Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Možná mi to nezapaluje tak rychle, ale dle přiložených článků, si můžu udělat dvojí obrázek. Buď bude kvalitní a vydrží a nebo se bude rozbíjet při každým úderu. Asi budu potřebovat slovní odpověď jak pro blbce abych to pochopil

To by ti měl říct prodávající, pokud bude popuštěná, bude OK
Doporučuji se poradit s Bozou na LH, nebo prostřednictvím odkazovaného blogu.

Mohu se zeptat? Já nějak nepochopil předchozí debatu.... Jak jako z oceli? snad všechny kroužkovky jsou z oceli, z čeho jiného by měly být ? A nebo jde o použité rozměry ?

Velmi zjednodušeně: kroužkové zbroje byly a jsou běžně z železného drátu. V případě ocelového, kaleného drátu je třeba mít kroužky správně popuštěné, aby byly pevné, ale ne křehké (viz. článek) a to zjevně neuměl každý brníř, nehledě k tomu, že to s ohledem na vyšší kvalitu výrazně zvedlo cenu zbroje.
Fakt, že jsou jednotlivé kroužky nýtované, vede k tomu, že se při bodu/silném seku sice deformují, ale nepovolí. Vše má svůj strop a při velkém pnutí může drát i tak prasknout, ale pohltí značnou část energie. V tom spočívá funkce kroužků. Železný drát je tedy OK

No..... ehm, ja nechci být šťoural,..... ale že by se dneska vyráběl drát ze surového železa, mi připadá celkem nepravděpodobné, každý drát v dnešní době je ocel, a pravděpodobně i ve středověku, jiná věc je jestli je kroužek kalený, avšak to si nedovedu představit jak? samotný materiál kroužku by musel být z kalitelné oceli, která se špatně ohýbá a následně být zakalen, což se mi zdá dosti náročný postup a více méně na škodu, sice článek praví o správném postupu, ale sám pochybuji o správném výsledku..... Ale asi tady narážíme i na fakt co je to ocel - co je železo (promiňte, ale zkoušky na VŠ z metalurgie mi ještě leží trochu v hlavě) Jinak myslím, že se dneska běžně vyrábějí kroužky z 11343 oceli, což je kalitelná ocel ale jen málo. ...Jako zdá se mi i podivné jak brňíři prodávají kalené přilby z 1.5 mm plechu, u kterého je výchozí materiál podobný jak drát a navíc správně prohřát přilbu z plechu se mi jeví jako celkem oříšek.

Tradiční terminologický problém.

V moderním technickém názvosloví je "železo" chemický prvek, "ocel" pak jakákoliv slitina železa a uhlíku, případně legujících prvků. Čisté železo se prakticky nepoužívá, takže takřka vše "železné" s čím se můžeme setkat, je ocel.

Jenže ve staré řemeslné terminologii, která je ještě dnes běžně hovorově používaná, se za "železo" označuje nízkouhlíková nekalitelná ocel (do cca 0,4% C), za "ocel" kalitelná vysokouhlíková ocel (nad 0,4% C).

Tedy ano, běžný vázací drát z měkké oceli můžeme s klidným svědomím označit za "železný".

A "správně prohřát přilbu z plechu" lze s moderní technikou docela snadno, tradiční kovářskou technologií to jde také (jinak by to staří mistři platnéři nedělali), ale je pravda, že už to docela oříšek je.

Jinak k problematice kroužkových zbrojí i ve smyslu technologie doporučuji zájemcům tyto články
- kroužkové zbroje obecně http://www.curiavitkov.cz/valka23.html
- výroba kroužkové zbroje http://www.curiavitkov.cz/clanek1.html
- katalog skandinávských nálezů kroužkového pletiva http://www.livinghistory.cz/node/20
- jak se kalí zbroj podle magiae naturalis http://brnirina.blogspot.com/2011/10/ja ... agiae.html
- historické průvlaky pro tažení drátu - orientační přehled http://brnirina.blogspot.com/2011/09/hi ... dratu.html
- výroba kroužkových zbrojí v Omdurmanu http://brnirina.blogspot.com/2011/10/vy ... rmanu.html
- odkazy na články a brníře http://www.lorica.cz/odkazy.html

