Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy

Já jsem napočítal pět.

Já si nemůžu pomoc, ale přijde mi, že pro všechny jak tady píšete "nekatolíky" už z principu je mše jen divadlo a je jedno kolik si z toho odneseme poznatků. A aby nedošlo, k omylu rozhodně nejsem pro zlehčování dané situace, zúčastnil jsem se několika církevních obřadů (Ván. mše, sv. Florián) a vždy jsem to pokládal za sbližovací a setkávací prostředek pro lidi. Můj skromný názor je, že na bohoslužbu v rámci turnaje by mělo být nahlíženo spíše jako na rituál v rámci dvora, než samotný církevní obřad.

Jen nevím, jestli jsem dost srozumitelně napsal, co jsem měl na jazyku

Tady, ale nutně nrazíš na problém. Katolíkům bude připadat hraná mše, jako znevažování. Je to stejné, jako by jsi chtěl mezi vodákama "hrát" na zamykání řeky, mezi trampama "napodobovat" potlach, nebo mezi pár židama si "hrát" na šábes. Jak by ses asi díval kdyby parta keckařů napodobovala turnaj, neznaje souvislosti pravidla ani důvody.
Snad jsem dal dobré příklady.

Já ač nekatolík nemám problém s tím aby mše byla opravdová a zcela autentická. Je to vždycky příjemný zážitek a co se týče otce Jana, toho můžu poslouchat klidně celý den Je to opravdu člověk na svém místě

Použiju slova z jidiš písně ...šemá Izraelu,adonai Eloheinu...
..poslyš Izraeli,bohové jsou Jeden...

a tak nemám problém se zúčastnit různých bohoslužeb,
ale problém s hrou na tak mocný rituál bych tedy měl ...

Jiří z Holohlav píše:Použiju slova z jidiš písně ...šemá Izraelu,adonai Eloheinu...
..poslyš Izraeli,bohové jsou Jeden...

a tak nemám problém se zúčastnit různých bohoslužeb,
ale problém s hrou na tak mocný rituál bych tedy měl ...

Pan Jiří jako vždy trefil do černého, není co dodat

Já si ani neumím moc představit jak by skutečný kněz dělal divadlo bohoslužbu.

Markéta z Rosic píše:Já si ani neumím moc představit jak by skutečný kněz dělal divadlo bohoslužbu.

… prostě by prodával odpustky, hrozil peklem, bral posluchačům jehňátka a příležitostně opile padal z kazatelny

Ale bez žertů - špatných bohoslužeb, které se stávají trapným divadlem bylo a bohužel stále je v kostelích bezpočet. Otec Jan je charizmatický kněz, který umí oslovit, mnoho kněží to neumí a jejich kázání jsou trapná a nevěřím jim… Taková mše je pro mě potom trapným divadlem a nezachrání to ani sebedůstojnější chrámové pojetí (vybavuji si např. děkana v chrámu sv. Ducha, nebo olomouckého biskupa…). Osobně mně oslovili jenom osobnosti, jako arcibiskup Duka, otec Jan a feldkurát 4. BRN.
Omlouvám se za mírné odbočení, ale nedalo mi to, špatných kázání, která byla trapným divadlem jsem zažil více, než těch dobrých. To, že jako pořadatel zařazuji společné bohoslužby na program dvorských akcí je dáno tím, že mně oslovily osobnosti typu Duky a otce Jana, ostatní před nimi mně svého času dokonale odradili

Maršálek píše:Ale bez žertů - špatných bohoslužeb, které se stávají trapným divadlem bylo a bohužel stále je v kostelích bezpočet. Otec Jan je charizmatický kněz, který umí oslovit, mnoho kněží to neumí a jejich kázání jsou trapná a nevěřím jim…

Souhlas. Sám vím o čem je řeč. Leč v kostelích při kázání nesedáváme jen my "mladá" generace plná elánu a nadšení, s vlastním slovníkem a "moderními" hodnotami. Mnoho míst zabírají naši prarodiče a vyloženě staří lidé. Co nám přijde, jako trapné divadýlko je pro ně tradice. U nás v Mýtě také nemohli babičky zkousnout pátera Roberta. Přijíždějícího na mši na své Hondě 750 a oděn v čerňákách a kanadách.
Jejich svět je rozdílný od našeho. Proto si vyposlechnu i to kázání, které mi nesedí a snažím se přemýšlet a hledat něco co bych mohl napasovat na své skutky. Možná až budu vetchý stařec a bude do kostela dojíždět puberťák v rozervaných džínách a s čírem na hlavě a kázat o střídmosti budu stejně rozladěn, jako ony babičky s kázání v nichž se objevují slova, jako internet, a diskuze.

