Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Přemisťuji diskuzi o smaltování do nového vlákna - diskuze začala otázkou, zda se v rámci dobových zlatnických technik používal do zapuštěného reliéfu, případně rytí, nebo zda mohl být i plochý, případně plasticky vystupující.

Bestian píše:Vida mě to právě zajímalo z historického pohledu, protože tam jsou smalty vždy v něčem zahloubené, případně ohraničeném.

Děkuji, tak už vím, že tudy ne!

Ne vždy. Císařská říšská koruna je smaltem malována a to v četně nápisů. Bez zahloubení. Viděl jsem i orientální šperky zdobené smaltem, jako barvou. Konec konců malované sklo je také smalt. Dle mého je to relevantní technika. Jen materiál asi nebude dnes na křemičitém základě.

Dovolím si nesouhlasit, říšská koruna je sice zdobena smaltem, ale ne malovaným. Malovaný smalt na skle je kupodivu dost podbný smaltu kterým malujeme na sklo dneska. Což je dobré vědět. Na kovech je to ale právě technika "Cloisonné" v tomto případě "vitreous enamel" Postava, nebo cokoliv jiného zobrazeného je buď v podkladu zahloubena a zaplněna smaltem, či ohraničena drátem. Jednotlivé barvy odsebe také většinou odděluje zlatý nebo stříbrný drát.

Dobře je to vidět zde:

Aha, týká se to i těch nápisů?
Tedy pokud je to tak, pak jsi mi udělal obrovskou radost, páč pravděpodobně už vím, jak to zrekonstruovat.

Ronšperk píše:Aha, týká se to i těch nápisů?
Tedy pokud je to tak, pak jsi mi udělal obrovskou radost, páč pravděpodobně už vím, jak to zrekonstruovat.

Pokud myslíš napisy na obrázku který jsem přiložil výše, tak ty jsou vpodstatě vyryté a zalité smaltem. Konkrétně v prápadě hlavy Kostantina je vyrytytej celej obrys hlavy a následně jsou detaily poskládané z drátků a následně zalité smaltem. Právě kvůli rytí jsou ty jednotlivé desky i poměrně tlusté.

Je to skvělá technika, nádherná na pohled. Netvrdím, že náš moderní "plastovej smalt" je špatnej, je to prostě ústupek technologicky náročnějšímu a dražšímu pravému smaltu, spíše postup aplikace by měl být zachovám, pak vyniká ta krása.
Z hlavy vím o nějaké sponě která je poměrně pěkně smaltovaná, pokud si vzpomenu, hodim jí sem, ale nerad bych páně Maršálkovi zakydával jeho vlákno

Budeš něco zkoušet? Po státnicích bych rád něco vyzkoušel, teď nemam na nic bohužel čas. Jsem na tom s rytím do kovu ale všelijak, zápasim i s vsekáváním rovných čar , tausuju záštitu dýky....

tak nějak jsem tenkrát dělal smalt i já, jen je zvláštní, já tam dával měděný drát a ten měl velkoi oblibu černat a obarvovat okolní smalt

Jinak, tady na tomto prstenu se smaltem, jde taky myslím dobře vidět jak je ta "barva" zanesená do vyrytí, jinak Pohrobku měď je dosti teplotně nestabilní kov, který rád koroduje na černou - zelenou měděnku..... (sic to je hlavní výhoda při technologickém využití)

Přesunutí bylo více než vhod

Když jsme u toho, přikládám fotku originál spony a k ní zhotovený voskový model.
Oproti originálu bude spona odlita ze stříbra. Párová pro mě a mou paní.

Později přiložím i hotový výrobek

Zkoušel jsi leptání do kovů? To je mnohem snažší a pro tyto účely naprosto dostačující.
Kdo ti dělal ten voskový model. Je to velmi přesné.

Na Hechtův správný popud upřesním ke stávajícím smaltovaným kouskům (např. cínovým odznakům, jehelníčkům a některým přezkám), že smaltování používám pro vytvoření imitace ušlechtilého materiálu To aby snad nevznikla mýlka, že by se kdy smaltoval cín - vytvářím v tomhle případě imitace dražších kousků.

Maršálek píše:Na Hechtův správný popud upřesním ke stávajícím smaltovaným kouskům (např. cínovým odznakům, jehelníčkům a některým přezkám), že smaltování používám pro vytvoření imitace ušlechtilého materiálu To aby snad nevznikla mýlka, že by se kdy smaltoval cín - vytvářím v tomhle případě imitace dražších kousků.

