Kurtoazie na turnaji

[Jiří z Holohlav]

A co když je to člověk, kterého fakt nemám rád? Kterého si nevážím? Co když mě to dostane do klepů? Co když mě s ním někdo bude zotožňovat, například protože dar pozná, ale já to stále vědět nebudu?

Jo pane ,to je dvorská politika - poraď si

[Komoří]

Já bych s tím problém neměl, v úctě darované od kohokoliv nevidím jako něco, co by mělo vypadat zle. A nosit viditelně, nebo skrytě, to hlavně záleží na tom, co by ona věc byla a samozřejmě na přání dárce, že.
Ale jinak, proč ne, já dárky rád.

[Tonda]

To je poměrně složitá věc. Za prvé by bylo potřeba objasnit jakého typu je konkrétní dar. Pokud by se jednalo kupř. o šperk nebo předmět z drahého kovu je pro člena Řádu nemožné ho vlastnit, natož otevřeně nosit. Nemluvím o tom, že by mohl být od ženy, to je podle mne naprosto nemyslitelné. V regulích našeho Řádu je jasně napsáno, že bratr u něhož by bylo v době jeho smrti nalezeno stříbro ( je tím pravděpodobně myšleno jakákoliv cená věc) nesmí být řádně pohřben. Otázkou také je jestli by dar byl učiněn konkrétní osobě, nebo Řádu v zastoupení té konkrétní osoby. Pokud by dar byl kupříkladu oděv, samozřejmě podle Řádových regulí, mohl by jej nejspíš přijmout, ale musel by svůj současný šat odevzdat drapiérovi, který zodpovídal za oblečení bratří a to nejenom v tom smyslu, aby nechodili jako vandráci, ale také, aby si někteří bratři nepřisvojili více oblečení, než jim náleželo. Pokud by se jednalo kupříkladu o dar zbraně, zase by asi záleželo na vůli nadřízených obdarovaného bratra, zdali by mu ponechali dar výměnou za jeho starou zbraň, protože regule přesně stanoví jaké zbraně má konkrétní bratr v držení, nemyslím, že by rytíři vlastnili kupř. několik mečů apod. Je plně v pravomoci nadřízeného, přidělit konkrétnímu bratru konkrétní zbraně, zbroj, koně atd. a tedˇ zase z regule : žádný z bratrů nesmí požadovt žádnou z věcí kterou užívá jiný bratr, jeho koně , zbraně atd.
Jde hlavně o to, že členové řehole neměli ŽÁDNÝ OSOBNÍ MAJETEK, vše co užívali vpodstatě nebylo jejich majetkem, ale majetkem Řádu.
Napadá mě ještě varianta dar, sud nebo džbán něčeho k pití, pořípadě jídlo. To by asi mohlo být přijato bez vetších problémů.

[Maršálek]

Pro řádové bratry - tady si myslím, že by takový dar mohl být předán jenom veřejně a ne jedinci, ale slavnému řádu ve smyslu projevené úcty. Pokud by se jednalo o zbraň, měla by jistě symbolickou hodnotu, jinak by se asi jednalo o liturgické náčiní, nebo donaci ve smyslu movitého majetku, či příjmů z majetku pro potřeby řádu. Předpokládalo se, že řád takového daru využije v souladu se svým posláním, tedy pro pokrytí výdajů na boj s nevěřícími, nebo na obdarování chudých.

Kain – to je vždy na zvážení každého z nás

Mimochodem někde jsem narazil na zmínku, kdy senior daroval svým leníkům šaty (ošacení ze svých truhlic) při příležitosti své svatby či korunovace a dotyční obdarovaní nobilové pak při odjezdu z hradu na svá panství vše rozdali chudým a potřebným - tedy že v tomto případě se to nepovažovalo za urážku, ale naopak za projev jedné z rytířských ctností (tito pánové byli přirovnáváni ke sv. Martinovi). Tytéž zmínky jsem dohledal i k darování zbraní, sokolů, koní, zbrojí… Kdy je obdarovaný časem „poslal“ dál, ale nikoli za sebe ale ve smyslu „daruji ti za tvé služby (za tvou významnou pomoc) tohoto vzácného válečného koně, kterého jsem sám dostal za věrné služby od respektovaného pána…“, např. při jednání s jiným výše postaveným suverénem. Dnes bychom s tím asi měli problém, že? Pěkným příkladem je např. cesta Burgundů k Hunům, kdy rytíři postupně rozdají zlaté šperky (dary od dam – nejde o zástavy lásky, ale o dary jako vyjádření úcty) potřebným chudým, nebo svým družiníkům jako odměnu.

Přiznávám, že osobně bych na to asi neměl, abych dál "pustil" dar, kterým jsem byl poctěný. Asi bych měl problém ho i prodat, pokud bych nezbytně potřeboval peníze a nebylo by to v přímé souvislosti s tímto darem - to by samozřejmě bylo jiné (např. že bych dostal darem nějakou cennost na dlouhou a náročnou výpravu, na které by mi došli peníze a prodej by byl jedinou možností jak pokračovat dál a splnit své poslání).

