Klání trubadůrů

[Maršálek]

Klání trubadúrů - za mně je škoda, že je na ústupu. Za motivaci bych považoval příjemnou odměnu od některé z dam - pohárek vína, polibek a tak

[Hecht z Rosic]

Z čeho usuzuješ, že je na ústupu?
Účastníků spíše přibývá. Kvalita byla kolísavá vždycky, ale troufám si tvrdit, že přinejmenším vítězka pátečního kola nosila věnec a titul Kněžny (?) básníků zcela po právu. A vůbec, všechny páteční básně měly celkem úroveň. Některé sobotní pochopitelně také.
Pravdou je, že by neškodilo, kdyby si dámy zvykly odměňovat soutěžící i individuálně, mimo soutěž. Kdysi jsme to i zdůrazňovali, neškodilo by na to příště znovu myslet. Díky za tip.

[Maršálek]

Pak se omlouvám, já měl letos turnaj poněkud v mlze

A nenávidím tě za to, jak jsi mi zasekl polibky krásných dam

[Spakona]

No, když si vemeš zase růžovou mašličku kolem krku, tak tě i líbnu

[Hecht z Rosic]

A nenávidím tě za to, jak jsi mi zasekl polibky krásných dam

A jéje. Budeš mě nenávidět méně, když Tě příští rok při instruktáži dámám speciálně zmíním jako zvláště potřebného?

[Maršálek]

Pochopil jsem to, mám se více snažit, veršem se podbízet a mašličkou do doladit

[Johana ze Zástřizl]

Ctění pánové,
na žádost její milosti mám letos čest vyhlásit téma pro klání trubadůrů a vzhledem k tomu, že nejen zbroj a meč dělají rytíře, tak tématem pro klání trubadůrů na turnaji 2017 jsou Rytířské cnosti (příp. i nectnosti)
Téma lze pojmout vesele i vážně, to nechám na Vaší fantazii.
V případě, že by se někteří pánové chtěli pro větší pobavení dam po přednesu jednotlivých básní utkat v básnickém souboji, napište mi to prosím do této diskuze nebo soukromou zprávou.

Jako určitě ostatní dámy i pánové se těším na Vaše letošní básně

Johana ze Zástřizl

[Maršálek]

Rytířské ctnosti - dobré téma
Bude zajímavé slyšet, jak je jednotliví pánové vidí.

[Spakona]

KLÁNÍ TRUBADŮRŮ 2018

Z přání královny, první dámy Markéty z Vildenberka a urozených paní letošního Turnaje, nastal čas poodkrýt část Legendy o pávovi, která nás bude letošním Turnajem provázet, a kterou budeme společně dotvářet. Páv, který je jejím hrdinou, je urozený, krásný, noblesní a elegantní. Bude mu to však stačit, aby získal srdce své vysněné paní? Aby se stal rytířem, a získal její srdce, musí na sobě pracovat, získat a osvojit si rytířské ctnosti.
Vzácní přátelé, urození pánové, vaším úkolem pro letošní veršotepecké klání je vybrat si některou z rytířských ctností, tu, kterou nejvíce obdivujete, a zveršovat příběh o tom, jakým způsobem si ji Páv na své cestě k rytířství osvojil. Podoba a forma básně je zcela na vás, omezující podmínky nestanovujeme. Těšíme se na Vaše verše v pátek večer!
Alžběta Richenza

Znám zem, kde není nikdy zima,
a kraj zahradu připomíná
je plný květů, motýlů a včel
a každý by tam žíti chtěl.

A v této čarokrásné zemi,
žil páv jenž nade všemi
vynikal krásou, elegancí
svou dvorností a láskou k tanci.

Pro dvornou službu dámám žil
Rád drobnostmi je potěšil.
A měl pro ně vždy pohotově,
Báseň či píseň v každé době.

A díky těmto vzácným ctnostem,
Byl pokaždé zván ke slavnostem
A odcházel z nich opojen,
Obdivem a chválou žen.

A není proto věru divu,
že podlehl tak jejich vlivu
a nabyl svého přesvědčení,
že nad něho lepšího není.

Každého rána za rozbřesku
Obdivuje se svému lesku
A před zrcadlem celý den,
se pozoruje s úsměvem.