Já spíš myslím koktajícího kněze, který se občas odmlčí, protože zapomněl, o čem to má mluvit a následně naváže blábolem - hradecký děkan a jeho requiem za Richenzu - málem jsem ho vyvlekl z chrámu, protože jsme tam šli jenom kvůli tomu Nebyl jsme jediný, kdo pozvedal obočí a ohlížel se po ostatních, jestli se mi to, co slyším a vidím jenom nezdá. Obdobné to bylo v Olomouci, kde jsem biskupovi jeho kázání nevěřil a když začal hřímat, znechuceně jsem se zvedl a odešel, protože zůstat bylo pod mou úroveň. To bylo opravdu trapné divadlo, kdy dotyčný kazatel mluvil rutině, prázdně a průběžně zapomínal, o čem káže, tak vkládal se zaváháním obecné a s tématem nijak nesouvisející bláboly...
Já si svou cestu k víře teprve hledám a tak mně musí kázání oslovit, nechodím si to tam odsedět každou neděli, ani nesoutěžím s babkami ve zjevné zbožnosti hlasitým drmolením modliteb a pokukováním, co na to ostatní Ale na kazatele Janova typu si rád někam zajedu a udělám hodně pro to, abych ho u Dvora udržel.

P.S. my si myslím rozumíme

O bohoslužbě jako divadlu něco tuším, protože na RS se dělá běžně, jako "rekonstrukce" původních slovanských náboženství. A je to zajímavé, přestože tomu asi nikdo nevěří (a mám vážné pochybnosti, že to tomu věří i ti, co to tvrdí ). Je to prostě podívaná, experiment, historický prožitek. Nikdo se necítí uražen, my jako křesťanská (historicky, ne v soukromém životě, chápete) družina se účastníme poměrně laxně, protože obyvatelstvo by mělo vědět že staré bohy respektujeme (úcta k tradicím se od vládnoucí vrstvy očekává), ale zase že nebereme křest jen naoko (to by je mohlo napadnout, že by mohli dělat naoko i jiné věci, třeba pracovat). Tím spíš si myslím, že to nebude dělat problém na Turnaji - my nevěřící to budeme mít stejné a věřící dostanou v jednom balíčku i skutečný duchovní prožitek. Nikdo neodejde s prázdnou nebo uražen "divadlem"...

dobře shrnuto

Maršálek: Společně tedy můžem prohlásit že Jan je člověkem, kterého si Bůh opravdu vyvolil . I mě oslovil. Nikoli kázáním, to jsem pochopil až mnohem později. Ale svými odzbrojujícími odpověďmi na mé otázky. A to jsem s počátku rýpal stejně, jak Kateřina . A on má významný podíl na vybudování mé víry. Kdo ho asi poslal .

Pevně věřím, že mše budou na akcích stále. Nám se to s Elizou velmi líbilo. Protože ač na akci a v kruhu príma přátel, přesto jsme stihli mši s nedělní platností . Takže spojeno příjemné s příjemným.

Kain: Naprostý a bezvýhradný souhlas. (To se často nestává )

Já tak nějak cítím zásadní kvalitativní rozdíl mezi mší - mocným rituálem a různými bohoslužbami ......nu a nevěřící packal jen těžko odslouží mši,i kdyby měl tisíc svěcení ..

Možná to sem tematicky úplně nepatří, ale tohle kázání mně vzalo za srdce a je myslím velmi oslovující i pro nás, co si stavíme vlastní svět:
Kázání v pražské katedrále sv. Víta na den sv. Václava roku 2010 - Prof. P. Petr Piťha

Mužové čeští, české ženy, hosté naši,

byl jsem vyzván, abych zde promluvil. Ke komu však se mám obrátit? Koho oslovit? Patřím k vám, kteří uctivě mlčíte v přítomnosti Boží a tváří v tvář svatému Václavu. Mohu hovořit jedině k němu. Ne k jeho lebce zakryté závojem a ozdobené drahokamy vsazenými do zlaté čelenky, ale k jeho myšlence, k vůdčí ideji našeho národa a základu naší státnosti.

