Minneseng

[Kain]

Ty krávo, to je velký! Což ale jen doakzuje, že tatínek byl mnohem větší básník

[Maršálek]

tak synku ucti jeho památku a překládej

[Kain]

Ještě jsem nepochopil systém jeho rýmů a tempa. Asi si vyberu nějakou jinou báseň nebo autora:-)

[Paní Markéta]

Václav II., král český a polský

och...

[Paní Markéta]

Moc prosím, nemáte něco od dobových básnířek? Velmi by mě zajímalo, o čem vlastně psaly, jestli opěvovaly pány a jejich chrabrost, vzhled, rozhled?

[Maršálek]

Z českého prostředí nevím o jediné, nepsala-li pod nerozlousknutým mužským pseudonymem

Ze západního prostředí máme nádherné edice Marie de France (12. st.) a Christine de Pisan (přelom 14. a 15. st.). Jinak máme edici Accitánské trubadůrské tvorby od počátku do 13. st. a mezi mnoha autory krásných, ale i rozpustilých veršů jsou i autorky. Edice nese název Přátelé, přiléhavý složím verš http://www.kosmas.cz/knihy/101838/prate ... ozim-vers/ (doporučuji). Jsou tam výtky dam liknavým, či váhavým milencům, i jejich vyznání lásky.

Marie de France vyšla v edici u nás:
FRANCE, M., DE Milostné příběhy ze staré Francie. KONŮPEK, J.(ed); BABLER, O. F.(ed). 1. vyd., Praha: SNKLHU, Světová četba sv. 186, 1958, 254s. (vřele doporučuji - obsahuje krásné překlady veršovaných příběhů).

Pokud jde o Christinu de Pisan, nejsem si vědom českých překladů, ani u nás dostupných edic. Okrajově o ní tuším pojednává Martin Nejedlý: NEJEDLÝ, M. Fortuny kolo vrtkavé. 1. vyd., Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2003, 426 s.

[Maršálek]

...a jedna rozverná - Portugalsko, konec 13. st.

de Guilhade se brání dotěrné, nesnášenlivé a zjevně nepříliš atraktivní ctitelce (dost možná složeno v lázních, ve společnosti krásných, ale poněkud jedovatých lazebnic)

Ach, žehrala jste na mne, ohyzdo,
že napsat na vás báseň nejsem s to,
tak jednu zkusím přímo na čisto
a budu vás jen chválit, jak se dá,
a jedna lepší nežli jiných sto:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Ach, ohyzdo, ať Bùh mi promine,
když mermomocí chcete, tak proč ne,
z celého srdce to hned zkusíme,
a budu vás jen chválit, jak se dá,
a chválou výstižnější nad jiné:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Ach, ohyzdo, tolik těch písní mám,
a žádnou jsem prý nevěnoval vám,
tak teď vám jednu dobrou udělám,
a budu vás jen chválit, jak se dá,
posuďte sama, nakolik vás znám:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

[Hecht z Rosic]

K básnířkám: I z toho okcitánského kulturního okruhu je jich známo jen něco kolem dvaceti, dochovaných básní je od nich celkem jen asi třicet (z toho u některých se jedná pouze o zlomek). Tedy statisticky dost malý vzorek na to, aby se z něj dalo něco zásadního vyvozovat. Tématem je samozřejmě vysoká dvorská láska - láska obecně, láska k muži, ale i láska k ženě (což ovšem nemusí vypovídat nic o preferencích autorky, mohla se jen vézt na vlně převažující mužské tvorby).
Blíže třeba zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Trobairitz

Marie de France je samozřejmě fenomén své doby, ale psala hlavně epiku.

Z německé kulturní oblasti (tedy i české země) skutečně nejsou, pokud vím, žádné kurtoasní básnířky známé (víme ale ženách píšících na náboženská témata). Máme ale dost básní psaných muži, ovšem z pohledu ženy.

[Paní Markéta]

Z českého prostředí nevím o jediné, nepsala-li pod nerozlousknutým mužským pseudonymem

Edice nese název Přátelé, přiléhavý složím verš http://www.kosmas.cz/knihy/101838/prate ... ozim-vers/ (doporučuji). Jsou tam výtky dam liknavým, či váhavým milencům, i jejich vyznání lásky.

díky za link, konečně něco pro lenochy

[Paní Markéta]

ale i láska k ženě (což ovšem nemusí vypovídat nic o preferencích autorky, mohla se jen vézt na vlně převažující mužské tvorby)

To naprosto chápu. Ze záhadného důvodu se mi o lásce mnohem lépe píše z mužského pohledu

[Maršálek]

za sebe předpokládám, že některé dámy na úrovni s některými pány v rámci jistých kurtoazních her komunikovaly i verši

[Maršálek]

Kdo občas nemá hluboko do kapsy jako urozený žoldnéř de Condes v biskupových službách proti Maurům (13. st.)

