No zkrátka já mám svého muže nejraději doma s námi, i když chápu že kdybychom opravdu žili ve 14. století jako pan a paní z Doubravice, asi by nebylo možné mít ho doma tak často jak bych si přála a určitě bych se o něho čekajíc doma musela často bát. Ale to je asi hold úděl všech žen a matek, o ty které milujeme se zkrátka i bojíme

Maršálku tvoje vyprávění docela chápu, můj táta je kriminalista a těch nočních a svátkových nečekaných odchodů do práce jsem zažila taky dost. Ale moje maminka moc velkou sbírku šperků nemá, tak nevím. O tom jestli se při práci dostává i do nebezpečných situací s námi nikdy nemluvil.
