Voják - lehkooděnec
Předně je třeba konstatovat, že název lehkooděnec je soudobý a vnikl pro usnadnění nepřehledné dobové vojenské hierarchie. V dobové mluvě to byl nejčastěji oděnec, kopiník, sudličník, střelec, později třeba pavézník, atd. Určeme si pro naše pojetí definici lehkooděnce. V naší době je to jenom a jedině
profesionální voják.
Protože „lehkooděnec“ je profesionál, musí jeho výzbroj a výstroj splňovat určité nezbytné požadavky na jeho efektivitu. Současně ale neexistuje žádné univerzální pojetí. Když to zjednodušíme a současně přidáme naše požadavky na uměřenou bezpečnost, bude mít v našem pojetí:
•
prošívanou měkkou zbroj s dlouhým rukávem (integrovaná pěstnice není od věci) v délce ke kolenům. Uvědomte si, že přepásáním se to vždy zkrátí. Lze samozřejmě vrstvit a přidat krátkou, např. prošívanou vestu. Může být i „zástěra“ zpevněná vpředu destičkami, nebo šupinami – tohle období je specifické tím, že se hledaly cesty ideální ochrany a občas vznikaly velmi kuriózní kousky, které se z nadhledu let neosvědčily. Tady samozřejmě radím k umírněnosti .-)
•
helmici – asi nejčastěji lebku, nebo klobouk. Šlapy se objevují těsně po nás, od 30.tých let 14.st. dále, i když samozřejmě první vlaštovky dříve. Nánosník se překvapivě prakticky neobjevuje, ačkoli je jako velmi účelný používán předtím, i potom.
•
ochrana krku – prošívaná, nebo z kroužkového pletiva.
• štít pokud vůbec, tak tento lehkooděnec nejspíše disponuje pěstním štítkem.
Pavézy a větší štíty, které k němu vedou jsou pro nás aut, protože jsou určené ke specifickému způsobu boje ve velkých pěších formacích. Tomu za nás neodpovídá složení vojska a úkoly pěšáků. Velký štít nechrání proti jízdě, ale proti masivní střelbě. U tohoto pěšáka bych záměrně vynechal jezdecký štít a nechal ho jenom jízdním oděncům.
•
zbraň – primárně je ozbrojený dřevcem, nebo je to střelec. Jako střelec by měl asi více kuši, i když luky v českém vojsku známe. Kuše se pak prosazují ve velkém především proto, že tvoří výzbroj městských milicí od 2.pol. 14. st. dále. Dřevcem se rozumí kopí (pro pěšáka nemá smysl kratší než 2,5 m, protože jeho cílem je udržet si protivníka od těla a to jak jízdního, tak pěšího), případně nějaká forma kůsy/sudlice, sekery na dlouhém toporu. Sekundární zbraní může být i meč, sekáč (to čemu říkáme tesák a pak se hádáme, co to je), sekera, dlouhý nůž. Je třeba mít ale stále na zřeteli, že primárně je pěšák ozbrojený dřevcem, nebo mechanickou střelnou zbraní.
Úkoly pěšáka naší doby – především je to strážní služba, jeho význam se zvyšuje během během obléhání a to jak v útoku, tak v obraně. Polní střety v naší době rozhodují Čechové a Moravané v sedle – nejenom rytíři
A protože je tento prostor věnován oděnci na turnaji, je zjevné, že je dotyčný součástí zbrojné družiny svého pána. Proto má na sobě varkoč v délce nejméně po kolena v barvách svého pána, ideálně i doplněný pánovým erbem.
Má-li oděnec i štít - puklíř, pak je barevně pojatý.