Jízdní voják 1275-1330
Napsal: úte říj 06, 2015 10:36 am
Tahle kategorie je velmi široká a nejméně uchopitelná, přesto zcela zásadní, protože by tvořila převážnou většinu družiníků pána, který přijel na turnaj, nebo vyráží do pole. Mezi jízdními bychom našli kopiníky, střelce, honce a koněberky. Jejich ochranná zbroj byla velmi různorodá a zdaleka nemusela souviset s tím, jakou úlohu jako jízdní nejčastěji vykonávali. Označováni byli různě, od oděnců po burgmany. Patřili ke stálým družinám svých pánů a na turnaji, nebo na velkých taženích by tomu odpovídalo i odění přes zbroj, nesoucí pánovy barvy, nebo erb.
• zbraně - pokud by sesedli (např. na pěším turnaji), byli by asi vyzbrojeni jezdeckým kopím, mečem, nožem, nebo dýkou, případně sekerou, atd. Lze předpokládat, že i jízdní střelci by měli meč.
• štít - tady je zcela na místě klasický sférický jezdecký štít s erbem pána. S ohledem na potřeby jezdce má tedy řemen přes rameno. Neznám jezdecký štít, který ho konstrukčně cíleně neměl a jeho majitel byl odsouzen k trestu stálého nošení v ruce .-)
• zbroj – spodní prošívaná s dlouhým rukávem a v délce po kolena. Na ní mohla být druhá prošívaná, zesilovací, bez rukávů, nebo s širšími rukávy k loktům. U lepších jezdců pak kroužková košile s dlouhým rukávem a v délce ke kolenům (mohla mít integrovanou kroužkovou kápi a pěstnice). U dobrých jízdních oděnců nebylo vzácností zesilovací odění přes kroužkovou košili (prošívané, plátový kabátec, šupiny, atd.). Ochrana nohou se mohla a nemusela objevit – pokud ano, mohla být prošívaná (máme písemné záznamy o zpevnění holení např. smolením). Mohla být kroužková, ale vzácně třeba také destičková, šupinová, z navlékaných disků, atd. – je to stále období hledání ideální cesty, která vedla k plátové holeni a ta se v ranné době objevuje již kolem 1240-50 (Mac. Bible – Goliáš). Lze předpokládat i ochranu koženou – ze silných plátů, z vařené kůže, atd. U kroužkových nohavic je třeba zdůraznit, že měly nespočet podob – od punčochy do poloviny stehna, která se navlékala na botu, po krátké od kolen po nárt, která mohla být i poměrně úzká a chránila skutečně jenom holeň a ne lýtko a nárt také jenom v pruhu a ne přes celou botu. Také není nezajímavé zmínit, že podle průměru zachovaných kroužkových zbrojí a jejich zlomků je nejčastější velikost kroužků 8-12mm, přičemž převažují ty větší. U kroužkových košil máme i kombinace kroužků různých velikostí podle toho, o jakou partii těla se jedná. Podle počtu dochovaných kusů a zlomků se lze domnívat, že to nebylo běžné. Kroužky jsou kulaté i ploché, kombinované s vysekávanými, nýtované i zavírané na něco, čemu bychom mohli říct háček, atd.
• helmice – u jízdních by pro nás měla být samozřejmostí, i když máme z nepřímých sekundárních a terciálních pramenů (např. z vyobrazení) doložené jenom kroužkové kápě. V některých případech se lze domnívat, že pod nimi je helmice a nelze určit, zda kovová, nebo kožená. O důvodech můžeme spekulovat, ale já jsem zatím nečetl žádnou úvahu, která by mně na toto téma jednoznačně přesvědčila. V každém případě to akceptovatelní je (kombinace helmice a na ní kroužky) a je to zvláštnost období 1250-1330, kdy se zjevně hledaly cesty, jak dál. Helmice u většiny jízdních oděnců asi otevřená, dle mého lebka, klobouk, ale objevují se i velmi specifické kusy, které lze jen těžko zařadit. U lepších jízdních oděnců bohatého pána lze akceptovat uzavřenou helmici – pozdní kalotu (která je vytlačována již od cca 1250, ale vzácněji dosluhuje ještě kolem 1315). Z některých nepřímých sekundárních a terciálních pramenů lze vyvodit úvahu, že uzavřená helmice nebyla automaticky výsadou plně vystrojeného těžkooděnce s dobrým krytím nohou. To nám ovšem situaci spíše komplikuje, že?
