naší době ještě pevně personálně obsazené, jako tomu bylo v pozdějších letech. Herold plnil roli vyslance a ceremoniáře. Skrze jeho osobu mluvil a jednal jeho zmocněnec (obvykle vladař), který si byl vědom potřeby pečlivé volby zkušeného muže s diplomatickými schopnostmi a respektovaného jména.

V rolích heroldů/vyslanců tak figurovali nejenom proslulí rytíři z nejlepších rodů, např. Jan z Michalovic, ale i patricijové a duchovní, kteří byli pro své znalosti a vlastnosti nepostradatelní, např. Petr z Aspeltu a postupně se vypracovali velmi vysoko.

Jejich zmocnění bylo dočasné a veřejně prezentované zvláštním šatem (tabart se znaky zmocněnce a bílá hůl, někdy též rukavice zmocněnce, nošená viditelně za pasem). Náleželo jim logicky velmi prestižní postavení a nerespektování těchto mužů neslo hrozbu velmi přísných trestů zmocněnce. Bylo to jako nerespektovat, nebo dokonce napadnout vladaře, jehož jménem právně jednali.

Bylo běžné, že tito vybraní mužové, kteří kdy byli sudími a heroldy, se při oficiálních příležitostech tímto titulem zdobili, jako dnes my akademickými tituly. Bylo to ve společnosti stejně prestižní, jako být prvním rytířem.

Obvykle nosili i po skončení svého úřadu nějaký odznak, který dokládal jejich výjimečnost, jako dnes na našich turnajích nosí první rytíři a vítězové básnických a střeleckých soutěží své odznaky viditelně na oděvu

Sudí - úřední odznaky na klobouk se znaky královny, upevňované na čelní stranu klobouku (malovaná kůže 7x9 cm).

letošní odznaky pro sudí - velikost je setjná, jako loňské
- erb markrabství moravského
- erb habsburského domu

Inspirováno majestátní pečetí naší paní královny - pečeť je kompletní.

Letošní odznaky pro sudí korespondují s královninými věnnými městy - sídelním Hradcem a turnajskou Jaroměří

Současně informuji bývalé pány sudí, že mají právo nosit udělené odznaky při všech slavnostních příležitostech, vyjma kolbiště, budou-li sami ve zbroji.