Symboly

[Tonda]

No, jak jsem si to tady pročítal, tak jsem stále čekal, kdy padne jméno páně Charpentiera a je to tady. Tohoto pána stavím někam vedle pana Danikena, možná ještě před něho. To je totiž všech fantastů král. Nic ve zlím, pane Jiří, hezky se to čte a hezky se o tom sní, ale to je asi vše. Když jsem četl jeho knihy , velmi mně to nadchlo, ale s odstupem času to vyprchalo.
Myslím, že použil vše co se mu hodilo, a co ne, to hodil přez palubu. Spoustu věci si cucal z prstu a příliš často míchá doložené fakta s beletristickou literaturou dohromady. Tomu pánovi nevěřím ani to, že se jmenuje tak jak jmenuje.
Jako léčbu proti Charpentierovi doporučuji pana Umberta Eca a jeho Foucaultovo kyvadlo.
Když jsem ve svých asi dvaceti letech blábolil spoustu všelijakých nesmyslů , hledal záhady tam kde nejsou a do všeho jsem ještě motal Templáře, tak přesně tehle pán mi pomohl. Říká sice,, za vším hledej Temláře'' ale je to složitější.
Je to skutečně o člověku. Člověk sám je veliké mystérium, jak kráčí od úsvitu lidstva až k současnosti, nese sebou spostu znalostí, které během své existence získal a některé i ztratil. Ty ztracené my znovuobjevujeme a žasneme nad tím, čeho byli schopni, a přitom to kolikrát mohli být věci v té konkrétní době tak banální, že o nich často nezaznamenali vůbec nic. Pokud byli schopni po sobě nechat nějaký záznam. Nedávno jsem byl v nějakém muzeu a bavil jsem se tam s někým ze zaměstnanců ( nebyla to uklízečka) a tak jsem se dozvěděl, jaký je třeba problém sehnat pro muzejní sbírky banální věci denního používaní z doby třeba před sedmdesáti lety. Konkrétně třeba tabulku z břidlice na kterou se dříve učilo ve školách psát. Když jsem chodil do školy, tak jsme ještě měli lavice s kalamářema na inkoust a o těch tabulkách nám učitelka vyprávěla, ale až takovou věc najdou děti našich dětí, nebudou vůbec tušit o co jde.
Je jisté, že některé věci, které nechápeme, nedávají nám smysl, lidem v dávné i méně dávné historii dávali smysl, chápali je, ale my lidé moderní doby před nimi stojíme, žasneme a nechápeme.

[Maršálek]

když jsem u symbolů, co pro vás znamená český lev? kdysi jsem slyšel jeden komentář, který mi stále nedá spát - " na své symboly státnosti a historie jsme hrdí především v zahraničí, doma nás prakticky nechávají chladnými". musím to za sebe s hanbou potvrdit - když jsme ve Francii nebo Polsku na bojištích rozvinuly praporec s českým lvem, rázem se z celého českého šiku stali hrdí rváči a drželo nás to po celou dobu pobytu, když jsme pak překročili naše hranice, eufórie a národní hrdost se někam vytratily...

a co pro vás a vaše družiníky znamenají vaše rodové praporce? nakolik je hrdostí našich družiníků a spojenců stanout pod vaší korouhví?

[Ronšperk]

Jiří:

