Klání trubadůrů

[Kain]

Já se pokusím, ale neslibuju, překlad básně není řemeslo a neumím to na rychlost a na zakázku Přeložil jsem už něco od Blakea a Kiplinga - můj věčný spor s kamarádem je o to, zda se co nevíce držet předlohy či zda popustit uzdu fantazii - zda být co nejvíc Blake nebo já, zda být srozumitelný tehdy nebo dnes...a zřejmě obě cesty jsou možné. Autentický překlad je bližší originálu, i za cenu moderní nesrozumitelnosti, moderní překlad může zase lépe trefit atmosféru.

Dovolil bych si předložit pár překladů, z nichž jeden je můj - můžete si je srovnat. Na obsah, použitá slova (někde autor schválně syčí, používá agresivní "r" atd.), slabiky, rytmus...


Tiger! Tiger!
Rudyard Kipling


What of the hunting, hunter bold?
Brother, the watch was long and cold.
What of the quarry ye went to kill?
Brother, he crops in the jungle still.
Where is the power that made your pride?
Brother, it ebbs from my flank and side.
Where is the haste that ye hurry by?
Brother, I go to my lair to die.

********************************************************************

Měls, slavný lovče, dobrý lov?
Byl dlouhý, těžký, škoda slov.
A jakou kořist jsi to sklál?
Ta, bratře v džungli běhá dál.
Kde tvá je zdatnost, tvá je sláva?
Ta z boku zvolna odkapává.
A to teď tolik spěcháš spát?
Jdu v doupě, bratře, umírat.


Zdeněk Hobzík a Jan Beránek, 1960

****************************************************

Na lov zda smím se, lovče, ptát?
Na čekané mne roztřás' chlad.
Kde jeleni jsou skolení?
Dosud se pasou v osení.
Kde je tvá zpupnost zbojníka?
Z boku mi proudem uniká.
Kam pospícháš a co je ti?
Jdu zemřít ve svém doupěti.


Hana a Aloys Skoumalovi, 1965

****************************************************

Jaká honba byla, statečný lovče, rci?
Čekání dlouhé tak, chladem mrazící!
Kde je kořist, kterou jsi potřít spěchal?
Volně běhající v džungli jsem ji nechal!
Kde moc je tvá, pro kterou slavný jsi byl a známý?
Bratře můj, z boku a slabin teď uniká mi!
Proč noha tvá rychle tak, spěšně se ku předu řítí?
Bratře, jdu do svého doupěte mříti !


Miloš Maixner, vydáno (?) 1968(?)

****************************************************

Jaký byl, lovče, dnešní lov?
Bratříčku, na ten škoda slov.
Zvěřina kde je, měls´ ji mít?
Bratře můj, ještě bude žít.
Pýcha a síla, kde ty jsou?
Prýští ven, bratře, ranou zlou.
Zraněný, hladov, kam chceš jít?
Domů chci, duši vypustit.


Kain, 2006

[Hecht z Rosic]

wow... je moc pěkná obsah se mi líbí natolik, že forma není až tak důležitá

Děkuji. Obsah je zásluhou Walthera von der Vogelweide, za zprzněnou formu mohu já.

Ale abyste neřekli, že se jen vymlouvám a necením si kritiky, tak jsem se pokusil ten překlad po patnácti letech trochu učesat:

Tam pod lipami v šedém vřesu,
kde lože lásky ustlané,
jste mohli najít cestou k lesu
nás trhat květy nad ránem
v údolí, kam proniká
líbezný zpěv slavíka.

Když přišla jsem, už skoro ráno,
můj milý mne tam čekal již
Jak přivítal mne? Svatá Panno!
Sotva jsem došla k němu blíž,
rty mé zlíbal tisíckrát:
cítím jejich červeň plát.

Pak lože ustlat odešel nám
z rozličných květů barevných.
Kdo potom by se zahleděl tam,
nezadržel by jistě smích:
tvar by poznal hlavy mé
do růží vytlačené.

Když žár pak už chladnul našich těl
stud by mne spálil najisto
kdyby nás někdo snad uviděl.
Však jen my známe to místo
a ptáček, ale ten ví,
jak má střežit tajemství.

[Kain]

Já se to snažím přeložit trochu obtížněji. Protože Walther byl génius, ono se mu to rýmuje ještě o něco složitěji, sleduj:

Under der linden
an der heide,
dâ unser zweier bette was,
dâ muget ir vinden
schône beide
gebrochen bluomen unde gras.

vor dem walde in einem tal,
tandaradei,
schône sanc diu nahtegal.

Takže je to ABCABCDED, přičemž B mají jen 4 slabiky. To se po..., než to přeložím Pokud to vůbec takhle přeložím...mimochodem dobrá úprava, dobrá práce...

[Hecht z Rosic]

Tak to držím palce. Já znám hranice svých možností.
A děkuji...

[Kain]

První nástřel bych viděl asi takto:

Pod lípou ladné
lože z vřesu,
kam ulehli jsme do stínu
tam spatřit snadné
nás - bez hlesu
trháme v trávě květinu.

A od lesa v údolí,
Tandaradei,
slavík něžně hlaholí.

Jenže ještě je spousta slok a určitě to překopu. Možná. Je to těžké - už jen terfit rýmy a rytmus . Spousta lidí si myslí, že psát nebo překládat dlouhé verše je těžké. Není. Těžké je přeložit 4 slabiky, aby se rýmovaly i po překladu a zůstaly 4. To jsem si zas na sebe upletl z něčeho bič...

