Turnaj 11. - 13. 9. 2020

Odpovědět
Uživatelský avatar
Spakona
Příspěvky: 1206
Registrován: pát říj 09, 2009 9:03 am

Turnaj 11. - 13. 9. 2020

Příspěvek od Spakona » stř úno 26, 2020 2:06 pm

Vážení přátelé,
po 20 let trvání Turnaje se výše a způsob plateb v zásadě neměnily, nebo jen dílčím způsobem.
Jelikož se ale rok od roku náklady zvyšují, jsme po zralé úvaze a diskusi v rámci spolku nuceni přistoupit ke změně. Od letošního roku tak bude Turnaj financován stejně jako jiné akce Dvora, tedy náklady rozloženými rovnoměrně takříkajíc „na hlavu“, a to ve výši 400,- za osobu.
Děti do 15. let věku jsou i nadále nezpoplatněné.
Pokládáme to za spravedlivé a transparentnější, než byl dosavadní postup.
Platbu budeme upřednostňovat hromadnou, prostřednictvím každého seniora. Ovšem jak si tuto celkovou platbu připadající na počet účastnících se členů mezi sebou každý dům/družina rozloží, již je na jejich vlastním uvážení. Do zvyklostí, které vládnou v jednotlivých domech a družinách nemáme potřebu zasahovat.

http://hradeckydvur.net/akce-a-kalendar ... em-br.html
Radegunda dcera Kazimíra Nemravy z Chudobína
Kdybychom byly muži, hovořily bychom teď o tom, jak za svou zem položíme své životy. Jako ženy můžeme mluvit jen o tom, že se položíme.
Zatímco většina žen dělá kariéru přes žalud, já jí dělám přes žaludek

Uživatelský avatar
Spakona
Příspěvky: 1206
Registrován: pát říj 09, 2009 9:03 am

Re: Turnaj 11. - 13. 9. 2020

Příspěvek od Spakona » úte dub 07, 2020 11:46 am

Vážení přátelé,
Rádi bychom vám s potěšením oznámili, že letošní 20. turnaj Hradeckého dvora již má své téma.

Celým turnajem nás bude provázet příběh slovanského vládce Viléma a jeho ženy, paní Bene. Rozhodli jsme se totiž inspirovat význačným dílem, pocházejícím z pera Ulricha von Etzenbach.
Je jím epos sepsaný na sklonku 13. století na dvoře Václava II, nesoucí název Vilém ze země Slovanů.

Pro ty, kteří by si chtěli epos přečíst, doporučujeme překlad od PhDr. Dany Dvořáčkové-Malé PhD., vydaný nakladatelstvím Argo, ISBN 978-80-257-1671-7, ze kterého jsme čerpali i my.

https://www.databazeknih.cz/kn…/vilem-z ... anu-277967
Radegunda dcera Kazimíra Nemravy z Chudobína
Kdybychom byly muži, hovořily bychom teď o tom, jak za svou zem položíme své životy. Jako ženy můžeme mluvit jen o tom, že se položíme.
Zatímco většina žen dělá kariéru přes žalud, já jí dělám přes žaludek

Uživatelský avatar
Spakona
Příspěvky: 1206
Registrován: pát říj 09, 2009 9:03 am

Re: Turnaj 11. - 13. 9. 2020

Příspěvek od Spakona » sob kvě 23, 2020 9:10 pm

Drazí hosté hradeckého turnaje,
jak jste již jistě zaznamenali, letošní ročník je inspirován středověkým eposem z pera Ulricha von Etzenbach, Vilém ze země Slovanů. A protože vás máme rádi, máme pro vás obsah celého díla shrnutý na jeden list.
Příjemné počtení.

OLDŘICH Z ETZENBACHU a Dana DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ. Vilém ze země Slovanů: Epos z konce přemyslovského věku. Praha: Argo, 2015, přebal knihy. ISBN 978-80-257-1671-7.