Houbeles deseti prstama . Seděl jsem nad tím hodinu, abych to z hlavy přes dva datle dostal sem.
K té naší době - myšleno naší dobu jen v těch flecích na Zemi co žije "západní" svět. Jinde je situace výrazně jiná. Myslím, že to naprosto odpovídá našemu "náboženství" nebo ritu. V první řadě obchod. A proto jsou ty naše "chrámy" tak veliké. A co výzdoba zasedacích sálů nadnárodních konsorcií? Vše už tu bylo. A stane se to součástí dějin. Co z toho asi budou číst lidé za tři tisíce let? Poznají, jací jsme byli? Nebo ustřelí a budou hledat "své".
Já jsem na záhadách vyrostl, ale páč jsem se snažil je vyřešit, opravdu jsem mnoho z nich ze škatulky nevysvětlitelné vyškrtl. Jsou neuvěřitelné a s naprostým obdivem jsem musel uznat sílu a moudrost...člověka. Stran té datace. To bych netvrdil. Naopak díky vývoji nových technologií a postupů je datace čím dál přesnější, leč knihovny jsou zaplavovány stále více autory, kteří to stále více zpochybňují. Přirozeně to nejsou lidé z daného oboru a přirozeně jsou velmi populární.
Ohledně sfingy je to vyloženě příkladné. Jendnak nedávné výzkumy (tuším tak 2005) eroze Sfingy a okolního masívu z níž byla vysekána v souvislosti s paleobotanickými vzorky pylů ji jasně hodily do období kolem 3. tisíciletí př.n.l. A jednak stojí na bývalých lomech, z nichž se těžil kámen na jádro Chufevovy pyramidy. Což je nezvratně doloženo rozborem pískovce z obou lokalit. Těžko by tedy sfinga stála dříve, než Chufevova pyramida. Bohužel tento fakt se jaksi nehodí k našim představám o Atlantidě a "starověkých zaniklých civilizacích" a tak je hrubě ignorován populárními autory. Mezy egyptology (pravými) převládá názor, že Sfinga je dílem Rachefovým. Tedy že byla vybudována až při stavbě jeho pyramid.
Z jaké pyramidy myslíš tu mumii.
Ty žulové bloky byly ty jediné obrovské, které se vezly přes Nil na lodích z několik desítek kilometrů vzdáleného lomu (kolik už nevypotím). Bylo jich devět. Zajímavé je, že když jsem četl Dänikena psal o této operaci, jako o stavbě celé pyramidy. Respektive v jeho podání všechny bloky na stabu pyramidy vážily 40-80tun a dovážely se x desítek či stovek kilometrů. V reálu bloky pyramidy jsou pískovcové váží + - tunu a pochází z bezprostřední blízkosti stavby. A Chufuova kartuš v poslední odlehčovací komoře musela vzniknout během stavby. Nikoli dodatečně. Nikdo by tam totiž nevlezl a kdyby měl záměr signovat vládce dodatečně, proč by jej nesignoval přímo v pohřební komoře.

Já vidím otázky také, ale archeologie mi je zodpoví z 60% a záhadologové asi z 2% a navíc vedle nich nasází spoustu dalších irelevantních.
K té astrologii....nedávno jsem položil koleginyi z práce co se tímto oborem zabývá zajímavou otázku. Zda astrologie bude platit i když se lidstvo přestěhuje na jiné planety. Na Marsu například, je konjunkce úplně jindy než na zemi a to i o desítky let. Souhvězdí jsou zcela jiná. Roky, dny.....to všechno je úplně odlyšné. Jak tedy by vznikaly roky vodnáře, Lva, nebo smrkové šišky. Nedokázala mi na to odpovědět. Nepopírám ohromnou sílu pohybu vesmírných těles. Konec konců je změřitelná. Ale připadá mi že astrologie se kouká na šlupičku kolem Země, na kterou se promítá dvourozměrně dění v hvězdném prostoru. Za tu šlupičku nikdy nepronikla a ani se o to nesnaží. Její mladší sestra astronomie ano. Ergo je pro mne, jako věda přijatelnější. Pátrá dál.

