Honor supra vitam

[Markéta z Rosic]

Zrovna ted se s úsměvem koukám na to jak můj muž honí naši dcerku po pokoji a oba se u toho hlasitě smějí, když vidím ty zářící očička naší Adélky .....
No zkrátka já mám svého muže nejraději doma s námi, i když chápu že kdybychom opravdu žili ve 14. století jako pan a paní z Doubravice, asi by nebylo možné mít ho doma tak často jak bych si přála a určitě bych se o něho čekajíc doma musela často bát. Ale to je asi hold úděl všech žen a matek, o ty které milujeme se zkrátka i bojíme

Maršálku tvoje vyprávění docela chápu, můj táta je kriminalista a těch nočních a svátkových nečekaných odchodů do práce jsem zažila taky dost. Ale moje maminka moc velkou sbírku šperků nemá, tak nevím. O tom jestli se při práci dostává i do nebezpečných situací s námi nikdy nemluvil.

[Komoří]

Musím dát Maršálkovi za pravdu. A moje žena by jistě souhlasila s mnoha dámami, které zde psaly svůj názor. Ona by byla velice ráda, kdybych mohl být doma s ní a dětmi více, déle, a nemusel náhle, hlanvě o víkendech a večerech, odcházet do práce, protože se to někde pere, nebo by se to prát mohlo.
A i kdyby se nic nedělo, sami služby jako takové, kdy mám cca 4 noční v měsíci a rodinu tak připravím dohromady o šest dní, kdy se mnou nic není, taky žádná sláva.
Ale abych jen nereptal, dělám svou práci rád a z přesvědčení, a nějaké ty komplikace k tomu prostě patřej. A nemyslím si, že by policajti nemohli mít rodinu, ikdyž rozvedených a svobodných je u nás docela značná část.
A jsme tak, kde jsme byli na začátku, já tou prací prostě chráním rodinu, a nejen tu svoji. A myslím, že je lepší, když to někdo dělá z přesvědčení a rád, než aby to byl někdo, kdo si jen chodí pro peníze. Tam je opět to srdce, duch a čest, která mě nenechá onu práci opustit, ikdyž, musím se přiznat, se trochu směřuji do pozice, kde nebudu rodinu tolik stresovat nebezpečností každé směny.

[Jiří z Holohlav]

Paní Markéta píše:
Nejdůležitější je, uvědomit si, s kým to žijeme a nechtít ho měnit. To je totiž ozkoušená cesta do vztahových pekel.

d b

[Mutina]

Hezky se to čte o špercích a truhličkách atd., je to vskutku imponující, abych použil již dříve zmíněné slovo. Každý člověk, každý chlap co ho znám, chce nějakým způsobem imponovat ...
Ono je to ale těžké, pokud nemáte takové to "dobrodružné" povolání. Stálo by za to si uvědomit, že každé povolání má svou cenu a místo ve společnosti a co se týká nebezpečných prací ... Není to ani měsíc, co se mi zabil kamarád a kolega a před několika lety se další kolega otrávil a následně na to také zemřel... Dělám ve firmě co staví zemědělskou technologii, takové to "nudné" a "bezpečné" a "zásadně neimponující" zaměstnání...

[Kain]

JJ, mám kámošku, co je lesníkem v polsku Říkala, že tolik invalidů (na boreliozu nebo encefalitidu) nevyprodukuje snad ani armáda a policie dohromady...

[Jiří z Holohlav]

...bát se,že se nevrátí ...... v dobách četných morů i "morů" ....
Bůh stvořil to ...a tamto ...a viděl,že je to dobré ....jestli mi vidíme něco jiného, tak patrně máme špatný úhel pohledu

[Komoří]

Ale Mutino, tady nikdo nechtěl dávat na odiv svoje "nebezpečné" povolání, nebo ho povišovat nad jiná méně "nebezpečná". Já osobně jsem jen chtěl říci, že si se mnou občas žena užije, tedy vlastně neužije, protože ikdyž přijdu domů po směně, neznamená to, že mi náhodou zrovna nezavolají, že se někdo, kdo fandí červeným, nechce poprat s tím, co fandí modrým. A to, že i já mám rodinu, ženu, děti, to ty dva vůbec nezajímá. Bral sem to spíš jako takovou poklonu ženě, že to se mnou ještě vydržela a taky jako malou splátku na budoucnost, aby to vydržela i nadále.

[Paní Markéta]

Hezky se to čte o špercích a truhličkách atd., je to vskutku imponující, abych použil již dříve zmíněné slovo. Každý člověk, každý chlap co ho znám, chce nějakým způsobem imponovat ...
Ono je to ale těžké, pokud nemáte takové to "dobrodružné" povolání. Stálo by za to si uvědomit, že každé povolání má svou cenu a místo ve společnosti a co se týká nebezpečných prací ... Není to ani měsíc, co se mi zabil kamarád a kolega a před několika lety se další kolega otrávil a následně na to také zemřel... Dělám ve firmě co staví zemědělskou technologii, takové to "nudné" a "bezpečné" a "zásadně neimponující" zaměstnání...

