Re: Symboly
Napsal: pon říj 19, 2009 9:41 pm
No, jak jsem si to tady pročítal, tak jsem stále čekal, kdy padne jméno páně Charpentiera a je to tady. Tohoto pána stavím někam vedle pana Danikena, možná ještě před něho. To je totiž všech fantastů král. Nic ve zlím, pane Jiří, hezky se to čte a hezky se o tom sní, ale to je asi vše. Když jsem četl jeho knihy , velmi mně to nadchlo, ale s odstupem času to vyprchalo.
Myslím, že použil vše co se mu hodilo, a co ne, to hodil přez palubu. Spoustu věci si cucal z prstu a příliš často míchá doložené fakta s beletristickou literaturou dohromady. Tomu pánovi nevěřím ani to, že se jmenuje tak jak jmenuje.
Jako léčbu proti Charpentierovi doporučuji pana Umberta Eca a jeho Foucaultovo kyvadlo.
Když jsem ve svých asi dvaceti letech blábolil spoustu všelijakých nesmyslů , hledal záhady tam kde nejsou a do všeho jsem ještě motal Templáře, tak přesně tehle pán mi pomohl. Říká sice,, za vším hledej Temláře'' ale je to složitější.
Je to skutečně o člověku. Člověk sám je veliké mystérium, jak kráčí od úsvitu lidstva až k současnosti, nese sebou spostu znalostí, které během své existence získal a některé i ztratil. Ty ztracené my znovuobjevujeme a žasneme nad tím, čeho byli schopni, a přitom to kolikrát mohli být věci v té konkrétní době tak banální, že o nich často nezaznamenali vůbec nic. Pokud byli schopni po sobě nechat nějaký záznam. Nedávno jsem byl v nějakém muzeu a bavil jsem se tam s někým ze zaměstnanců ( nebyla to uklízečka) a tak jsem se dozvěděl, jaký je třeba problém sehnat pro muzejní sbírky banální věci denního používaní z doby třeba před sedmdesáti lety. Konkrétně třeba tabulku z břidlice na kterou se dříve učilo ve školách psát. Když jsem chodil do školy, tak jsme ještě měli lavice s kalamářema na inkoust a o těch tabulkách nám učitelka vyprávěla, ale až takovou věc najdou děti našich dětí, nebudou vůbec tušit o co jde.
Je jisté, že některé věci, které nechápeme, nedávají nám smysl, lidem v dávné i méně dávné historii dávali smysl, chápali je, ale my lidé moderní doby před nimi stojíme, žasneme a nechápeme.
Myslím, že použil vše co se mu hodilo, a co ne, to hodil přez palubu. Spoustu věci si cucal z prstu a příliš často míchá doložené fakta s beletristickou literaturou dohromady. Tomu pánovi nevěřím ani to, že se jmenuje tak jak jmenuje.
Jako léčbu proti Charpentierovi doporučuji pana Umberta Eca a jeho Foucaultovo kyvadlo.
Když jsem ve svých asi dvaceti letech blábolil spoustu všelijakých nesmyslů , hledal záhady tam kde nejsou a do všeho jsem ještě motal Templáře, tak přesně tehle pán mi pomohl. Říká sice,, za vším hledej Temláře'' ale je to složitější.
Je to skutečně o člověku. Člověk sám je veliké mystérium, jak kráčí od úsvitu lidstva až k současnosti, nese sebou spostu znalostí, které během své existence získal a některé i ztratil. Ty ztracené my znovuobjevujeme a žasneme nad tím, čeho byli schopni, a přitom to kolikrát mohli být věci v té konkrétní době tak banální, že o nich často nezaznamenali vůbec nic. Pokud byli schopni po sobě nechat nějaký záznam. Nedávno jsem byl v nějakém muzeu a bavil jsem se tam s někým ze zaměstnanců ( nebyla to uklízečka) a tak jsem se dozvěděl, jaký je třeba problém sehnat pro muzejní sbírky banální věci denního používaní z doby třeba před sedmdesáti lety. Konkrétně třeba tabulku z břidlice na kterou se dříve učilo ve školách psát. Když jsem chodil do školy, tak jsme ještě měli lavice s kalamářema na inkoust a o těch tabulkách nám učitelka vyprávěla, ale až takovou věc najdou děti našich dětí, nebudou vůbec tušit o co jde.
Je jisté, že některé věci, které nechápeme, nedávají nám smysl, lidem v dávné i méně dávné historii dávali smysl, chápali je, ale my lidé moderní doby před nimi stojíme, žasneme a nechápeme.