Minneseng

[Maršálek]

Protože oči nejsou stále syty
pohledů na tu krásnou tvář mé paní,
budu se dívat na ni
tak upřeně, až dojdu blaženství.

Vždyť jestli může anděl na výsosti
dosáhnout blaženosti
už tím, že vidí vládce všehomíra,
mohu i já, jen člověk a nic více,
hleděním na ty líce
mé krásné paní, jež mé srdce svírá,
na zemi dojít věčné radosti:
taková moc ji celou obklopuje,
i když to pozoruje
pouze ten, kdo ji miluje a ctí.

z pera Cina da Pistola

[Maršálek]

Nemohu milovat jinou než vás,
ne, paní, ne. Prostě to možné není.
V jiné než ve vás nemám zalíbení,
byť třeba Venušin mě lákal hlas.

Váš něžný zrak má v sobě tolik krás,
že pohledem mě v nebožtíka mění,
aby mě dalším vzkřísil v okamžení.
tak ožívám i zmírám v jeden ráz.

Kdybych žil pět set let, má lásko sladká,
ta doba by mi byla tuze krátká,
než abych mohl jinou v srdci mít:

krev v žilách, jež je vaší lásky plná,
takže v ní nemá místo žádná jiná,
museli by mi všechnu vyměnit.

opět z pera Cina da Pistola

[Maršálek]

V dlouhých dnech máje slýchám rád
sladký zpěv ptáků v širé dáli;
musím-li sám však v dál se brát,
myslím jen na svou lásku v dáli
a nevnímám, tvář klopě níž,
zpěv ptáků ni květ hlohu již,
vůkol vše opět svírá mráz.

Děkuji Bohu nastokrát,
že dal mi zřít mou lásku v dáli;
stín smutku však v tu radost pad,
protože ztrácí se mi v dáli.
Ach, kéž bych poutníkem byl spíš,
aby mou mošnu, hůl a kříž
spatřila,až k ní přijdu zas!

Ta slast, až budu se jí ptát,
zda přespat poutníku dá z dáli!
a svolí-li, pak budu snad
jí nablízku, ač teď jsem v dáli.
Pak dálný ctitel, jsa jí blíž,
se dočká blahé chvíle, v níž,
k slzám ho dojme její hlas.

Vesel i smuten půjdu z tad,
až sbohem dám své lásce v dáli;
ještě zřím: v přílišné je dáli,
i překážek je přespříliš.
To, Pane Bože, Ty jen víš,
děj se Tvá vůle v každý čas.

Nebudu nikdy milovat
leč svoji lásku v širé dáli,
protože paní jejích vnad
a ctností v blízku ani v dáli
na celém světě nespatříš.
Rád v saracénskou půjdu říš
pro ni co zajatec v ten ráz.

Kéž ty, jenž dal jsi světu řád
a stvořil i mou lásku v dáli,
kéž popřeješ mi do komnat
vstoupit, v nichž dlí má láska v dáli!
Její dům, byť to byla chýš,
v mých očích, když mně vyslyšíš,
palácem bude sterých krás.

Nelže, kdo říká, že jsem jat
dychtěním po své lásce v dáli:
jedinou slast chci ochutnat –
ze sladkých rtů mé lásky v dáli –
je odpírána mi však číš.
Zlou sudbu přál mi kmotr, když
mě strastem vydal napospas!

[Maršálek]

Vkládám postupně další verše na diskuzní fórum hradeckého dvora a jediná dáma se neozve. Má to smysl, nebo už krásky o verše nestojí?

[Magdaléna]

Tak aby jsi věděl Pane Maršálku já se ozývám a rovnou básní.
Tato je moje první....tak není jako tvoje skvělá.Ale je moje

Paprsek slunce slavíka probudil
Krásný jeho zpěv, mne na duši pohladil

Jen co mne ustrojí, vyjdu z tvrze ven
A rosy krůpějí zmáčí mých šatů lem

Hej čeládko vstávej, pod kotli zatápěj
Zvuk rohů zní, do sedel vybízí
Vzhůru jen do sedel, nadešel velký den

Sokola krásného do rukou dejte mi
A koně sivého, pojedem pláněmi


Zvuk rohů zní, do sedel vybízí
Modlitbou večerní den ještě nekončí

K hostině dají mne vystrojit
Na čestné místo usadit
Hostina bohatá a nádherná
Jaká se k lovu patřit má

Tak končí se Paní Markéty den
Jenž oslavě Boha a lovu byl zasvěcen ...

[Maršálek]

Mé poděkování, krásnám paní A ten vložený verš není můj, autorství neznámé.

Na oplátku vkládám sice renesančního, ale mého oblíbeného Ronsarda.

