Stále je na čem makat a člověk dělá chyby především z neznalosti v horším příapdě z ignorance.
Dovolil jsem si použít text o své postavě z našeho webu.
Postupně sem budu přídávat ukázky výrobků, vybavení a zkrátka všeho co mě napadne a nebudu línej vyfotit
Werner z Pořešína
Druhorozený syn Přibyslava I. a bratr Přibyslava II. z Pořešína. Spolu se svým bratrem spravuje Pořešínské panství. Sídlí na hradě Pořešíně, avšak na hradě se příliš nezdržuje, neboť jeho služby hojně využívá pan Petr I.z Rožmberka, nejvyšší český komoří, kterému jsou spolu s bratrem Přibíkem věrnými rádci.
Werner miluje lesy a lov, o své lesy se staral poctivě a svědomitě, čehož si všiml pan Petr z Rožmberka a jmenoval ho nejvyšším lovčím. Funkci nejvyššího lovčího připomíná sokol a pes, kteří drží štít na Wernerově pečeti.
Werner a Přibík jsou nerozdělitelnými bratry a sami se tak často nazývají „frateresindivisi“. V důležitých krocích rozhodují a jednají jednotně a na listinách jako svědci většinou vystupují oba dva. Tato bratrská jednotnost a souhra pomáhá rozšiřovat jejich panství a upevňuje jejich postavení.
Werner je poněkud panovačný a přísný pán, který často snáší kritiku a přísná slova na hlavy svých poddaných, vždy to však myslí dobře a někdy lituje přehnaně přísných slov. Werner má rád vše krásné avšak je si vědom, že vše krásné je pomíjivé, jen bůh je věčný. Rád jí dobré jídlo, především zvěřinu co si uloví a pije nejraději bílé víno. Avšak nepohrdne ani pivem z hradní várky, či dobrou medovinou. Aby se udržel v kondici, využívá každé příležitosti ke cvičení ve zbrani s posádkou hradu. Spolu s bratrem tvoří kopí pana Petra z Rožmberka a jsou mu vždy ku pomoci.
Pan Werner má základ v reálné postavě.
1315, 23. dubna, Příběnice – nejvyšší český komoří Petr z Rožmberka dosvědčuje , za jakých podmínek byl urovnán spor mezi klášterem Zlatá koruna a bratry Vernerem, Rackem a Přibíkem z Vítějovic o hranice panství u vesnice Freudenthal ležící na Zlatém potoku: Sporný les mezi Zlatým potokem a Prachatickým potokem (Dubleba) připadl klášteru, a ten musel bratrům z Vítějovic zaplatit 33 pasovkých denárů a ve spornou oblast vesnice Faruenthal přenechal bratrům k doživotnímu užívání.
datováno v Příběnicích anno Domini millesimo CCCXV in die sancti Georgii martyris gloriosi.
Originál na pergamenu v knížecím švarcenberském archivu v Krumlově. Pangerl, Kniha listin, Fontes rerum Austr, 2. XXXVII. Strana 60 – 61.
Příběnice, kdysi jeden z nejpevnějších hradů Vítkovců z Rožmberka je v současnosti zříceninou, která se tyčí na Lužnici pod Táborem. Frauenthal je farní vesnicí jihovýchodně od Prachatic, ležící na Zlatém potoku.
1317, 27. února, Netolice – Verner, Racek a Přibík potvrzují, že přijímají na zlatokorunském panství a půdě založenou vesnici Frauenthal (Freudtal) vedle na Zlatém potoce položeného lesa Strobole od opata Theodoricha a zlatokorunského konventu jen k doživotnímu užívání. Jakéhokoliv jiného práva na vesnici se zříkají proto, aby vzpomínka na jejich zemřelého otce a ostatní předky v klášteře Zlatá Koruna zůstala neposkvrněna. Acta sunt autem hec in netolic anno domini millesimo trecentesimo decimo septimo, tercii Kalendas Marcii.