[Jiří z Holohlav]

Hm,to je ten úhel pohledu,když dostaneš dar pro své rytířské ctnosti,jakobys ho nedostával ty,ale ony ctnosti a tudíž se počítá ,že s ním naloží dle svého naturelu,buď pro křesťanský boj nebo pro potřebné.
Sv.Martin a určitě spousta daších - kurtoasie naplněná symbolikou - jdu znovu pročítat podobenství.....

[Maršálek]

tak mně napadlo, co by udělali řádoví bratři, kdyby na příštím turnaji opravdu dostali nějakou částku na milodary?

[Jiří z Holohlav]

Sedli by a dali hlavy dohromady.

Třeba by uvažovali o zastřešení oltáříku,nebo třeba klášter Otce Jana potřebuje nějaké liturgické náčiní a taky by mohli nakoupit zásoby a vytáhnout na Litvu ....kde zmizí v bažinách a už je nikdo nikdy nespatří...

[Tonda]

tak mně napadlo, co by udělali řádoví bratři, kdyby na příštím turnaji opravdu dostali nějakou částku na milodary?

To je jednoduché, podle regulí se každý rok o velikonocích otvíraly komendy a hrady Templu potřebným. Představený umyl osobně nohy několika chudákům, dali jim najíst a myslím, že jim dali i nějaké oblečení.

No osobně bych k takové pokoře potřeboval asi dost kuráže pozvat si domů několik bezdomovců, umýt je nakrmit a ošatit.

Osobně řeším charitu pomocí organizací, které se tomu věnují. Kupříkladu UNICEF. Každý rok jim dávám nějaké peníze a nemusím je od nijkoho dostat na milodary. Nicméně, pokud by došlo k takovéto donaci, určitě by sme si peníze nenechali, ale poslali by sme je potřebným právě prostředictvím podobné organizace.

[Kain]

Tajné dárky jsou podezřelé, co je šeptem... kdybych dostal dar třebas tajně nebo s prosbou dárce neprozradit, ale věděl bych, kdo to je, tak není problém - příklad - tereza de merphins mi v budoucnu dá dárek pro štěstí, abych jejímu tatínkovi naplácal, ať ví, jaké to je - s takovým dárkem problém jistě nebude, ale tatínek by se to neměl dozvědět
No ale co kdyby mi dárek poslala dáma, kterou nemůžu ani vystát? I kdyby to neznamenalo závazek a mělo to být jen vyjádření obdivu k mým ctnostem, já prostě neuvěřím, že to je najednou myšleno nestranně (a že mám nějaké ctnosti) - a takový dárek žádné štěstí nepřinese

[Jiří z Holohlav]

Tajné dárky jsou podezřelé, co je šeptem... kdybych dostal dar třebas tajně nebo s prosbou dárce neprozradit, ale věděl bych, kdo to je, tak není problém - příklad - tereza de merphins mi v budoucnu dá dárek pro štěstí, abych jejímu tatínkovi naplácal, ať ví, jaké to je - s takovým dárkem problém jistě nebude, ale tatínek by se to neměl dozvědět
No ale co kdyby mi dárek poslala dáma, kterou nemůžu ani vystát? I kdyby to neznamenalo závazek a mělo to být jen vyjádření obdivu k mým ctnostem, já prostě neuvěřím, že to je najednou myšleno nestranně (a že mám nějaké ctnosti) - a takový dárek žádné štěstí nepřinese

a když ji odmítneš,tak to může být super malér - taková zhrzená,uražená dáma.....co budu povídat...zrovna Tobě...

[Kain]

Ja ja, jediná věc je horší, než uražená mužská ješitnost - uražená ženská ješitnost. A žena dokáže muži odpustit všechno, jen jedno ne - že ji nechce. Papá povídal, samozřejmě, já o tom nic nevím

[Maršálek]

No ale co kdyby mi dárek poslala dáma, kterou nemůžu ani vystát? I kdyby to neznamenalo závazek a mělo to být jen vyjádření obdivu k mým ctnostem, já prostě neuvěřím, že to je najednou myšleno nestranně (a že mám nějaké ctnosti) - a takový dárek žádné štěstí nepřinese

že nás napadá ta samá?

[Kain]

Prototyp zla "kam čert nemůže"...

[Jiří z Holohlav]

Kdo na kom

[Maršálek]

Ach, žehrala jste na mne, ohyzdo,
že napsat na vás báseň nejsem s to,
tak jednu zkusím přímo na čisto
a budu vás jen chválit, jak se dá,
a jedna lepší nežli jiných sto:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Ach, ohyzdo, ať Bůh mi promine,
když mermomocí chcete, tak proč ne,
z celého srdce to hned zkusíme,
a budu vás jen chválit, jak se dá,
a chválou výstižnější nad jiné:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Ach, ohyzdo, tolik těch písní mám,
a žádnou jsem prý nevěnoval vám,
tak teď vám jednu dobrou udělám,
a budu vás jen chválit, jak se dá,
posuďte sama, nakolik vás znám:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Joao Garcia de Guilhade


ehm, zpět ke kurtoazii