Mezi starším neolitem a Halštatskou, keltskou kulturou je obrovský časový úsek vyplněný, Knovízkou kulturou, kulturou popelnicových polí, mohylovou......a to jen u nás. Po celé Evropě muselo být na tisíce kmenů, z nichž jistě někto stavěl tyto megality. Nezapomínej, že v té době na blízkém východě existovala už města s poměrně rozvinutou architekturou. A postavit balvan na hrot do díry, není žádná věda. Jedna vesnice to má za odpoledne. Inženýr Pavel Pavel to přeci dokázal

No ono jde o to co měřit. Tři tisíce turistů z toho má jen zážitek a dva co čtou jeden Dänikena a druhý Charpentira cítí energii kilometr od stavby. Člověk provozující reiky (nebo jak se to píše) cítí také hned každou energetickou vybraci a třeba horolezec či rybář nic. Věřící při mši také něco cítí, ale nevěřící nic. Je to tím, že neumí cítit tu energii? Co když je správné položit otázku jinak. Není veškerá energie a pocit čistě v nás samotných. A protože víš, tak cítíš, ale sílu sama sebe. Nikoli miliard tun pískovce. Cítíš vlastní sílu života, nadšení, vzrušení, úcty........Stejné pocity zažívají totiž lidé i na daleko méně posvátných místech. Já jsem stejný pocit jako v kapli sv. Kříže měl při akrobatickém letu. Jsem si stoprocentně jistý že letoun Zlin není ani za mák symbolem a už vůbec ne chrámem. Ale mě se splnil sen v obou případech a v obou případech se ve mne mísily výšepopsané pocity.

Plzeň......Na katedrálu potřebuješ samozřejmě více, než jen provaz. Především mozek. A ten měli. Existoval architekt, stejně, jako v dobách pyramid. A upřímě vedle chrámů a paláců tehdejší doby byla pyramida opravdu "jen" velká. Jediné zaklenutí je v pohřební komoře jinak je to kopec z šutrů. Oni měli daleko složitější nástroje a měřidla než vlastně k této stavbě potřebovali.

Plánuji určitě návštěvu Francie a mnoha poutních míst, ovšem patrně nebudu očekávat tok energie z chrámu. I když naše pocity budou patrně podobné.
Charpentiera jsem nečetl, zkusím do něj juknout.

Tonda:

Jsem na tom podobně. Také jsem podobné autory prošel

[Ronšperk]

když jsem u symbolů, co pro vás znamená český lev? kdysi jsem slyšel jeden komentář, který mi stále nedá spát - " na své symboly státnosti a historie jsme hrdí především v zahraničí, doma nás prakticky nechávají chladnými". musím to za sebe s hanbou potvrdit - když jsme ve Francii nebo Polsku na bojištích rozvinuly praporec s českým lvem, rázem se z celého českého šiku stali hrdí rváči a drželo nás to po celou dobu pobytu, když jsme pak překročili naše hranice, eufórie a národní hrdost se někam vytratily...

a co pro vás a vaše družiníky znamenají vaše rodové praporce? nakolik je hrdostí našich družiníků a spojenců stanout pod vaší korouhví?

Ono to poklesnutí hrdosti je poněkud naše národní a rodové. Trochu jako lev. Osamoceně kráčející po pláni budí strach, úctu, respekt. Uprostřed své smečky je to uválená velká číča co klidně sežere vlastní mládě, nebo se rve s vlastním druhem

Já jsem hrdý na prapor a jeho symboliku. Historii mé země. Úmyslně neříkám národa, páč do historie Českých zemí patří více národů. A jsem hrdý i dnes. Ale pozor na přílišnou hrdost. Vlastenectví může je li přehnané snadno přerůst ve zlo. Povědomí o vlastní nadřazenosti a pak už se to veze. Už jsme to několikrát v historii zažili. A vždy bylo na počátku "jen" vlastenectví že.

[Jiří z Holohlav]

Tonda
Možná si vymýšlí a možná ne,byl jsem ve Francii a lecos viděl.
Ostatně Tróju vykopal jeden fantasta.....nechme to být,je to evidentně mnohem kontroverznější téma než hříchy církví a radar v Brdech dohromady.

Maršálek
Jo, kříž mě limituje a usměrňuje natolik,že si musím najít i dobu bez něj Řekl bych ,že vztah ke korouhvi se dost upevňuje právě v boji,když je majákem v bouři.

