
Pro vysvětlení - bylo a je normální, že dáma požádala konkrétního (i zadaného) pána, aby v konkrétním klání hájil její barvy, protože např. zatoužila dát nařezat (ehm dát za vyučenou) jinému pánovi, který byl tak drzý, že si jí přiliš všímal a jí nebyla taková jeho pozornost milá, nebo si jí naopak nevšímal vůbec). René d´Anjou to dokonce zmiňuje ve svém traktátu a to v části, která se obecně zabývá sankcemi za "ubližování" ženám. Nejdrsnější je tam hromadná nakládačka "dobrých" rytířů tomu nespravedlivému a jeho následné stažení z koně a umístění v sedě v sedle na hrazení kolbiště, kde nebožák čeká, až už turnaj konečně skončí a on bude moci slézt. Když sleze sám, následuje samozřejmě další nakládačka a návrat na hanbu

V jedné písni se zase dámy hromadně domluví a následně hromadně požádají dámu nejlepšího turnajníka, zda by svolila, aby jejich jménem někomu nařezal - vlastně doslova hájil barvy jedné z nich (té zhrzené) proti jinému pánovi. Ona dáma zlomyslně souhlasí a následuje vypuštění pitbula z řetězu, což je autorem oceněno jako velmi kurtoazní


P.S. jsou to artušovské písně z pera Chretiena de Troyes, ale jejich názvy si už nevzpomenu. Nicméně jako inspirace by to mohlo stačit.
P.P.S. máme také od Marie de France píseň "Nešťastník", v níž si jedna kráska zahrává se srdci tří turnajníků naráz, ale tam to nekončí úplně dobře
