Moje postřehy z pohledu organizátora i účastníka, protože se dělíme nejenom o přípravy a organizaci na místě, ale i o program
Doprovodný program - fakt, že drtivá většina účastníků letos po letech přijela až v pátek nám letos bohužel prakticky anuloval doprovodný program předchozích dnů, včetně soutěží. To není výtka směrem k účastníkům, spíše náš povzdech, že letošní rok je celkově hodně náročný. Všichni toho chceme prožít co nejvíce, ale den má jenom 24 hod. Z naší strany to nepovede k rezignaci na doprovodný program od středečního odpoledne. Tímto se opět obracím na zájemce, kteří by s tím pomohli a přinesli nápady na to, co by vás bavilo.
Páteční a sobotní boj o mosty – z mé strany to asi není úplně nezajímavé a dává to do budoucna prostor pro další možnosti.
Práce heroldů a sudích v kolbišti – za mně velká pochvala. Jediná moje připomínka se týká toho, že kolbiště je dlouhé a všechny vyhlašované události proto musejí znít hlasitě, důrazně a zřetelně. Dle mého stačí zvýšit hlas
Sobotní večerní společné stolování – z mého pohledu rozhodně zajímavá myšlenka, která přinesla na pohled hezkou atmosféru dlouhého společného stolu „do nedohledna“. Jsem si vědom, že cílem bylo vytvořit společný stůl s královnou a jejími dvořany i hosty. Je to jenom jediný večer z celé vícedenní akce a má to rozhodně svůj náboj. Pokud bychom na to chtěli příští rok navázat, tak za mně ale jinak. Jako negativa vnímám následující: mačkali jsme se jako sardinky a využití stolů bylo velmi omezené, když byl prostřený a měli jsme u něho sedět 2 urozené páry naproti sobě (obvykle máme každý 2-3 poháry, talíř, na pár pak 2 karafy, nějaké mísy a nezbytné svícny). Kouzelný pohled na les svíček do obou stran byl současně limitován reálnou dohledností, což bylo na druhého souseda z každé strany. Tím se také ztrácelo kouzlo proslovů, protože co nevidíš, to moc nevnímáš. Ke královně jsme měli blízko, tam to problém nebyl (a nejsem sebevrah, tuhle stranu se šéfovou si samozřejmě hlídám), ale první pár byl bohužel v nedohlednu a mimo doslech. Velmi omezená byla i komunikace s ostatními pány a dámami, protože od stolu s královnou by se asi odcházet nemělo. To byla s ohledem na stísněný prostor komplikace i při vzdání cti přicházející královně a pak při odchodu na noční audienci. Komplikovaná byla i komunikace s vlastní družinou a ostatními hosty, protože se dlouhý stůl s lidmi, sedícími blízko sebe, stával při hledání nepřehledný. Každý problém má svá řešení a tak jsem snad shrnul všechno, co mně k tomuto tématu napadlo
Noční audience – bylo to poprvé a za mně ano. Na jednu stranu to má velký potenciál a může to být velmi působivé, na druhou stranu je třeba to opravdu dobře uchopit. Nastaly nám tam komplikace při přenosu informací od hofmistra (viz. výše komunikace u dlouhého stolu) a dále pak ze stejných důvodů komplikace s komunikací mezi dvořany, kteří se chtěli zúčastnit. Je třeba královnin stan opravdu dobře nasvítit a nasvítit i celou ulici – tady narážíme na fakt, že polovina stanů v ulici neměla osvětlení, protože majitel si ho vzal s sebou na večeři (jedna lucerna je málo – to se ví
). Je třeba celou akci dobře a zřetelně moderovat, již na pár kroků od mého stanu nebylo prakticky slyšet a to byl začátek zástupu přihlížejících. Vyhneme se tak rozpakům i nevodným poznámkám přihlížejících, kteří nevědí kam jdou a co se bude dít. Pokud se tohle všechno dobře uchopí (bylo to poprvé), může to být velmi silný zážitek.
Hraní rolí – tak to je poslední roky moje slabá stránka. Nějak se neumím oprostit od provozních věcí a turnaj většinou vnímám jako rozmazanou šmouhu, která se mi zaostří po akci při prohlížení fotek. Pro mě samého je to málo motivující a tak se sebou něco udělám
Takže zde určitě palec nahoru a za mě rozhodně pokračovat. Ráda budu v této kratochvíli nápomocna.
Podobné to bylo i u noční audience, mnozí z nás dost dobře nevěděli kam a proč jdou (a vysvětlení, že jdeme na veřejné soukromé slyšení to dorazilo 