[Jiří z Holohlav]

Ronšperk..jen glosa.
Ta vodní eroze stěn kolem sfingy je jasná i na fotkách - vypadá to jak tady v našich pískovcích a nevidím důvod nevěřit geologům dataci záplav.
Pavel je dobrej,až posune 100 tunový blok alespoň o kilometr,uvěřím,že to zvládli i všichni ti Halštati,postavit už je pak hračka.
Zrcadlení vlastní energie je velice zajímavá myšlenka.Její soustředěný tok by mohl vysvětlit ty různé kuriozity,jako levitaci,pohybování předměty na dálku nebo naopak žehličku držící na těle - tohle už určitě proměřovali,jen nevím,jestli něco naměřili.

[Ronšperk]

Ronšperk..jen glosa.
Ta vodní eroze stěn kolem sfingy je jasná i na fotkách - vypadá to jak tady v našich pískovcích a nevidím důvod nevěřit geologům dataci záplav.
Pavel je dobrej,až posune 100 tunový blok alespoň o kilometr,uvěřím,že to zvládli i všichni ti Halštati,postavit už je pak hračka.
Zrcadlení vlastní energie je velice zajímavá myšlenka.Její soustředěný tok by mohl vysvětlit ty různé kuriozity,jako levitaci,pohybování předměty na dálku nebo naopak žehličku držící na těle - tohle už určitě proměřovali,jen nevím,jestli něco naměřili.

No vždyť nevěříš. Ta datace cos uváděl je chybná. Pískovec, který je použit na sfinze není moc kvalitní. Je to vlastně podloží původníh masívu, který je teď ve velké Pyramidě. Stáří sfingy není větší než 3000let. To je geologický průzkum . Ale nenajdeš ho pochopitelně v Charpentierovi. . Je na to x prací.
A 100t blok posunout už žádáš nesmylsl, jako důkaz. Posunul 10t blok s 50 lidmi na tuším pár set metrů a pak jej postavili a pochodoval za pomoci pár lidí sám. Těžší blok a větší vzdálenost už je jen matematické násobení, které není třeba dokazovat. Možné to je.
Myslím že se jednou sejdeme a pořádně zazáhadujeme osobně .
A nezapomeň i teorie, které se ti líbí, je nutné prověřovat. A anomálie vysvětlovat.

[Maršálek]

Dotyčná sfinga je skutečně z nekvalitního bloku - jsem absolvent hořické sochařské školy a jedním ze zásadních předmětů byly Dějiny umění. Jenom Egyptem jsme se prokousávali celý rok Umím za pomoci jednoduchých pák (které jsme se naučili od těchto starých kultur) sám postavit několikatunový blok kamene (naposledy jsem to demonstrativně dělal ve Francii v partnerské škole v Tussonu (škola na obnovu starých řemesel) v roce 1996. Potřeboval jsem na to jenom klíny, dlouhé silné břevno jako kládu a podkládací trámky. Trvá to dlouho, protože sám to dělám jenom po centimetrech, ale jde to bez dřiny Stejně tak umím "kráčet" velké bloky a sochy Umím stavět hliněné i písečné rampy, abych netahal blok do výšky, mám-li se obejít bez jeřábu a umím si pomáhat písečnou rampou (jako Egypťané), potřebuji-li ušetřit za vysoká lešení (někteří moji profesoři před lety stěhovali s Egypťany jejich chrámy kvůli Asuánské přehradě)
A není to žádné kouzlo, prostě jsem se naučil to, co nám předávaly celé generace a kultury. A přesto jsem byl pro své francouzské protějšky za borce a mimozemšťana, takže si mně při manipulaci s velkými kameny točili a následně to používali jako instruktážní video pro své studenty stejného oboru, který ale budují z nuly, protože si na počátku 20. st. přerušili tradici. Ano, pro laika to může být nepochopitelné a bude tedy hledat složité odpovědi

Mimochodem poslední kdo modernizoval sochařské nářadí byli Egypťané, pak už nikdo nic nového a lepšího nevymyslel, protože ty nástroje byly dotažené k dokonalosti


Zpět k symbolům, jež nás provázejí v „naší“ době počátku 14. st. – ke korouhvím

[Jiří z Holohlav]

Zdá se,že se korouhve moc nedaří .Jestli ono to nebude tím,že vztah ke korouhvím je především podstaty duchovní,z rodiny lásky a úcty ,oddanosti a tak. Pak jsou tu pragmatická slova příliš hrubý nástroj,míry a váhy nefungují - snad jen ty lehounké neuchopitelné básně a písně.