Psala jsem, že imponovat se dá i jinak. Znalostmi, rozhledem, nadáním (kluci vědí, proč se učí na kytaru a píší básně ), smyslem pro humor...

A svůj život dáváme bezelstně všanc častěji, než si myslíme, stačí sedět v autě. To je v dnešní době, krom chorob, podle mě největší zabiják. S motorkami po boku, pochopitelně.

[Maršálek]

Myslím, že své přátele si vybíráme a hodnotíme podle jejich morálních vlastností, nikoli podle jejich profesí

Mimo historizující téma jsem reagoval na pohled a přístup své paní, pro který si jí velmi vážím. Nevyhledávám nebezpečí za každou cenu a nejsem dvakrát nadšený, když musím domů zavolat, aby se holky sebraly a jely k babičce, protože mám třeba problém a nechci je ohrozit. Pak se klepu, když čekám na lékařská vyšetření, konkrétně při podezření na žloutenku „C“, Mexickou chřipku, otevřenou tuberkulózu, atd. Imponující myslím není ani poměrně obvyklé vyhrožování na adresu rodiny. No a pak je samozřejmě občas i to „romantické riskování“ Většina mých kolegů je rozvedených (i opakovaně), nebo stále svobodných, já mám doma zázemí a za to jsem patřičně vděčný

[Jiří z Holohlav]

Jo,už dlouho nebyla válka .

Prozíravé zralé ženy si ještě váží zázemí i při jistém nepohodlí,mnohé další se ale ženou jen za iluzí

[Ronšperk]

Přiznejme si to pánové. Ono nám to lichotí pokud o nás naše ženy a milé mají strach. Neboť není jasnějšího a čistě omocionálního důkazu náklonosti k naší osobě. Jako se každý z nás bojí o své blízké.
Nepředstírané čisté, nedá se v podstatě kamuflovat....

[Maršálek]

Přiznejme si to pánové. Ono nám to lichotí pokud o nás naše ženy a milé mají strach. Neboť není jasnějšího a čistě omocionálního důkazu náklonosti k naší osobě. Jako se každý z nás bojí o své blízké.
Nepředstírané čisté, nedá se v podstatě kamuflovat....

Je-li otázka položená takhle, pak přiznávám, že ano, ale podotýkám, že je vždy mou prioritou vrátit se z každé služby celý a zdravý domů, kde mě čekají dvě milované krásky


Protože tu ale Holohlav i Ronšperk mluvili i o válce v souvislosti se současností, kdy žijeme v globálním světě a naši vojáci poslední roky slouží v zahraničí, dodám, že když jsem skládal jako záklaďák přísahu, že při obraně své země jsem ochoten nasadit i svůj život, vybavil se mi při tom obraz mých blízkých. V tomhle pojetí já vnímám pojem vlast, ne v neosobním a těžko uchopitelném pojetí České republiky s politiky, kterým nevěřím a s problematickým fungováním našeho státu. A tak to myslím vnímala i většina pánů, kteří společně vyjížděli odrazit nepřítele a nevpustit ho do země. A o tom byly mé neumělé verše. V občanských válkách, kam bychom dnes zařadili i válku dvou královen, bylo někdy těžké odlišit nepřítele, stejně jako pohledem žen přijmout jejich nesmyslnost…

[Kain]

Jak říká můj oblíbený komiks

[Jiří z Holohlav]

A na to si připijem

To tak je,že na maskách je ten pradávný kříž v kruhu ?

[Maršálek]

Kráska píše králi:

...Který Boží zákon káže
držet ženaté jak naschvál
dlouho v bitvách mimo domov?
Vždyť dost půdy jste už zabral!
Jaký dobrý důvod máte
krotkého, mladého mana,
slibného a poslušného
nutit, aby si hrál na lva?
A proč vláčíte ho s sebou
jako na provázku capa,
a ke mně ho propustíte
za rok jedinkrát z těch dálav?
A když už ho propustíte,
celý zkrvavený cválá
na svém zkrvaveném koni,
až to hrůzu vyvolává.

A jen spočine v mém klíně,
hned ho tvrdý spánek zmáhá!
Ze sna sténá, škube sebou,
jen o bitvách se mu zdává.
Sotva trochu rozbřeskne se,
už ho shání jeho chasa,
zvědové a velitelé,
aby do pole zas cválal…


Úryvek je z písně o Cidovi - Jimena si stěžuje králi Ferdinandovi Kastilskému na dlouhou nepřítomnost svého muže Rodriga (el Cida), provázejícího krále v dlouhé válce s Maury.