Originál na pergamenu v klášteře Vyšší Brod s pouze jednou přivěšenou pečetí z bílého vosku. Tato pečet patří Přibíkovi a je na ní přilba ozdobená šipkou. Nápis zní: „+ Pribislai de Witiegevc“. Pangerl, Kniha listin Vyšší Brod, Font. rer. Austr. 2.,XXIII., strana 65
1317, 2. září, Velká Blanice – Bavor III. z Bavorova se vzdává po výměně panství Vítějovice od bratrů Vernera, racka a Přibíka z Vítějovic za panství Pořešín ve prospěch cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna dílu prvně jmenovaného panství, totiž vesnice Frauenthal a sousedního lesa na Zlatém potoce. Svědkové: Pan habrko z Dobravic, kazatelé Filip a Štěpán, farář Hermann z Blanice, Henzlin farář z Jinína, Petr z Třešovic,Andreas rychtář z Netolic a další.
Dictum in Blanitz anno domini MCCCXVIJ in crastino sancti Egidii confessoris.
Originál na pergamenu ve Vyšším Brodě. Pečeť, která kdysi patřila k listině již neexistuje. Pangerl, Kniha listin Vyšší Brod, Fontes rerum Austr. 2. XXIII., strana 66
Doubravice leží v okrese Volyně, farnost Čestice , Jinín a Třešovice se nacházejí v okrese Strakonice. Blanicí rozumíme dnešní Velkou Blanici v okrese Vodňany.
1322, 28. dubna, Příběnice – Beneš z Choustníka přenechává Petrovi I. z Rožmberka polovinu hradu a panství Choustník, které mu připadlo při rozdělování mezi ním a bratrem Janem, pod podmínkou, že mu za to Rožmberk dá jiné panství, které určí jeho strýc Ernest z Rowne do dalšího sv. Jana (24. června 1322). V případě, že toto panství nebude chtít přijmout, ztrácí jakékoli právo na náhradu a musí zprostit závazku ručitele – rytíř Vlček ze Sedlic, Jeník z Mezimostí, Bohuslav z Malovic, Diviš z Dobronic, Čeněk ze Strana, Předvoj ze Lhoty, Mikuláš z Podnawetz, Verner z Pořešína, kteří ručili za to, že Rožmberk svůj slib.
Dat. in Przibenitz a.d. MCCCXXII, IV. fer. in viligia s.Petri martiris.
Originál na pergamenu v archivu v Třeboni. Emler, Regesta III., strana 314.
Hrad Choustník ležel severovýchodně od Soběslavi na Černovickém potoku, který je přítokem Lužnice a přešel ve výše jmenovaný den do vlastnictví Rožmberků. Benešův bratr Jan z Choustníka postoupil svou polovinu hradu a panství Petrovi I. z Rožmberka.Emler, Regesta III., strana 314.
Upis, ve kterém se Rožmberk zavázal připsat Benešovi jiné panství a při jehož vyhotovení museli být přítomni výše jmenovaní rytíři jakožto ručitelé a svědci se již nedochoval. Protože se místní jména jako Rowna, Sedlitz a Lhota v čechách vyskytovaly často, není již možné určit polohu tří výše jmenovaných míst. Také polohu Stany a Podnawetz jsem nemohl přesně určit. Malovicemi mám na mysli dnešní Velké Malovice v okrese Netolice. Malovický rod vzkvétá ještě v současnosti pod jménem svobodní pánové z Malovic. Mezimostí a Dobronice leží na Lužnici, prvně jmenovaná ves naproti Veselí, druhá pod městem Tábor.
1347, 8.září, Český Krumlov – Petr z Rožmberka, nejvyšší zemský komoří potvrzuje se souhlasem své ženy Kateřiny a svých synů Petra a Jošta všechny dary a listiny svých předků klášteru Schlagl předložené proboštem Mikulášem II. a prověřené jím, jeho syny Petrem a Joštem a jeho zeťem, Tobiášem z Bechyně a z kamenice a svým ministeriálem Buškem z Bernartic, bratry Přibíkem a Vernerem z Pořešína, Mikulášem z Podnavic, janem z Čakova, Vlčkem z Dobronic a mnoha dalšími.
