Pro řádové bratry - tady si myslím, že by takový dar mohl být předán jenom veřejně a ne jedinci, ale slavnému řádu ve smyslu projevené úcty. Pokud by se jednalo o zbraň, měla by jistě symbolickou hodnotu, jinak by se asi jednalo o liturgické náčiní, nebo donaci ve smyslu movitého majetku, či příjmů z majetku pro potřeby řádu. Předpokládalo se, že řád takového daru využije v souladu se svým posláním, tedy pro pokrytí výdajů na boj s nevěřícími, nebo na obdarování chudých.
Kain – to je vždy na zvážení každého z nás
Mimochodem někde jsem narazil na zmínku, kdy senior daroval svým leníkům šaty (ošacení ze svých truhlic) při příležitosti své svatby či korunovace a dotyční obdarovaní nobilové pak při odjezdu z hradu na svá panství vše rozdali chudým a potřebným - tedy že v tomto případě se to nepovažovalo za urážku, ale naopak za projev jedné z rytířských ctností (tito pánové byli přirovnáváni ke sv. Martinovi). Tytéž zmínky jsem dohledal i k darování zbraní, sokolů, koní, zbrojí… Kdy je obdarovaný časem „poslal“ dál, ale nikoli za sebe ale ve smyslu „daruji ti za tvé služby (za tvou významnou pomoc) tohoto vzácného válečného koně, kterého jsem sám dostal za věrné služby od respektovaného pána…“, např. při jednání s jiným výše postaveným suverénem. Dnes bychom s tím asi měli problém, že? Pěkným příkladem je např. cesta Burgundů k Hunům, kdy rytíři postupně rozdají zlaté šperky (dary od dam – nejde o zástavy lásky, ale o dary jako vyjádření úcty) potřebným chudým, nebo svým družiníkům jako odměnu.
Přiznávám, že osobně bych na to asi neměl, abych dál "pustil" dar, kterým jsem byl poctěný. Asi bych měl problém ho i prodat, pokud bych nezbytně potřeboval peníze a nebylo by to v přímé souvislosti s tímto darem - to by samozřejmě bylo jiné (např. že bych dostal darem nějakou cennost na dlouhou a náročnou výpravu, na které by mi došli peníze a prodej by byl jedinou možností jak pokračovat dál a splnit své poslání).