Když bohyně má zrána strojila se
v závojích svých vlasů jsouce zajata,
jichž kadeře, jakoby ze zlata,
ji něžnou vlnou objímaly v pase,

té z pěny vzešlé rovnala se v kráse,
jež česajíc si vln svých vlasů sta
do hnědých prstenců je zaplétá,
co s lasturou svou k břehu mířit zdá se.

S ní nemůže se měřit žádná z žen
svým tělem, chůzí, gesty, úsměvem
či zrakem, v kterém jasná hvězda plove.

Nehostí nymfu lesní houštiny,
jež mohla by mít vlas tak kouzelný,
oči tak krásné, rty tak sametové.

[Hawkwind]

Abych to tu trochu rozštípl:

"Italský" text:

[: Matona, mia cara,
mi follere canzon, :]
Cantar sotto finestra,
lantze buon compagnon.
Don, don, don, diri, diri, don...

[: Ti prego m'ascoltare,
che mi cantar de bon, :]
E mi ti foller bene,
come Greco e capon.
Don, don, don, diri, diri, don...

[: Comander alle cazze,
cazzar, cazzar con le falcon, :]
Mi ti portar becazze,
grasse come rognon.
Don, don, don, diri, diri, don...

[: Si mi non saper dire
tante belle razon, :]
Petrarcha mi non saper,
ne fonte d'Helicon.
Don, don, don, diri, diri, don...

[: Si ti mi foller bene,
mi non esser poltron, :]
Mi ficcar tutta notte,
urtar, urtar
urtar come monton.
Don, don, don, diri, diri, don...

Tšeská pršeklat:

[: Má támo milá trachá,
já chtěla fám písen :]
spífat tu pod okýnko,
toprá já šoldák sem.
Don, don, don, diri, diri, don...

[: Ty doprše mě poslyšte
co zaspíval fám rád, :]
še ty mi ještě lepší
neš s fínem kurše šrát.
Don, don, don, diri, diri, don...

[: Já pro tepe jít na lov
se svůj, se svůj veliký pták, :]
a tostaneš od méně
ten masa tlustý flák.
Don, don, don, diri, diri, don...

[: Néni mi mošné tělat
moc poezijný ršec, :]
Petrarku já ne umět,
tychle o láska věc.
Don, don, don, diri, diri, don...

[: Jesli ty mě mít ráda
nam nétršeba ršeči :]
já protrkám noc celou
s tebou, s tebou
jak béran největší!
Don, don, don, diri, diri, don...

[Maršálek]

ty mos dobrá pěfec, já tě najmout si na pěfkování pro moje kráska, co já ji móc srdce upřímně

Moje paní prosí, zda by jsi si na májový sněm vzal i hudební nástroj(e) a potěšil ji - hraním a zpěvem, ano?

[Magdaléna]

tedy musím okomentovat v jednadvacátém století : Krutě

[Pohrobek]

tak se také přidám s mojí nejnovější.....

Princ na Bílém koni

Po cestě rovnou z města,
jede rytíř na bílém koni.
Jede svižně, ani klus ani cval,
o kameny podkovy zvoní.

Jede rytíř v lesklé zbroji,
za krásnou pannou,
jede lesem, řekou brodí,
za hvězdou svou jasnou.

Jede rytíř, letí lesem,
na křídlech touhy.
nevnímá, přitom vesel,
kdo číhá mezi stromy.

Jede rytíř, jede sám,
loupežník je lesa pán.
Člověk křivý, má černou duši,
číhá v houští a v ruce kuši.

Jede rytíř temným hvozdem,
bez vnímání svého okolí,
spěchá za svým skvostem,
když na prsou ho zabolí.

Pro ty její oči, pro ně,
klesá rytíř z koně.
S ránou do prachu cesty,
zaslepen vjel do neštěstí.

Marně panna čeká, kdo přijede si pro ni,
marně čeká prince na bílém koni.
Kdyby na něj v psaní nespěchala,
v okně by neseděla a neplakala.

[Hawkwind]

Pohrobek, pro tyto případy bysme měli mít téma "Vogonská poezie".

[Spakona]

koukám, že opravdu zanechává trvalé následky

bychom kolego, bychom

[Hawkwind]

Ty možná bychom, ale já bysme!

Dám něco z Andalůzské poezie:

Jen jdi a navštiv hrob své milované,
přátelé kibicují nad mudrce.
Já jim však říkám, má snad moje milá,
hrob jinde než mi buší srdce?


J.

[Maršálek]

Jen se posmívejte odvážnému, který nese kůži na trh a bude tu zase rok ticho..

Někdo verše snadno skládá a jiný, jako já s Pohrobkem je vytlouká ze země

[Magdaléna]

Snaha se cení není to sice Shakespeare , ale co.
A třeba i díky méně povedeným kam počítám i svoje, vyniknou ty vaše . Nemůže být každý ten nejlepší