Jen ať pán sáhne do kapsy
a zálohu mi vysází
na mùj plat:
jdu, jen když něco vytasí,
dál harcovat.

Ať zaplatí mi výdaje
a předem nìco přihraje
na mùj plat,
a když ne, ať jde do háje,
nač harcovat?

Nevěří mi ten nelida,
to víc bych dostal od žida
na svùj plat,
jsem ochoten, když něco dá, dál harcovat.

Když ne, to radši hospoda.
Kam se hnát?

In: MIKEŠ, V. (ed). Písně portugalských trubadůrů. 1. vyd., Praha: Mladá fronta, edice Květy poezie, Svazek 148, 1983, 153 s.

[Maršálek]

De Pezelho:
Tak, pane arcibiskup, jsem exkomunikován
za to, že jsem byl věrný: jak hříšně se to chovám!
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Kdybych opravdu zradil, neceknu, nevídáno,
ale když jsem byl věrný, pomoz Maria Panno!
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Bohužel už se stalo, že jsem vydal hrad v Souse
jeho majiteli, když se vám troufal vzpouzet:
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Nejčernější hřích, spáchat, takové rozhodnutí,
vydat tvrz majiteli! A teď se bojím smrti.
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

In: MIKEŠ, V. (ed). Písně portugalských trubadůrů. 1. vyd., Praha: Mladá fronta, edice Květy poezie, Svazek 148, 1983, 153 s.

[Ivo]

Reinmar von Zweter první básník, který vstoupil do služeb českého krále Václava I., manesský rukopis

Dy mynne ist gut

Dy mynne ist gut di zunden glut
und irge luster leschen tud
I habirnoch zunden waajachet nut
dyr mynne zul wir veenken

Ta láska, jež hasí těla žár,
ta dobrá je toť boží dar,
ta v rozpaky nás uvádí,
ta která k hříchu navádí.

[Maršálek]

Moc prosím, nemáte něco od dobových básnířek? Velmi by mě zajímalo, o čem vlastně psaly, jestli opěvovaly pány a jejich chrabrost, vzhled, rozhled?

Kráska píše králi:
Můj předobrý pane králi,
jehož statečnost je známa
stejně jako velkolepost,
uznalost a moudrá hlava,
vaše věrná služebnice,
dcera hraběte Lozana,
které jste jak pro legraci
za manžela Rodriga dal,
z Burgosu vás pozdravuje,
kde živoří jak rozervána.
Kéž Bůh vaše výpravy už
ukončí a budu šťastná.
Promiňte, že obracím se
bezostyšně přímo na vás
a že svoje rozezlení
najevo hned dávám.

Který Boží zákon káže
držet ženaté jak naschvál
dlouho v bitvách mimo domov?
Vždyť dost půdy jste už zabral!
Jaký dobrý důvod máte
krotkého, mladého mana,
slibného a poslušného
nutit, aby si hrál na lva?
A proč vláčíte ho s sebou
jako na provázku capa,
a ke mně ho propustíte
za rok jedinkrát z těch dálav?
A když už ho propustíte,
celý zkrvavený cválá
na svém zkrvaveném koni,
až to hrůzu vyvolává.

A jen spočine v mém klíně,
hned ho tvrdý spánek zmáhá!
Ze sna sténá, škube sebou,
jen o bitvách se mu zdává.
Sotva trochu rozbřeskne se,
už ho shání jeho chasa,
zvědové a velitelé,
aby do pole zas cválal…


Úryvek je z písně o Cidovi - Jimena si stěžuje králi Ferdinandovi Kastilskému na dlouhou nepřítomnost svého muže Rodriga (el Cida), provázejícího krále v dlouhé válce s Maury.

In: Meč i růže. Španělské romance o hrdinství a lásce.
přeložil Miloslav Uličný (autorství neznámé, pro náročnost zachován textový obsah, který nebyl po překladu uměle řazen do veršů)

Ač není zjevné, zda je autorem žena či muž, přišlo mi škoda to sem nevložit