[Paní Markéta]

wow... je moc pěkná obsah se mi líbí natolik, že forma není až tak důležitá

Děkuji. Obsah je zásluhou Walthera von der Vogelweide, za zprzněnou formu mohu já.

Tím jsem chtěla říct, že mě to ke zkoumání formy ani nepustilo a je to rozhodně i Tvoje zásluha, bez Tvé práce bych jí nikdy neporozuměla, děkuji.
Připomíná mi to Šrámkův splav, ovšem v jeho době už to nebylo tak revoluční

[Paní Markéta]

Kain - to porovnání překladů z angličtiny je tedy sakra zajímavé Hodnotit nebudu, byl bys nafoukaný

[Paní Markéta]

Já se to snažím přeložit trochu obtížněji. Protože Walther byl génius, ono se mu to rýmuje ještě o něco složitěji, sleduj:

Under der linden
an der heide,
dâ unser zweier bette was,
dâ muget ir vinden
schône beide
gebrochen bluomen unde gras.

vor dem walde in einem tal,
tandaradei,
schône sanc diu nahtegal.

Takže je to ABCABCDED, přičemž B mají jen 4 slabiky. To se po..., než to přeložím Pokud to vůbec takhle přeložím...

Je to ještě horší... má téměř stejné samohlásky v celých řádcích, které k sobě patří, nejen v konečném rýmu... zdá se mi...

[Hecht z Rosic]

Tím jsem chtěla říct, že mě to ke zkoumání formy ani nepustilo a je to rozhodně i Tvoje zásluha, bez Tvé práce bych jí nikdy neporozuměla, děkuji.

Rádo se stalo. A také děkuji.

V souvislosti s tou básní mě napadl námět na pěknou kurtoasní hru do příští Zahrady lásky: Dámy by pokládaly hlavy na polštář z květů a pánové by následně měli hádat podle tvaru, který otisk patří které dámě.

[Hecht z Rosic]

Ještě bych měl uvést na pravou míru jedno neuvážené plácnutí ze včerejška, totiž že "česky psané milostné lyriky z naší doby zase až tolik není." Ne že by jí bylo vyloženě málo, jen je jí podstatně méně než té německé.
A mezi dochovanými básněmi se opět dají najít jak ty, které by potěšily příznivce pevného metra, tak takové, které by pro ně byly spíše noční můrou.
Například:

Ach, auvech, má milá,
již si mě umdlila!
Ještě by mě od smrti vykúpila,
by se mnú jedinké slóvce promluvila.
Slunečko stkvúcie,
ruože žádúcie,
srdce i tělo dávají v tvoje ruce,
duši mú porúčejí Bohu milému,
ač mne neráčíš živiti.

Slabiky si jistě každý zvládne spočítat sám.

[Paní Markéta]

V souvislosti s tou básní mě napadl námět na pěknou kurtoasní hru do příští Zahrady lásky: Dámy by pokládaly hlavy na polštář z květů a pánové by následně měli hádat podle tvaru, který otisk patří které dámě.

hm, to by se pak pánové museli jako ve Zlatovlásce spřáhnout s kouzelnými muškami, úplatnými služebnými, nebo dámy potají vytrousit nezaměnitelný ozdobný špendlík
ale představa louky poseté květy, kde pánové bloudí mezi otisky, různě je zkoumají a očichávají...

[Maršálek]

Také jsem našel pár pěkných staročeských i staroněmeckých, jejichž rytmus a rým je, jak trefně říká Hecht, noční můrou. To ale těžko poslouží jako berlička pro mé „veršíkové“ kulhání. Jak už tu padlo, znám svůj strop a budu se snažit uchvátit dámy jiným, méně tristním způsobem, protože potěšit neznamená vyděsit

[Paní Markéta]

Také jsem našel pár pěkných staročeských i staroněmeckých, jejichž rytmus a rým je, jak trefně říká Hecht, noční můrou. To ale těžko poslouží jako berlička pro mé „veršíkové“ kulhání. Jak už tu padlo, znám svůj strop a budu se snažit uchvátit dámy jiným, méně tristním způsobem, protože potěšit neznamená vyděsit

aha, takže jsem to špatně pochopila já... jaks mohl číst, dámám se to líbilo, to jen služka dělala chytrou

[Maršálek]

myslím, že služka byla jenom upřímná

[Maršálek]

Ale aby to nevypadalo, že se vzdávám bez boje, dám sem tuhle košilatou, kvůli které na mně má paní krčila nosík (a kdo ji zná, ten ví, co to znamená)


Úvodem - je obecně známo, že Hradecký dvůr se tváří jako kurtoazní projekt, málokdo z účastníků měl ale odvahu říci pravdu o tom, jaké jsou skutečné podmínky pro přijetí:

Na dvůr jeho smí jen ta kráska,
která se mu vydá v plen,
jejíž tělo v loži laská
ač jiný muž je jejím snem,
tak musí mu být ona svolná,
jinak není cesta volná.

Tak trpí dámy hradecké,
tu Maršálkovu svévoli,
a ač je to nehezké,
páni mu to dovolí.

Jediná o té křivdě pěje,
nebojí se mu postavit,
jeho hrozbám se jen směje,
jen ona to může zastavit.

Před zvůlí tou je ochrání,
ona má hlas dívek všech,
je to všechno svatá pravda
- nikoho nehaní.
Tak už je Maršálku nech!



P.S. doma dostanu