Pane Hechte, díky ti za odpověď, já si to myslel, že to tak nějak bude, i když jsem se nesetkal s tím dělením řelezo ocel v lidové řeči jak uvádíš, a to možná bude tím, že jsem z Ostravska a za humny stojí vysoká pec a k snídani jíme uhlí Jinak by mě zajímalo jestli jsou z té odbornější stránky zpracovány nějaké práce, kde by dělali třeba mechanické a chemické rozbory nalezený kroužkovek či přileb apod. Nevíte někdo ? A také by asi bylo zajímavé zrekonstruovat košili původními technologiemi, jestli už se o to někdo nepokusil, včetně s vlastní výrobou oceli - železa . Znám člověka co má středověkou pec a třeba by nám prodal trochu materiálu (taví v ní keltské hřebíky, takže ocel je hodně podobná té doby)

Ledenický píše:No..... ehm, ja nechci být šťoural,.....

Jdeš na to moc vědecky, naši předci sice neměli VŠ z metalurgie ale nebyli to žadný blbci.

Klimberk, to netvrdím, ale přece jenom tam nějaké nedostatky oproti dnešku byly či i možná výhody. Ale nechci dělat chytrolína, jen mě to opravdu zajímá....

Ledenický píše:Klimberk, to netvrdím, ale přece jenom tam nějaké nedostatky oproti dnešku byly či i možná výhody. Ale nechci dělat chytrolína, jen mě to opravdu zajímá....

Jeden starý kovář mi při podobné otázce řekl.Tak si to vyzkoušej udělat a v jednoduchosti je krasa! A jeto tak. Návody a postupy ti tu dal Maršálek.

Ledenický - viz. odkazované články výše, čti

Nemáte někdo zkušenosti s výrobky od Bobra? třeba pro porovnání s indama

Palpatine píše:Nemáte někdo zkušenosti s výrobky od Bobra? třeba pro porovnání s indama

Wothan, sám brníř, ho považuje za špici a nechal si od něho dělat komplet za tuším 60 K.

Pokud budete mít pocit, že jsem OT, tak mě promažte.

K materiálům: Jde o to, že staré oceli nebyly cíleně legované. Maximálně mohly obsahovat malé množství legur jako přirozenou příměs z rudy - proto se lišily kvalitou oceli vyráběné v různých lokalitách, například mečířské dílny v Toledu dosáhly svého věhlasu mimo jiné prý i proto, že místní ocel obsahovala až 2% manganu - takže byla vlastně blízká moderní pružinovce. Ale to už je trochu jiná pohádka.
V praxi se ale jednalo v naprosté většině o nelegované oceli lišící se jen obsahem uhlíku. Staří kováři neznali číslované třídy materiálu, ale obsah uhlíku byli schopní poměrně přesně odlišit podle jiskry, tvrdosti po zakalení, struktury lomu... Z tohoto pohledu dává výše zmíněné dělení na "železo" a "ocel" logický smysl - když kovář dělal obruč, sáhl po železe, když sekeru, tak po oceli. Což platilo ještě někdy před sto lety; ve středověku si kovář ocel ze železa většinou sám vyrobil, buď nacementováním hotového výrobku, nebo tak, že si vykoval tenké železné pásky, ty nacementoval a pak poskládal a svařil do jednoho bloku.

Co se týče materiálových testů - Wothan dělal přímo nějaké chemické rozbory fragmentů kroužků včetně jednoho značně kuriózního výsledku - viz http://www.curiavitkov.cz/clanek1_1.html. U dochovaných přileb se dělaly zkoušky tvrdosti - o tom by věděli platnéři, třeba Mac nebo Jiří Klepač. Existují i metalografie archeologických nálezů, ale ty se týkají spíše zbraní a nástrojů. Vyšla u nás i monografie na toto téma, ale název bych musel dohledat - a byla zaměřená spíše na RS. Nějaké výsledky metalografických testů nožů a nůžek jsou v publikaci Knives and Scabbards Londýnského muzea.