Všechno má své zastánce a odpůrce. Zastánci mají vždy těžší pozici, protože obhajují

Tady ale příteli neplatí pravidlo, že nejlepší obranou je útok, protože BOTN se neprezentuje jako historický turnaj, ale jako sportovní disciplína, která vychází z dobových zbraní a zbrojí a upravuje pravidla konkrétním směrem. Nestavěl bych tedy jeho obhajobu na otázce, zda máme někde pro srovnání dobová pravidla, abychom doložili, že BOTN není správně, protože dobová pojednání samozřejmě máme
Můžeme směle vycházet z dobových turnajských manuálů - my sami nemálo čerpáme z konkrétního pojednání o turnajích od Reného d´Anjou, který k počátku 15. st. shrnuje tradici i praxi předchozích staletí. Turnajských pojednání je více, z různých zemí i období. Kdo se s nimi seznámí, může si udělat představu nejenom o tom, jak se turnaje vyvíjely, ale také o tom, že se pojetím i pravidly lišily v místě i čase. A především,
že to vše si stanovoval pořadatel.
Takže abychom byli solidní, měli bychom si přiznat, že studiem konkrétních pojednání si uděláme představu o těchto konkrétních turnajích. Tedy, že vedle zaběhnuté a oblíbené podoby turnajských disciplín (které se také vzájemně odlišovaly v čase a místě) tu logicky existovaly i specifické disciplíny s vlastními pravidly.
V tomto světle bychom těžko napadali jako zjevně špatné jakékoli turnaje, které se tu pořádají. Otázkou tedy spíše je, jaké sportovní disciplíny si tu najdou více zájemců. Tím není dotčeno pravidlo, že někdo se vymezí na konkrétní typ turnaje a druhý se rozhodne pro více vzájemně odlišných podob.
BOTN je novou cestou, která nabízí jiné pojetí a je na každém, zda ho osloví, nebo ne. Někomu třeba učaruje přímost pravidel. Trochu to vnímám i jako směr lidí, nespokojených s tím, že se v jiných turnajích neprosadili. Osobně si myslím, že
vedle kritéria pravidel tu stojí vždy stejně závažné kritérium osobnosti sudího. Ani sebesložitější pravidla nevyřeší rozhodování bez dobrého sudího a naopak, dobří a respektovaní sudí si lépe poradí s jednoduššími (obecnými) pravidly, protože jejich slovo má váhu. Všichni víme, kolik faktorů tam je a s jakou vášní do toho jdeme. Pro mě jsou třeba takovými nezpochybnitelnými autoritami Vrcov, Ronšperk, Kain, Šešovic a Liběhrad.
Já jsem se za svou cca 18ti letou karieru zúčastnil desítek turnajů u nás i v zahraničí, Francií a Německem počínaje, přes Polsko a zprostředkovaně i Rusko konče. Na Kresčaku jsem si vyzkoušel i anglické pojetí CoSG. „Ochutnal“ jsem jich dost i u nás a každý měl odlišné pojetí boje i hodnocení. Sám jsem s přáteli experimentoval při hledání optimální cesty v rámci hradeckého turnaje a při jeho realizaci jsem dal za pravdu Renému d´Anjou, že základem je respektovaný sudí, jehož slovo má mezi všemi účastníky váhu. Nicméně je to můj názor, nic víc. Ono všechno nové je na jednu stranu lákavé a na druhou může působit podezřele

BOTN tu své příznivce má a to je nezpochybnitelné. Otázka historičnosti je myslím neadekvátní, protože tou se jeho zastánci neohánějí