Obsah eposu
Vlastní děj příběhu nás seznamuje s pohanským knížetem Vilémem, který se po otcově smrti ujímá ve dvanácti letech vlády a žení se s nevěstou, pannou Bene, která mu byla zaslíbena v dřívějších letech. V době, kdy dosáhne osmnácti let, poznává křesťanské poutníky. Se zájmem naslouchá vyprávění o Kristovi a rozhodne se odejít do Svaté země. Bene však odhalí Vilémův záměr a trvá na společném odchodu.
Oba se tajně vydávají na cestu. Během cesty přepadnou Vilémovu choť porodní bolesti a paní Bene před neznámým přímořským městem přivádí na svět dvojčata, chlapce. Vilém ale děti potají prodá a ženu, které sdělí, že synkové zemřeli, zanechává ve městě, v péči zdejší vdovy. Sám se vydává na moře.
Bene, jež zůstává v cizí zemi, je zde po nějakém čase zvolena vládkyní. Vilém doputuje do Svaté země, v Jeruzalémě přijímá křest z rukou patriarchy a několik let bojuje proti Saracénům.
Obě děti odloučeného páru mezitím vyrůstají odděleně v rodinách křesťanských kupců, kde setrvají až do svých dvaceti let. Strastiplný život je nakonec zavádí na osamělou cestu, kde se nejprve oba potkávají a domnívají se, že je spojuje pouze přátelství. Přicházejí do křesťanské země krále Honesta, kde požádají o pomoc bohatého kupce. Ten se o ně stará jako o vlastní syny až do doby, kdy chlapce povolá ke dvoru zdejší král.
Mladíci, kteří nyní žijí v bohatství, však stále touží poznat vlastní původ. Vyžádají si proto svolení k cestě. Lhůtu k návratu ale zmeškají a v důsledku nedodržení slibu jsou ode dvora vyhnáni a upadají do chudoby. Putují až do pohanské země, kde vládne jejich matka. Zde se usazují v lese a živí se jako loupežníci.
Vévodkyně Bene je záhy zpravena o krutostech loupežníků a právě v době, kdy svolává lid, aby šel lapky porazit, připlouvá do přístavu loď se čtyřmi poutníky, mezi nimiž je i Vilém. Vládkyně Bene promlouvá s poutníky na svém dvoře, ale manželé se vzájemně nepoznávají. Vilém oznamuje paní, že chce v přístavním městě najít ženu, kterou dříve opustil. A právě ve chvíli, kdy se paní vyptává na jeho další osud, přichází znovu zpráva o zlém počínání loupežníků.
Vilém zjistí, co se v zemi chystá, a nabídne Bene, aby lapky přinutila složit přísahu věrnosti. Je vyslán do lesa v vyjednávání a v chlapcích poznává své syny, kteří složí požadovanou přísahu a vstupují k Bene do služby. Ta nakonec pozná, že se jedná o jejího ztraceného muže a domněle mrtvé syny. Vévodkyně proto tajně svolá k poradě zemské pány, aby jim vyprávěla celý příběh, a sdělí jim, že bude muset zemi opustit. Páni však nadále chtějí zachovat její vládu a slibují přijmout také Viléma. Ten oznámí, že by to bylo možné jen tehdy, když se obrátí na křesťanství.
Nakonec vévodkyně svolává velkolepý turnaj a sněm, kde dochází ke konečnému odhalení, shledání rodiny a přijetí křesťanství. Vilém se stává vládcem a křest přijímá i jeho původní země. Sněmu a shledání se účastní také Beniny rodiče, kteří rovněž přijímají víru v Krista. Vilém pak vládne až do šedesáti let, kdy předává vládu synům. Spolu s chotí odchází do kláštera v lesích.
Radegunda dcera Kazimíra Nemravy z Chudobína
Kdybychom byly muži, hovořily bychom teď o tom, jak za svou zem položíme své životy. Jako ženy můžeme mluvit jen o tom, že se položíme.
Zatímco většina žen dělá kariéru přes žalud, já jí dělám přes žaludek