Originál na pergamenu se dvěmi připojenými pečetěmi v archivu Schlagl v Horním rakousku. Kniha listin d. landes ob. D. Enns, VII.29
Klášter Schlagl leží na řece Muhl v Horním Rakousku. Jeho historie byla v roce 1877 výborně zpracována Laurencem Prollem. Pod názvem Bechyně mám na mysli město stejného jména na Lužnici, a pod názvem Kamenice rozumíme Kamenici nad Lipou severně od Jindřichova Hradce. Bernartice jsou v současnosti městečko severozápadně od Bechyně.
1348, 8. června, Český Krumlov – bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka se zavazují, že klášteru Vyšší Brod zachovají propuštění od daní od krále Karla IV. Jako svědkové a spolupodepsaní figurují jejich věrní a milí rádcové Bušek z Bernartic, Verner a Přibík z Pořešína, Mikuláš z Podnavic, Ješek z Čakova a Vlček z Dobronic. Datováno latinsky.
Pangerl, Kniha listin Vyšší brod, FRA 2. XXIII. str. 93.
Cisterciácký klášter vyšší Brod na Vltavě byl založen Vokem I. z Rožmberka v roce 1259.
1352, 2. května, Praha – král Karel IV. ukončil spor, který doposud panoval mezi Vilémem z Landštejna, Eberhardem III. z Wallsee Linz, Jinřichem z Walsee – Drosendorf , Albertem z Puchheimu na jedné straně a mezi Jindřichem II. z Hradce, Štěpánem a Petrem ze Šternberka, Joštem z Rožmberka a Janem II. z Michalovic na straně druhé. Určil mimo jiné, že žádná ze dvou znesvářených stran v budoucnu se nepokusí sama zjednat spravedlnost, ale že se v případné nového nepřátelství podřídí rozhodnutí rozhodčích, kteří budou jmenováni pro tento případ a mezi nimiž budou přítomni také rožmberští služebníci ministeriál Dobroslav z Dluhé (Langendorfu), Ludvík z Kirschlag, purkrabí na Rožmberce, Verner z Pořešína (Verner Przibiken von Poraschin), bušek z Bernartic, Jan z Čakova a Hroch z Maršovic.
Datováno v Praze 13 století po kristově narození v 52. roce příští středy po sv. Filipu a Jakubovi, 12 Potten, šestém roce našeho panování.
Ludewig, Reliquiae manuscriptorum,tom. IV. str. 279
Výše zmíněný spor jsem dopodrobna představil v pojednání „Páni z Michalovic jako vlastníci z Velešína“, sdělení spolku pro dějiny němců ve svazku XXII. str. 339 – 344. Z rodového sídla, podle kteréhých se jmenovali válku vedoucí páni, leží Landštejn v okrese Nová bystřice,Waldsee a Puchheim v Dolním Rakousku, Hradec na Nežárce, Šterberk na Sázavě, Rožmberk na Vltavě a Michalovice na Iser. Jménem Langendorf měli autoři na mysli s největší pravděpodobností Alt Langendorf (Dlouhá ves) na pravém břehu řeky Otavy u Schuttenhofen a ne Langendorf v okrese Vyšší Brod, nebo Dluhá v okrese kaplice. Alt Langendorf je středem vlastního panství, které je v současnosti vlastnictví Švarcenberků a dříve patřilo rozvětvenému rodu Dlouhoveských z Langendorfu. Sommer, Království české VIII. Str. 253 a 154.
Kirchslag leží jihozápadně od Krumlova. Ve vlastnictví tamní fary se nachází premonstráti ze Schlaglu v Horních Rakousích. Maršovice v současnosti městečko v okrese Neveklov bylo kdysi panstvím, které ve 14. Století patřilo rytířům z Maršovic a kolem roku 1569 Malovickým. Ještě za doby Sommera (1849) byly u zdejšího panského dvory zbytky hradu. Sommer, Král. České XVI. str. 100 - 101