Nepotkal jste někdo někde legendu k erbu Otmarů z Holohlav nebo Střelických ze Střelic -havran ve zlatém poli - ani ke společnému předku jsem se nedostal a to je dle pravidel heraldiky prakticky jistý

[Ronšperk]

No k těm současným korouhvím je vztah myslím především takový hraný. Upřímě ta korouhev co nosím vlastně je ta co jsem si vybral, nebo mi byla vybrána a je to součást dlouhodobé hry. Těžko bych k ní hledal úctu, jakou mám ke svému jménu a rodině. Ač je to jistý symbol přec je to symbol pouze můj a starý asi deset let. A na své korouhvi vidím vlastně akorát tu práci ručně šitého vzoru. Mnohem větší úctu mám ka jménu Trojan, které nosím a Beran, které mám v krvi po matce. A tady bych asi viděl tu jedinou shodu. Beran mě tak nějak provází, jako můj symbol. Ale proto že je to jméno mého praděda, který přežil Terezín, a mého prapraděda který byl velmi významným statkářem v Mýtě.....

[Maršálek]

Nakolik je pro vás zajímavé shromažďovat se ve velkých bitvách společně pod korouhví, např. pod korouhví sv. Jiří (viz. Libušíny)? Ptám se proto, že jsme dlouho hledali nějaký symbol, který nás bude spojovat a bude dostatečně důstojný všem – velmožům, pánům, zemanům i prostým oděncům. Ta korouhev je dnes již poměrně profláknutá a prošla si s námi nejednou řeží (o čemž svědčí její torzální stav).

[Komoří]

Za sebe musím říci, že stát bok po boku přátelům pod spolešnou korouhví, pod korouhví se sv. Jiřím, je pro mne zavazující a vždy velice příjemné a naplňuje mne to zvláštním pocitem, který se dá téměř srovnat onou úctou ke korouhvi rodové či zemské. Prostě k jiřímu už za ta léta něco cítím a proto bych byl belice rád, kdyby se onen "torzální" stav dal změnit, nebo lépe, kdyby bylo možné vyjotovit kopii korouhve, která by s námi opět brázdila bitevní pole, jako ta první.

Vždyť i naši protivníci si sami pokládají za čest, utkat se s korouhví.

[Jiří z Holohlav]

Ronšperk - to máš fakt blbý,takoví Berani předkové a ty sis toho svého vybral čistě a naprostou náhodou

Korouhev sv.Jiří - symbol celého projektu,na bojištích neopakovatelná.Opravit nebo zreplikovat - možná pro bojovou verzi trochu úprava do většího kontrastu /nad naše kříže nic výraznějšího není/.A pak s ní třeba vytáhnout do zahraničí...
Už je to pojem - symbol - ty se beztrestně neopouštějí...

[Maršálek]

myslím, že na jednom z grunwaldů už s námi byla, ale jistý si nejsem

rozhodně přes zimu vymaluji novou (stejnou)

[Komoří]

Ano, ano, byla na Grunvaldu a tenkrát jsme se poprvé prezentovali coby Koruhev sv. Jiří, oproti korouhvi země české. To bylo poté, co nám již nebyla společná cesta, se staršími a zkušenějšími válečníky ve varkočích s medvědem, nabídnuta.
Ach, to byla korouhev ještě nová, krásná, nepoškozená, jako nyní, kdy nese stopy po lítých bojích, kdy jsme spolu pod ní bojovali a chránili ji do posledního dechu.