Díky. Je to hezké

Ronšperk píše:Zkoušel jsi leptání do kovů? To je mnohem snažší a pro tyto účely naprosto dostačující.
Kdo ti dělal ten voskový model. Je to velmi přesné.

Zkoušel jsem jednou na kovu, nanesl jsme takovo hezkou směs dehtovosku, která měla dobrá vlastnosti, hezdy se do ní "ryl" vzor, ale nevyleptalo to nic moc Pak jsem doelptával svůj damaškovje bowiák do lesa a to kresbu celkem hezky zvíraznilo.


Model dělal můj kamrád přezdívkou Fíba, je to moc šikovnej člověk kterému jde na cokoliv šáhne. S modelem se dělal asi 9 hodin. Je neuvěřitelně pečlivej ať už maluje, dělá modely či cokoliv jiného.

Jen tak náhodou jsem narazila na jeden nález z kláštera Teplá: http://www.tanecniaktuality.cz/typo3tem ... b6613b.jpg.

Cituji: Gémeillon, zvané Hroznatova mísa, je z mědi tepaná, okrouhlá nádoba zdobená jamkovým emailem (champlevé), tedy technikou založenou na vypalování skelného prášku, umístěného do prohlubní patřičného tvaru předem vyrytých či vyleptaných do měděného podkladu. Používala se ve dvojici (gémellus=dvojče) k přelévání vody na mytí rukou při stolování nebo liturgických úkonech. Misky, zhotovované od 2. desetiletí 13. století téměř sto let monopolně v emailérských dílnách v Limoges na jihozápadě Francie, se exportovaly do západní a střední Evropy a dochovalo se jich několik desítek. Tepelská miska byla původně považována za benátskou práci z doby kolem r. 1200, kterou si Hroznata přivezl z přerušené poutní cesty. Po určení limožského původu se datování misky posunulo do 1. poloviny 13. století.

Výzdobu tepelské mísy na vnitřní straně tvoří tmavomodře smaltovaný gotický štít s patnácti zlatými liliemi, věnčený třemi dvounohými monstry (draky), a šest dvojic kejklířů - mladík hrající na hudební nástroj a útlá dívka v taneční póze (v jednom případě děvče dokonce chodí po rukou) či rovněž s hudebním nástrojem v rukou - umístěných v polích oddělených stylizovanými věžičkami a vyplněných rostlinnými úponky; naspodu misky je vyryt gotický štít s korunovaným jednoocasým, heraldicky vlevo kráčejícím lvem a ornament, jehož výběžky zakončují heraldické lilie. K misce původně připojený kovový přívěsek tvaru stylizovaného anděla (viz např. Grassl, Basil F.: Geschichte und Beschreibung des Stiftes Tepl. 2. Ausg. Pilsen 1929. foto na s. 16) byl po roce 1945 ztracen.

Starší historická literatura a hagiografie považuje misku za dar zakladatele kláštera bl. Hroznaty. Podle tepelských análů byla miska při Hroznatově pohřbu r. 1217 vložena do rakve a po 400 letech, tj. po třicetileté válce vyzdvižena (Annales, tomus III, f. 252). Nejstarší legenda Vita fratris Hroznatae z 2 pol. 13. stol. se o existenci misky nezmiňuje vůbec. Proti pozdnímu vyzdvižení misky ze hrobu svědčí její kult, doložený už za opata Sigmunda (1458-1506) v době poděbradské. Tehdy se miska společně s tzv. konvičkou sv. Alžběty Duryňské stavěla na Hroznatův hrob dvakrát ročně o svátcích obou patronů, tj. 12.7. a 17.11. k uctívání. Kult byl obnoven v polovině 17. stol. a trval do 1. pol. 20. stol. K míse se váže pověst, podle níž ji Hroznata dvakrát do roka naplnil mincemi, postavil ji přes noc s hořící lampou na okno kláštera, aby si každý z poddaných z mísy vzal tolik, kolik mu byl klášter za práci dlužen. Nikdo si prý nevzal více a zbylé peníze Hroznata ráno rozdal chudým (tuto tradici zaznamenal na počátku 17. století i autor I. dílu tepelských análů Václav Schilling, Annales, tomus I., fol. 7r).

Uf, pěkný kousek! To muselo být neuvěřitelně pracné.

Bílá Cerkev, Kyjevská Rus, pol. 13. st., některé kusy možná starší

přezky ze stejné lokality - Bílá Cerkev, pol. 13. st.