Svatý Václave, vévodo české země. Kníže náš. Probděl jsem s tebou mnohou noc. Viděl jsem tvůj jasný zjev jít od brány k bráně a povzbuzovat stráže. Stál jsem před tebou někdy zahanben, když jsi mně musel probudit. Ulekl jsem se, když jsi pak zvedl ruku, ale tys ji vztáhl k žehnání. Tu přešla mátoha únavy, mlhy zmatku se rozestoupily, tma zřídla a jak jsi odcházel a vstříc ti šlo jitro, vykvetla ve mně nová naděje. Tak jsem tě viděl mnohokrát, tak jdeš našimi dějinami. Živý, ač zavražděn; čistý, ač špiněn; hrdý, ač pokořen; pevný, ač zpochybňován; skutečný, ač historicky nedopátratelný. Ty jsi dědic této země.

Mám, kníže, říct, co tě slyším říkat?
Snesou tu řeč? Nesrazí je k zemi?
Musí ji unést, můj kníže, jinak by tě nebyli hodni.
Mluv k nim!

Tak mluví Václav, váš svatý kníže:

Žádný nepřítel vás nesvírá, máte svobodu? Odpovíte – ano. Jste spokojeni živi? Řeknete – ne. Jste v bezpečí? Řeknete – ne. Je moje a vaše země ohrožena? Přiznáte, že ano. Zeptám-li se kým, budete mi vykládat, čím je ohrožena. To vím. Ptám se vás kým? A vaše řeč je výmluva a zbabělá lež. Moje země je ohrožena, pustošena a zbědována vámi.

Mou zem, úrodnou a bohatou, jste zadlužili tak, že by ji věřitel mohl i s vámi prodat do otroctví. Jste poživační, nestřídmí a líní. Nevymlouvejte se, že jste uhonění, honíte se za nepravými věcmi. Moje zem byla útočištěm pronásledovaných a ostrovem spravedlnosti. Dnes se tu poctivý spravedlnosti těžko dovolává a často se jí nedožije.

Mou zem, která proslula svou kulturností, jste naplnili nevkusem a neřádem, přilákali jste hazardní hráče a podvodníky všeho druhu. Je těžko najít místo, které není smetiště, a domov, kde se nehádají.

Moji mladí muži, kteří by dříve ztrestali i jen křivý pohled na ženu, dnes prodávají děvčata u cest, jako se dřív prodávaly kusy slaniny a džbánky medu.
Po mé zemi se potloukají zvlčilé děti: nikdo je neokřikne, nikdo nevychovává, nikdo je nemiluje – jsou na obtíž. V jakýchsi domech podobných čekárně před márnicí se krčí opuštění, zanedbaní rodiče.

To je ta krásná země, země česká, domov váš.

Co jste udělali s mou krásnou, zvučnou řečí? Mluvíte a nerozumíte si, protože nevíte ani to, že my je něco jiného než já a já a já, protože znamená já a ty, já a vy, já s vámi a vy se mnou.

Proč mě srážíte k zemi a znovu vrážíte meč do mých zad? Proč nad tím musí plakat sestra Anežka, ta bílá růže mého srdce? Kolik bídy a bolesti si musíte přivodit, abyste trochu pochopili, kdo jsem.

Proč se chvějete, proč se kácíte? Bojíte se mne? Jsem váš kníže, ale jsem jiný, než ostatní vaši vladaři. Nejdu dějinami oblečen v železo, ale v lásku Kristovu. Byl jsem s vámi tak jako s vašimi předky vždy a za všech okolností. Byl jsem tu, když na nádvoří dupaly podpatky Heydrichových vojáků; když z hradu českých králů zněly naduté lži komunistů. Byl jsem s těmi silnými ženami, které mi dnes přišly poděkovat, v ono chladné ráno, kdy je před 60 roky vyhnali pacholci z jejich klášterů od modlitby, studia, péče o druhé a odvedli je k otrockým pracem. Byl jsem s každým, kdo hájil tuto zem a dobro, důstojnost a život lidí. Jdu dějinami vítězně, protože nechci nikoho porazit a protože mou zbraní je Pravda. Mým štítem je Pravda, mou korouhví je Pravda. Přestaňte se třást, vymlouvat a hádat. Vezměte do ruky nástroje práce, ne války, a začněte mou zemi zvelebovat. Rádlem i perem, cepem i štětcem, slovem i skutkem. Stačí tak málo – přestaňte si lhát a postavte se kolem mé korouhve, kterou je neporazitelná pravda. Nebojte se, nedám zahynouti ani vám ani budoucím. Odstraňte lež ze svých životů, jednání a slov a moje země bude zemský ráj – ne na pohled, na oko, ale skutečně.

Nedám zahynout vám ni budoucím – Kriste eleison.
Převzato http://www.apha.cz/skoncily-svatovaclavske-oslavy/