[Spakona]

KLÁNÍ TRUBADŮRŮ 2018

Z přání královny, první dámy Markéty z Vildenberka a urozených paní letošního Turnaje, nastal čas poodkrýt část Legendy o pávovi, která nás bude letošním Turnajem provázet, a kterou budeme společně dotvářet. Páv, který je jejím hrdinou, je urozený, krásný, noblesní a elegantní. Bude mu to však stačit, aby získal srdce své vysněné paní? Aby se stal rytířem, a získal její srdce, musí na sobě pracovat, získat a osvojit si rytířské ctnosti.
Vzácní přátelé, urození pánové, vaším úkolem pro letošní veršotepecké klání je vybrat si některou z rytířských ctností, tu, kterou nejvíce obdivujete, a zveršovat příběh o tom, jakým způsobem si ji Páv na své cestě k rytířství osvojil. Podoba a forma básně je zcela na vás, omezující podmínky nestanovujeme. Těšíme se na Vaše verše v pátek večer!
Alžběta Richenza

Znám zem, kde není nikdy zima,
a kraj zahradu připomíná
je plný květů, motýlů a včel
a každý by tam žíti chtěl.

A v této čarokrásné zemi,
žil páv jenž nade všemi
vynikal krásou, elegancí
svou dvorností a láskou k tanci.

Pro dvornou službu dámám žil
Rád drobnostmi je potěšil.
A měl pro ně vždy pohotově,
Báseň či píseň v každé době.

A díky těmto vzácným ctnostem,
Byl pokaždé zván ke slavnostem
A odcházel z nich opojen,
Obdivem a chválou žen.

A není proto věru divu,
že podlehl tak jejich vlivu
a nabyl svého přesvědčení,
že nad něho lepšího není.

Každého rána za rozbřesku
Obdivuje se svému lesku
A před zrcadlem celý den,
se pozoruje s úsměvem.

[Spakona]

PÍSEŇ O PÁVOVI - Druhá část


Každého rána za rozbřesku
Obdivuje se svému lesku
A před zrcadlem celý den,
se pozoruje s úsměvem.

Jak krásně jeho peří září,
Jak oduševnělý je v tváři
A postoj, elegance sama,
Ten ocení každá dáma

A tak to šlo po dlouhý čas
Až jednoho dne dostal zas,
Pozvání na veliký ples,
Který se koná právě dnes.
Páv pozvání to přijal rád,
Vždyť za chvíli se bude hřát
Zas v přízni a úsměvech dam
A ví, že upřímně je zván

A tak hodinu před večeří,
Načechral svoje krásné peří,
A hrdě nesouc pyšnou bradu
Svým ladným krokem míří k hradu

A již je v kruhu krásných paní,
Co nedají mu chvíli ani
by mohl radostně a vřele
Pozdravit napřed hostitele

Však aby nemoh někdo snad
Nezdvořilost mu vyčítat
Tak věren svému vychování,
opustí ony krásné paní.


Marně však hledá pána hradu,
Musí být jistě zcela vzadu
Když tu osvítí svíček zář,
na světě nejkrásnější tvář

Páv stojí jako omámený,
On, který zná tak dobře ženy.
Neví teď rázem, co si počít,
jen upírá k ní svoje oči.

Ač výmluvnost je zbraní páva,
Teď slov se jemu nedostává.
A brání mu tak prudký cit,
Tu krásnou pannu oslovit.

Pak aniž by sám chtěl,
Trylek mu ústy vyletěl
A vůbec neví, co teď dělá,
je písni svojí oddán zcela.


Ta slova nevymýšlí hlava,
To zpívá přímo srdce páva
Píseň tak krásnou jako pěl,
Svět ještě nikdy neslyšel

O lásce, kterou srdce hoří,
o očích hloubky dálných moří.
Krásné, ušlechtilé tváři
Co vídáš jenom na oltáři

O dobrém srdci, sladkém hlase
o laskavosti v každém čase
A o rtech rudých jako růže,
Co zpečetit ví osud muže.

