Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Lenka píše:

bratr Bohuslav píše:Co jsem našel v prezentacích ze školy, tak bílá kůže se mohla dosáhnout po činění s kamencem (hlinito draselný síran) Jichaři - vytvoří se komplexní sloučeniny s hliníkem, taková useň prý není moc stálá a s vodou přechází zpět na holinu.
Takto se nejspíše vytvářeli jemné bílé usně na rukavičky, proto jsou možná i vyobrazované bílé.

A pokud bílá barva zašla, znovu se bělila křídou. Jenže byla poměrně drahá, protože kamenec se k nám ve středověku dovážel a pak tady byl ten problém s odolností proti vodě. Počátkem 19. století se u nás ale kamencem činilo i koňské řemení, jak to dělali, že se nevymýval?

V 19 století se již do kůže na postroje prokazatelně přidával chrom tzv. chromovice.

trochu mimo téma, po usušení mi velmi zkřehly ovčí kožešiny a mají tendenci se trhat - čím vhodně promastit řemen, aby zvláčněly?

Pokud by jenom ztvrdly a srazily se, pak znovu namočit a napnout. Pokud Pokud jsou jak papír a začínají se trhat tak jsou buď hodně staré, nebo špatně vyčiněné, nebo jsi je sušil při vyšší telotě než 40 stupňů. Staré kožešiny se dají trochu zvláčnit, když do nich za vlhka vetřeš mýdlo. Se špatně vyčiněnýma se nedá dělat nic než zašívat díry dokud se nerozpadnou celé.

Mam technickou.
Sehnal jsem přes Armina bílou kůži na opásání k meči a nevim, jestli ho mam nechat čistej, nebo na něj něco vytlačit
eventuelně časem doplnit o ozdoby
poraďte prosím

Boreš píše:Mam technickou.
Sehnal jsem přes Armina bílou kůži na opásání k meči a nevim, jestli ho mam nechat čistej, nebo na něj něco vytlačit
eventuelně časem doplnit o ozdoby
poraďte prosím

Já osobně bych ho barevně vyzdobil. Kdyby jsi chtěl a měl nějaký pěkný motiv rád se toho po potažení ujmu. Na kůži jsem zatím maloval jen jednou svatý obrázek na přilbu, ale něco luxusního by se mi teď líbilo.

Čistou bílou jsme sháněli kvůli obřadu pasování. Na to nezdobit.

potahovat ani malovat nee, nemam pro to podklady, buď nějaký reliéf po celé délce, nebo čistej a ty přízdoby nevim nevim.

Jestli je to ten bílý mečový pás, který je součástí pochvy a nemá přezku, protože je uvazovací, pak dle mého nechat tak. Tyhle pásy z konce 13. a počátku 14. st. jsou dle mého bílé a nezdobené symbolicky. Já ho mám také prostý bílý, protože zdobené (tlačením, nebo kovovými doplňky) znám jenom ty s přezkou.

Mrkněte a také si povšimněte zmínky o glazování keramiky...

http://www.youtube.com/watch?v=K5FXZS8w ... pp=desktop

Budu se opakovat, ale glazované věci z poloviny 14. st. jsou k vidění např. v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.

Nebudu tu za sebe spekulovat o běžnosti, nebo výjimečnosti, prostě jenom upozorňuji že jsou nejenom na západě, ale i u nás. Tohle téma nechám odborníkům Vím, že i mezi nimi jsou poměrně zásadní názorové rozpory, stejně jako při hodnocení skla a dalších materiálů.

jistě - ono je totiž třeba uvažovat v souvislostech - jak sem už dneska Příbovi řekla - i v souvislostech společenských vrstev.

Samozřejmě že nejvíc je dochováno těch věcí, které byly nejvíc rozšířené a nejvíc se používaly. To ale neznamená, že nic jiného by tu nebylo.
A to se netýká jen keramiky.

Mě spíš zaráží ten poměr celoglazované keramiky i u méně majetných družiníků

To je samozřejmě k diskuzi a nelépe se nám bude diskutovat, budeme -li mít více relevantních informací, např. ceny glazovaných a neglazovaných kusů.

Zajímavé by bylo opravdu solidní srovnání poměru glazované a neglazované keramiky, ale o takové studii nevím a po podobné zkušenosti se sklem bych opravdu počkal na respektovaného a v Evropě publikujícího odborníka.
Paní doktorka Sedláčková nám v rámci skla přinesla hromadu informací a současně i mezi odborníky zabila nemálo obecně zažitých a dlouhodobě prezentovaných představ.

Vzhledem k tomu, že ke glazurované keramice potřebuji na výrobu dva výpaly automaticky bych ji posunul do cenově náročnějšího inventáře.
Oproti tomu je zajímavé sledovat dejme tomu skláře při práci. Rozdíl mezi sklenkou a a pohárem s nálepy představuje necelých deset minut.
U keramiky je ten rozdíl několik dní.
To jen taková úvaha pro zamyšlení.

Takhle úvaha by byla relevantní, kdyby veškerou práci v dílně dělal mistr a cenu by určoval od svého času, který na tom stráví. Pokud ale práci rozdělí mezi tovaryše, učně a robce, aby se mohl věnovat lepším zakázkám, které vyžadují jeho pozornost, nebo konkrétním úkonům, které jsou na něm, dostáváme se jinam. O struktuře řemeslnických dílen máme slušnou představu a tak víme, že práce byla rozdělená podle náročnosti i podle toho, co byla skoro "pásová výroba".

Příklad z praxe pro lepší představu - já jsem pár měsíců pracoval v keramické dílně. V hierarchii jsem byl nejníže, takže jsem nejprve jenom chystal hlínu a uklízel, pak jsem vyskládával pec, následně jsem dělal odlévané věci do forem a to mnohdy velmi plasticky náročné, pak jsem dělal glazury a nakonec jsem zkusil kruh (a trapně prohrál). Bylo nás tam více a měli jsme práci rozdělenou, takže jsme za den ve čtyřech vyrobili hromady pěkných a poměrně náročných věcí. Jejich cena přitom nebyla nijak vysoká, právě naopak.
Pro srovnání - stejné to bylo v brnířské dílně, viz. Bóžův článek. A stejné to bylo v kamenických hutích (můj chleba), kde i na tom nejlepším - sochách pracovala postupně řada lidí a mistr se podílel jenom na těch nejdůležitějších a i tam jenom na jejich dokončovacích pracích - obvykle obličej a prsty, bylo-li tam konkrétní alegorické gesto.

V dílně vždy pracuje více lidí a na více zakázkách současně. Práci mají rozdělenou a jsou sehraní. Každý dělá jenom určitou část, takže chod dílny je efektivní a nezatížený zbytečnými náklady.
To posouvá naše úvahy a hodnocení výrobní náročnosti ve smyslu stráveného času (včetně nezbytných technologických pauz) jiným směrem