Uživatelský avatar
Spakona
Příspěvky: 1206
Registrován: pát říj 09, 2009 9:03 am

Re: Turnaj 11. - 13. 9. 2020

Příspěvek od Spakona » pát čer 12, 2020 9:57 am

Vážení přátelé!
Pro ty z vás, kteří snad netuší, jak uchopit letošní tematickou výzvu, přinášíme první inspiraci. Možná jste již zaznamenali volbu barev a ctností letošního prvního páru. Nejedná se o nahodilý výběr - pan Jiří z Rabštejna si bílou barvu symbolizující pokoru zvolil inspirován hlavní postavou eposu, slovanským vládcem Vilémem, kterého bude během turnaje reprezentovat. A jak je pokora spjata právě s postavou Viléma, by rád ilustroval následujícím úryvkem, zasazeným do chvíle, kdy Vilém po příchodu do Jeruzaléma rozmlouvá s hospodářem, u kterého přebývá, o svém osudu a touze najít Krista:

Dear friends!

Some of you may wonder how to approach the challenge of this year's theme. Here is a bit of inspiration. You may already have noticed the choice of colours and virtues of this year's first pair. The choice is not random at all. Lord Jiří from Rabštejn chose the white colour as a symbol of humility. His inspiration comes from the main character of the epos, Slavic ruler Vilém, whom he will represent during this year's tournament. How is humility related to Vilem's character? Have a look at the following short passage from the book, from the time Vilem returned to Jerusalem and talked about his fate and desire to find Crist to the innkeeper of the inn where he chose to stay.

“(...) jako vládce, lidu pán,
já jsem Vilém nazýván.
Opustil jsem však svou ženu,
smutně jdu, nesu vinu.
Musí mne stihnout trest,
nelze to déle snést,
za mé děti, čisté, jasné,
narozené z lásky vzácné.
Jak žít bez těch plodů,
jak nalézt více klidu,
neboť místo abych je ctil,
všechny jsem sám opustil,
ztratil svůj lid, země též.
Nechal jsem vše, říkal - běž,
a šel pryč od dětí i mé paní,
přestože snášela úděl ženy.
Nerozum stoupal do mysli,
hnal mě pryč, temnil úmysly,
zůstaly mi jen slzy.”

Mluvil, jak ho vše mrzí,
cítil smutek upřímně,
žal a bolest nedílně,
zármutek cítil, provinění.
Vřele, mile s pochopením
hospodář pak promluvil,
dodat mu chtěl trochu sil.
Jemu však oči hořely,
po tváři slzy kanuly,
stékaly zvolna na plášť,
Vilém zde trpěl obvzlášť.
“Kristus přijde na pomoc,”
věřil, “ctím ho, má tu moc,
pomůže mi jistě vzápětí
uvidět ženu ještě před smrtí.
O pomoci mne ujistí,
laskavý, pln milosti.
Připraven chci být ke službě,
připraven věrný ke družbě,
to bude má odměna,
blíž Bohu i proměna.”

Hospodář byl muž zkušený,
slýchával mnohé noviny,
různá líčení pohanů,
nebo příběhy Slovanů,
jakkoli krutě zněly.
Nyní však, v této chvíli,
onen Francouz či Ital
věrně s Vilémem zůstal,
když vyslechl celý osud
a jemu teď, který dosud
pohan byl a hledal Krista,
pomoci se náhle chystal
muži, který vzdal se stavu
urozenosti, skvostů, hávů.
Pro službu bohu, věru,
pro lásku k němu, víru,
svou zemi i lid zanechal,
své ženy, dětí on se vzdal.
Božské dobro namnoze
zračí se v jeho odvaze.
Muž zvolal ve své dobrotě:
“Teď Krista jistě najdete,
přijmout však musíte křest,
očistí od hříchu cest.”

OLDŘICH Z ETZENBACHU a Dana DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ. Vilém ze země Slovanů: Epos z konce přemyslovského věku. Praha: Argo, 2015, str. 118-120. ISBN 978-80-257-1671-7
Radegunda dcera Kazimíra Nemravy z Chudobína
Kdybychom byly muži, hovořily bychom teď o tom, jak za svou zem položíme své životy. Jako ženy můžeme mluvit jen o tom, že se položíme.
Zatímco většina žen dělá kariéru přes žalud, já jí dělám přes žaludek

Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti