Ronšperk píše:Tady je proti tomu ale četná výroba textilií ve vesnickém prostředí a to pro vlastní potřebu. Od setí lnu a chovu ovcí až po konečný produkt, tedy oděv. Pro hospodáře je prostě výrazně levnější a jednodužší získat všední oděv za cenu vlastní práce, kterou beztak musí udělat a za cenu práce své ženy, než za groše. Pokud to není nutné. To je jev přetrvávající dlouho do novověku a vymizel až s nástupem 20.stol. Ještě předminulá generace na východním slovensku žijících venkovanů "pěstovala oděvy" a barvila jimi dostupnými barvami v tamních podmínkách. Peníz byl totiž výrazně dražší, nežli práce. Cesta do města pro onu látku také nebyla zrovna jednoduchá, vezmeme-li v úvahu nutnost práce na vlastním hospodářství a délku cesty např z Rakové do Plzně.Maršálek píše:jednak je barvení v naší době zcela běžné a druhak se sem dováželo úplně všechno a to z celého tehdy známého světa. nejenom barvy a koření, ale i hotové barvené látky, naoř. GRAUS, F. Český obchod se suknem ve 14. století a počátkem 15. století. K otázce významu středověkého obchodu. 1. vyd., Praha: Melantrich, 1950, 128 s.
Mimochodem k barvám opět: CENNINI, C. Kniha o umění středověku. TOPINKA, F.(ed.), 1. vyd., Praha: Vladimír Žikeš v Praze I., 1946, 319 s.
Zatím sejm nikde v pramenech, ani v odborné literatuře nenarazil na jedinou relevantní zmínku, která by osvětlovala problematiku tzv. dosztupných a drahých barev. A že jsem hledal zatím více než 7 let Tohle také považuji za překonaný mýtus, pro který nemáme jediný relevantní doklad. Ten mýtus je postravený na našich současných představách a ty zase na neznalosti doby, reálných možností a prostředí Zatím stále stavíme na pouhých zlomích informací k hmotné kultuře a každodennosti a přitom na jejich základě velkoryse vytváříme závěry...
P.S. barvili profesionální barvíři, nikoli každý měšťan a vesničan sám. Stejně tak se běžně prodávala s polu s metráží i konfekce a také se jako konfekce ve velkém i vyvážela a dovážela... V takovém světle mi domácí barvení na dvorcích a v měšťanském prostředí přijde zcela zcestné a hodně úsměvné
Důkaz pro četnost barvených oděvů najít nelze. To nelze vlastně k ničemu co se četnosti týká, ale můžeme dle mého reálně dedukovat. Cena modré košile v Plzni na trhu, či jen modrého plátna bude dle mého stále mnohem náročnější, než doma tkané plátno barvené cibulí či břízou. Nejen na peníze, ale v celkové energii vynaložené na jeho získání z pohledu rolníka. Ještě mentalita mých prarodičů při opravě zemědělského náčiní byla oprav si sám z vlastních zdrojů. Byť násada na hrábě stála pár drobných stejně ji opravili klackem z lesa a řezáním a broušením a hodinou práce atp. Do lesa totiž stejně šli, do města ne a navíc to stálo peníze a ta druhá varianta nic.
Pokud juknem na folkórní oděvy obecně a tedy na hoch hadry vesnického prostředí. Převládají červená a modrá vlastně do konce 19. stol. Zatím co ostatní všední oděvy jsou šeré. Pro kalhoty na strýčka se látka utkala doma pro Marjánu k muzice se jelo do města. A to je situace nedávná. Natož ve 14. věku.
Absolutně nezpochybňuji, to že i takové oděvy bychom na vesnicích našli, ale jsem přesvědčen, že na poli při orbě těžko.
...ale to je záležitos opravdu chudých oblastí a v našem pojetí tedy naprosto minoritní. proti tvé úvaze a srovnání s chudými horskými vesničkami (mimochodem kolonizovanými až v 17.st.) stojí solidní studie o kolonizovaných oblastech 13.-15. st. a životě v nich