Když dozpíval je v celé síni,
Tišeji nežli ve svatyni
Upírají se oči všech,
na dívku, která tají dech

páv.jpg (159.77 KiB) Zobrazeno 11640 x

[Spakona]

PÍSEŇ O PÁVOVI - část třetí

Ach milý páve, to je krása,
nad kterou moje srdce jásá.
Však bojím se že tento cit,
Nemohu dosti ocenit.

Tvá krásná slova, páve milý,
Poslouchala bych dlouhou chvíli.
Však dvornost k dámě není vše,
co dělá z pána rytíře.

Statečnost v životě i v poli,
Vždy čestnou cestu sobě volit
Nezabývat se jměním svým
A vždy pomáhat potřebným

Být věrný pánovi i slibu
A čestně přiznat svoji chybu
Mít víru v Boha a vždy cele
postaviti se za přítele.


A pak je jedna velká ctnost,
Co oceniti nelze dost.
Pokora, ta je v zemi zdejší,
Mezi šlechtici nejvzácnější.

A proto odpusť, páve milý,
Však já nemohu v tuto chvíli
ti svoje srdce taky dát
a věř mi, jednou budeš rád.

Pro tebe, jak tu každý ví,
Půvab je hlavní bohatství.
Až krása z mojí tváře zmizí,
Bude ti stačit srdce ryzí?

A na to milý páve teď,
U sebe hledej odpověď.
A když ji najdeš včas,
Možná se uvidíme zas.


A po těch slovech krásná paní,
Opustila sál bez váhání
A nebohý páv zůstal tam
Uprostřed davu, přesto sám.

páv1.jpg (62.75 KiB) Zobrazeno 11628 x

[Spakona]

KLÁNÍ TRUBADŮRŮ 2019

Vážená společnosti, jménem a ústy první dámy letošního turnaje, paní Adléty, choti pana Svatomíra z Němčic, slyšte zadání veršotepeckého klání pro letošní rok:

Tématem letošního Klání trubadůrů jest následující útržek legendy dle vlastního umu dokončiti, zveršovati též možno.

V dobách dávných drak obrovský a zlý,
jež slove Tarasque, při řece Rhóně
v močálech černých, smrtících
svůj si domov vyhledal.
Nedostává se zpráv naprosto nižádných,
odkud netvor příšerný v místa tato přišel,
však vzezřením svým každého vyděsil
a k úprku zoufalému vše živé donutil.

Jen to jest vědomo, že s příchodem
jeho počaly se díti věci nevídané,
jež nesnáze převeliké obyvatelstvu
blízkého městečka Nerluc působily.
Netvor hladový počal požírati vše,
co před zrakem jeho nestačilo se ukrýti.
Slepice, králíci, ovce, krávy a běda,
i lidé sloužili mu k naplnění žaludku bezedného.
V nevoli nad tím mnohý muž
pokusil se draka zabíti,
leč bylo nemálo takových,
co při spatření obludy na marný útěk se dalo.
Drak jevil se nepřemožitelným.
Tělo jeho obrovské bodliny četné
a kůže neproniknutelná
bezpečně před zraněním všelikým chránily.
Však nad to vše horší
byl jedový trn v ocase silném ukrytý.
Ten příčinou byl, že mnoho mužů odvážných
život svůj předčasně ztratilo.
Patrné byloť, že bez pomoci rychlé
městečko ke zkáze nezadržitelně spěje.
Tehdáž kmet stařičký s radou přispěchal
a po poradě krátké poslové rychlí
ku klášteru vzdálenému kvapili.
Tam v rozjímání tichém svatá Marta přebývala.
Majíce důvěru v úsudek její,
svěřili se obyvatelé Nerlucu,
kdo příkoří jim činí.

Nazejtří svatá Marta,
na nebezpečí smrtelné ohledu neberouc,
k řece Rhóně toliko s křížem dřevěným vykročila.
Tam na kámen veliký usedla
a počala písně rozličné zpívati,
až Tarasque tím hlasem jímavým
obluzen na břeh vylezl a
u nohou světice zmámeně usnul.
Tehdáž svatá Marta šál svůj
bystře do obojku stočila
a na krk draku spícímu ho vložila.
Se slunce západem bylo spatřiti
svatou Martu a draka vstupující do bran Nerlucu.
V mžiku seběhlo se kol nich lidu nesčíslného...
.
.
.