Zkráceně – pokud budeme dělat lepší vojáky, pak mluvíme o jízdních a uzpůsobme tomu jejich výzbroj, zbroj a vše ostatní. Tento voják by měl mít štít (jenom jezdecký, ne puklíř, nebo větší, pavézového typu), dobrou ochranu těla, může směle bojovat dřevcem (kopím) i mečem, nebo jinou poboční zbraní v kombinaci se štítem. Můžeme a nemusíme mluvit o těžkooděncích ve smyslu našich pravidel – kompletní kovová ochrana horní poloviny těla (od pasu výše, včetně stehen, rukavic, krku a hlavy).
• zbraně - pokud by sesedli (např. na pěším turnaji), byli by asi vyzbrojeni jezdeckým kopím, mečem, nožem, nebo dýkou, případně sekerou, atd. Lze předpokládat, že i jízdní střelci by měli meč.
• štít - tady je zcela na místě klasický sférický jezdecký štít s erbem pána. S ohledem na potřeby jezdce má tedy řemen přes rameno. Neznám jezdecký štít, který ho konstrukčně cíleně neměl a jeho majitel byl odsouzen k trestu stálého nošení v ruce .-)
• zbroj – spodní prošívaná s dlouhým rukávem a v délce po kolena. Na ní mohla být druhá prošívaná, zesilovací, bez rukávů, nebo s širšími rukávy k loktům. U lepších jezdců pak kroužková košile s dlouhým rukávem a v délce ke kolenům (mohla mít integrovanou kroužkovou kápi a pěstnice). U dobrých jízdních oděnců nebylo vzácností zesilovací odění přes kroužkovou košili (prošívané, plátový kabátec, šupiny, atd.). Ochrana nohou se mohla a nemusela objevit – pokud ano, mohla být prošívaná (máme písemné záznamy o zpevnění holení např. smolením). Mohla být kroužková, ale vzácně třeba také destičková, šupinová, z navlékaných disků, atd. – je to stále období hledání ideální cesty, která vedla k plátové holeni a ta se v ranné době objevuje již kolem 1240-50 (Mac. Bible – Goliáš). Lze předpokládat i ochranu koženou – ze silných plátů, z vařené kůže, atd. U kroužkových nohavic je třeba zdůraznit, že měly nespočet podob – od punčochy do poloviny stehna, která se navlékala na botu, po krátké od kolen po nárt, která mohla být i poměrně úzká a chránila skutečně jenom holeň a ne lýtko a nárt také jenom v pruhu a ne přes celou botu. Také není nezajímavé zmínit, že podle průměru zachovaných kroužkových zbrojí a jejich zlomků je nejčastější velikost kroužků 8-12mm, přičemž převažují ty větší. U kroužkových košil máme i kombinace kroužků různých velikostí podle toho, o jakou partii těla se jedná. Podle počtu dochovaných kusů a zlomků se lze domnívat, že to nebylo běžné. Kroužky jsou kulaté i ploché, kombinované s vysekávanými, nýtované i zavírané na něco, čemu bychom mohli říct háček, atd.
• helmice – u jízdních by pro nás měla být samozřejmostí, i když máme z nepřímých sekundárních a terciálních pramenů (např. z vyobrazení) doložené jenom kroužkové kápě. V některých případech se lze domnívat, že pod nimi je helmice a nelze určit, zda kovová, nebo kožená. O důvodech můžeme spekulovat, ale já jsem zatím nečetl žádnou úvahu, která by mně na toto téma jednoznačně přesvědčila. V každém případě to akceptovatelní je (kombinace helmice a na ní kroužky) a je to zvláštnost období 1250-1330, kdy se zjevně hledaly cesty, jak dál. Helmice u většiny jízdních oděnců asi otevřená, dle mého lebka, klobouk, ale objevují se i velmi specifické kusy, které lze jen těžko zařadit. U lepších jízdních oděnců bohatého pána lze akceptovat uzavřenou helmici – pozdní kalotu (která je vytlačována již od cca 1250, ale vzácněji dosluhuje ještě kolem 1315). Z některých nepřímých sekundárních a terciálních pramenů lze vyvodit úvahu, že uzavřená helmice nebyla automaticky výsadou plně vystrojeného těžkooděnce s dobrým krytím nohou. To nám ovšem situaci spíše komplikuje, že?
Zkráceně – pokud budeme dělat lepší vojáky, pak mluvíme o jízdních a uzpůsobme tomu jejich výzbroj, zbroj a vše ostatní. Tento voják by měl mít štít (jenom jezdecký, ne puklíř, nebo větší, pavézového typu), dobrou ochranu těla, může směle bojovat dřevcem (kopím) i mečem, nebo jinou poboční zbraní v kombinaci se štítem. Můžeme a nemusíme mluvit o těžkooděncích ve smyslu našich pravidel – kompletní kovová ochrana horní poloviny těla (od pasu výše, včetně stehen, rukavic, krku a hlavy).
